Anne de Gaulle

Anne de Gaulle
Anne a její otec Charles de Gaulle (1933)
Anne a její otec Charles de Gaulle (1933)
Narození 1. ledna 1928
Trevír, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí 6. února 1948 (ve věku 20 let)
Colombey-les-Deux-Églises
FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtí bronchopneumonie
Místo pohřbení grave of Charles de Gaulle
Rodiče Charles de Gaulle a Yvonne de Gaulle
Příbuzní Philippe de Gaulle a Élisabeth de Gaulle (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anne de Gaulle (1. ledna 1928 Trevír – 6. února 1948 Colombey-les-Deux-Églises) byla nejmladší dcera generála Charlese de Gaulla a jeho manželky Yvonne. Narodila se v německém Trevíru, kde se její otec působil v okupační armádě Porýní.[1]

Život

Narodila se s Downovým syndromem a až do své smrti žila s rodinou. Generál de Gaulle, jenž byl obvykle nedemonstrativní a stoický ve vztahu ke své rodině, se k ní choval otevřeněji a extrovertněji. De Gaulle ji bavil písněmi, tanci a pantomimou.[2][3]

Hrob Anne vedle jejích rodičů

V říjnu 1945 zakoupila Yvonne de Gaulle zámek Vert-Cœur v Milon-la-Chapelle (Yvelines), kde zřídila soukromou nemocnici pro postižené dívky: Fondation Anne de Gaulle.[4]

Zemřela 6. února 1948 v Colombey-les-Deux-Églises na zánět průdušek[5] ve věku 20 let. Dokázala zřetelně říci pouze jedno slovo: „Papa“. Její otec po její smrti řekl: „Teď je jako ostatní.“ („Maintenant, elle est comme les autres.“)[3]

Dne 22. srpna 1962 se Charles de Gaulle stal cílem neúspěšného atentátu v Petit-Clamart. Později uvedl, že potenciálně smrtelnou kulku zastavil rámeček fotografie Anny, kterou nosil vždy u sebe – toho dne ji umístil na zadní polici svého auta. Když v roce 1970 zemřel, byl pohřben na hřbitově v Colombey vedle své milované dcery.[6]

Ve filmu De Gaulle z roku 2020 ji ztvárnila herečka Clémence Hittinová.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne de Gaulle na anglické Wikipedii.

  1. ↑ JACKSON, Julian. De Gaulle. [s.l.]: The Belknap Press of Harvard University Press, 2018. ISBN 9780674987210. S. 62. 
  2. ↑ JACKSON, Julian. De Gaulle. [s.l.]: The Belknap Press of Harvard University Press, 2018. ISBN 9780674987210. S. 62–63. 
  3. ↑ a b NIXON, Richard M. In the arena: a memoir of victory, defeat, and renewal. New York, N.Y London: Simon and Schuster, 1990. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-0-671-70096-6, ISBN 978-0-671-72318-7. 
  4. ↑ Qui sommes-nous ?. Fondation Anne de Gaulle [online]. [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ JACKSON, Julian. De Gaulle. [s.l.]: The Belknap Press of Harvard University Press, 2018. ISBN 9780674987210. S. 419. 
  6. ↑ JACKSON, Julian. De Gaulle. [s.l.]: The Belknap Press of Harvard University Press, 2018. ISBN 9780674987210. S. 762. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Anne de Gaulle na Wikimedia Commons

Zdroj