Anne Listerová

Anne Listerová
Narození	3. dubna 1791 Halifax Spojené království Spojené království
Úmrtí	22. září 1840 (ve věku 49 let) Kutaisi Ruské impérium Ruské impérium
Povolání	horolezkyně, majitelka půdy, cestovatelka, autorka deníků a spisovatelka
Známá jako	první moderní lesba
Nábož. vyznání	anglikánství
Partner(ka)	Ann Walker (1834–1840)
Rodiče	Jeremy Lister (1753–1836) Rebecca Battle (1770–1817)
Příbuzní	Marian Lister (sestra) Anne Lister (teta) James Lister (strýc)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anne Listerová (Lister; 3. duben 1791 Halifax – 22. září 1840 Kutaisi) byla anglická diaristka, cestovatelka a statkářka, která ve svých denících mimo jiné podrobně popsala svůj milostný život, a bývá proto nyní označována jako „první moderní lesba”.

Pocházela z drobné statkářské rodiny ze Shibdenu v obci Calderdale v hrabství West Yorkshire. Od školních let měla několik lesbických vztahů, často během svých dlouhých cest do zahraničí. Byla velmi vzdělaná, svalnatá a chlapeckého vzhledu a oblékala se pouze do černého oděvu. Získala tak přezdívku „Gentleman Jack”, zřejmě spíše nelichotivou. Svůj poslední významný vztah prožila s Ann Walkerovou. O Velikonocích 1834 se v kostele Nejsvětější Trojice v Goodramgate v Yorku obě ženy společně účastnily večeře Páně, což považovaly i za uzavření manželství; tato událost se dnes připomíná jako vznik lesbického manželství v Británii.

V denících Anne Listerová podrobně vypráví o dobovém životě ve West Yorkshiru, zejména o svých úpravách historického domu Shibden Hall. Projevuje také zájem o krajinářství, hornictví, železnici a vodní kanály. Mnoho záznamů napsala šifrou, která byla rozluštěna až dlouho po její smrti. Události svého milostného života v nich Listerová popsala natolik otevřeně, že tyto části byl považovány za podvrh, dokud se nepotvrdila jejich pravost.

Životopis

Anne Listerová byla druhým dítětem a nejstarší dcerou Jeremyho Listera (1753–1836), který jako mladý muž v roce 1775 sloužil v britském 10. pěším pluku v bitvě u Lexingtonu a Concordu v americké válce za nezávislost.^[1] V srpnu 1788 se oženil s Rebeccou Battle (1770–1817) z Weltonu v East Ridingu v hrabství Yorkshire. Jejich první dítě, John, se narodilo v roce 1789, ale ještě téhož roku zemřelo. Anne se narodila 3. dubna 1791 v Halifaxu. V roce 1793 se rodina přestěhovala na panství jménem Skelfler House v Market Weightonu. Skelfler byl místem, kde Anne strávila svá dětská léta. Druhý syn Samuel, který byl Anne blízký, se narodil v roce 1793.^[2] Listerovi měli čtyři syny a tři dcery, ale pouze Anne a její mladší sestra Marian (* 13. října 1798) se dožily 20 let.^[1]

V sedmi letech byla poslána do školy vedené paní Haguesovou a paní Chettleovou v Agnesgate v Riponu. V letech 1801–1804 byla vzdělávána doma reverendem Georgem Skeldingem, vikářem z Market Weightonu. V době domácího vzdělávání se zajímala o klasickou literaturu. V dochovaném dopise své tetě z 3. února 1803 vysvětluje: „Moje knihovna je mým největším potěšením… Řecké dějiny mě velmi potěšily”.^[3] Na návštěvách u tety Anne a strýce Jamese v Shibden Hall jí dávaly lekce slečny Mellinové. V roce 1804 byla Anne poslána do školy Manor House School v Yorku (v budovách King's Manor), kde se seznámila se svou první láskou Elizou Raineovou (1791–1860).^[4] Eliza byla nemanželská dcera, napůl indického původu, chirurga Východoindické společnosti v Madrásu, která byla po jeho smrti přivedena do Yorkshiru a měla zdědit značnou sumu peněz.^[5] Anne a Eliza sdílely v internátní škole ložnici, Anne však byla po dvou letech požádána, aby odešla. Eliza očekávala, že s Anne bude žít i v dospělosti, ovšem Anne si začala románky s jinými ženami včetně Isabelly Norcliffeové a Mariany Belcombeové. Kvůli svému zoufalství a frustraci se Eliza v roce 1814 stala pacientkou Clifton House Asylum, který vedl Marianin otec William.^[6][7] Eliza Raineová byla později převezena do Terrace House v Osbaldwicku, kde 31. ledna 1860 zemřela a je pohřbena na zdejším hřbitově.^[8]

Po smrti svého strýce v roce 1826, Anne zdědila panství Shibden, ale až do smrti svého otce a tety v roce 1836, ovládala pouze část příjmů. Poté na ni přešly i jejich podíly z příjmů. Její bohatství jí umožňovalo určitou míru svobody, žít podle vlastního uvážení. Kromě příjmů ze zemědělského pachtu vlastnila nemovitosti ve městě, podíly v průplavním a železničním průmyslu, v hornictví a kamenolomech. Tyto příjmy využívala k financování svých dvou vášní – renovace Shibden Hall a cestování po Evropě.^[9]

Anne Listerová byla popisována jako „osoba mužného vzhledu”. Jedna z jejích milenek, Mariana Lawtonová (rozená Belcombeová), se zpočátku styděla ukazovat se s Anne na veřejnosti, kvůli komentářům o jejím vzhledu.^[10] Anne se oblékala výhradně do černého oblečení (což bylo v té době běžné pro pány) a účastnila se mnoha aktivit, které nebyly pro ženy oné doby vnímány jako norma, například otevření a vlastnictví kolchozu.^[11][12] V některých kruzích byla označována jako „Gentleman Jack”.^[13] Mariana Lawtonová a Anne byly milenky přibližně dvě desetiletí, včetně období, kdy byla Mariana vdaná, na které její manžel rezignoval. V roce 1822 navštívily Dámy z Llangollenu v Plas Newydd v Llangollenu.^[14]

Mnohem významnější roli v jejím životě měla Ann Walkerová.^[15] Anne Listerová se s ní setkávala již při různých příležitostech již ve 20. letech 19. století. Walkerová se v roce 1832 stala bohatou dědičkou. Obě ženy spolu nakonec přistoupily ke svatému přijímání o velikonoční neděli (30. března) 1834 v kostele Nejsvětější Trojice v Goodramgate v Yorku, což poté považovaly za uzavření manželství, avšak bez právního uznání. Kostel bývá popisován jako „ikonické místo prvního lesbického sňatku v Británii” a na budově je nyní umístěna pamětní modrá deska.^[16] Pár spolu žil v Shibden Hall až do smrti Anne Listerové v roce 1840.

Majetek Ann Walker byl použit na zvelebení Shibden Hall a vybudování vodopádu a jezera na pozemku. Anne nechala Shibden Hall poměrně výrazně upravit podle vlastního návrhu. V roce 1838 přistavěla k hlavnímu domu gotickou věž, která měla sloužit jako její soukromá knihovna. V roce 1838 se rozhodla pro rekonstrukci domu. Nechala také vykopat tunel pod budovou, který umožňoval zaměstnancům pohybovat se, aniž by ji rušili.^[17]

Po celý život byla silnou věřící anglikánské církve^[18] a zůstala také toryjkou, „která se zajímala o obranu výsad pozemkové aristokracie”.^[19]

Cestování

Anne Listerová velmi ráda cestovala, ačkoli její životopiskyně Angela Steideleová naznačuje, že její cesty byly v pozdějším věku také způsobem, „jak uniknout vědomí, že selhala ve všem, do čeho se pustila”.^[20] První cestu do kontinentální Evropy podnikla v roce 1819, když jí bylo 28 let. Se svou 54letou tetou, která se rovněž jmenovala Anne Listerová, se vydala na dvouměsíční cestu do Francie.^[21]

V roce 1824 se vrátila do Paříže a zůstala tam až do následujícího roku.^[22] V roce 1826 byla se svou tetou Anne opět v Paříži, kde obnovila románek z předchozí návštěvy s vdovou jménem Maria Barlowová. V roce 1827 se vydala z Paříže s Barlowovou i s tetou Anne na cestu po severní Itálii a Švýcarsku. Následujícího roku se vrátila do Shibden Hall. V roce 1828 hodně cestovala po Skotsku se Sibellou MacLeanovou.

V roce 1829 se opět vydala do Evropy. Zatímco měla Paříž jako svou základnu, navštívila Belgii a Německo a poté se vydala na jih do Pyrenejí. Zde se věnovala pěší turistice a také překročila hranice Španělska. Během pobytu ve Španělsku prokázala jak svou silnou dobrodružnou povahu, tak značnou fyzickou zdatnost výstupem na Monte Perdido (3 355 m), třetí nejvyšší vrchol Pyrenejí.^[23][24]

Po návratu do Shibden Hall v roce 1831 jí život s otcem a sestrou Marianou připadal natolik nepříjemný, že téměř okamžitě opět odjela na krátkou cestu do Nizozemska s Marianou Lawtonovou.^[25] Celkově v letech 1826–1832 strávila v Shibden Hall pouze krátký čas. Cesty po Británii a Evropě jí umožnily vyhýbat se rodině.^[26]

V roce 1834 opět navštívila Francii a Švýcarsko, tentokrát na svatební cestě s Ann Walkerovou. Po návratu v roce 1838 se opět vydala na jih do Pyrenejí a absolvovala první „oficiální” výstup na Vignemale (3 298 m), nejvyšší vrchol francouzských Pyrenejí,^[27][28] který vyžadoval desetihodinovou túru na vrchol a dalších sedm hodin na sestup.^[29] 

Její poslední a největší cesta začala v roce 1839. V červnu opustila s Ann Walkerovou a dvěma sluhy Shibden Hall, a ve vlastním kočáře cestovali přes Francii, Dánsko, Švédsko a Rusko. V září dorazili do Petrohradu a v říjnu do Moskvy.^[30] S neochotnou Ann v závěsu opustila Moskvu v únoru 1840 v novém ruském kočáře a ve velmi teplém oblečení cestovaly na jih, podél zamrzlé Volhy, na Kavkaz.^[31] Tuto oblast navštívilo jen málo Západoevropanů, natož západoevropských žen, částečně kvůli nepokojům místního obyvatelstva proti carskému režimu.^[32] Občas potřebovaly vojenský doprovod. Obě ženy byly pro místní zdrojem velkého zájmu. Jak si Anne poznamenala do svého deníku: „Lidé, kteří přicházeli, si nás prohlíželi, jako bychom byly nějaká podivná zvířata, jaká ještě neviděli”.^[33]

Smrt

Anne Listerová zemřela 22. září 1840 ve věku 49 let na horečku v Koutaisu (dnešní Kutaisi v Gruzii), když cestovala s Ann Walkerovou.^[34][35] Ann nechala její tělo převézt zpět do Spojeného království, kde byla 29. dubna 1841 pohřbena v Halifaxském minstru.^[36] Její náhrobek byl znovu objeven v roce 2000, protože byl v roce 1879 zakryt podlahou.^[37]

V závěti Anne odkázala majetek bratrancům z otcovy strany, Ann Walkerová však získala doživotní podíl.^[36] Ovšem poté, co byla prohlášena za „nepříčetnou”, strávila krátký čas v Terrace House, soukromém sanatoriu v Osbaldwicku, a následně v blízkosti Londýna u své sestry a švagra. V roce 1845 se Walkerová vrátila do Shibden Hall a v roce 1848 se přestěhovala zpět na rodinné sídlo v Lightcliffu. Zemřela v roce 1854 ve svém domě z dětství Cliff Hill v Lightcliffe v hrabství West Yorkshire.^[38]

Více než 40 let po její smrti v roce 1882, když deník Leeds Times referoval o sporu o vlastnictví Shibden Hall, uvedl: „Mužské zvláštnosti povahy slečny Listerové jsou stále připomínány”.^[36]

Deníky

Anne Listerová si během svého život psala deník čítající pět milionů slov,^[39] který začíná v roce 1806 jako útržky papíru se záznamy v tajných šifrách, posílaných Elize Rainovou a od ní. Nakonec se z deníků stalo 26 svazků formátu kvart, které skončily její smrtí v roce 1840. Kromě toho, že její rukopis je neuvěřitelně obtížné rozluštit,^[40] je asi šestina deníku zašifrována jednoduchou šifrou, kterou vymyslely společně s Elizou, a která kombinuje řeckou abecedu, zvěrokruh, interpunkční znaménka a matematické symboly. Šifrou je velmi podrobně popsána její lesbická identita a romantické aféry,^[41] stejně jako její metody svádění. Deníky obsahují také její úvahy o počasí, společenských událostech, národních událostech a jejích obchodních zájmech. Většina deníků se zabývá jejím každodenním životem, nikoliv pouze sexualitou, a poskytuje podrobné informace o společenských, politických a ekonomických událostech doby.

Šifru, kterou v denících používala, rozluštil poslední obyvatel Shibden Hall, John Lister (1847–1933) a jeho přítel Arthur Burrell. Když byl obsah tajných pasáží odhalen, poradil Burrell Johnu Listerovi, aby všechny deníky spálil. Lister se touto radou neřídil a místo toho nadále ukrýval deníky za panelem v Shibden Hall.^[42][43]

Šifra je následující:^[44]

a

b

c

d

e

f

g

h

i

j

k

l

m

n

o

p

q

r

s

t

u

v

w

x

y

z

ch

sh

th

&

2

(

)

0

3

v

n

o

4

4

ǀ

d

—

\

5

+

ǁ

p

=

~

6

g

8

w

7

9

∇

Λ

🗸

×

V roce 2011 byly deníky Anne Listerové zařazeny na seznam UNESCO Paměť světa.^[45] Zdůvodnění konstatuje, že jsou nejen cenným svědectvím své doby, ale zároveň „vyčerpávajícím a bolestně upřímným líčení lesbického života a úvahami o její povaze, což učinily tyto deníky jedinečnými. Utvářely a nadále utvářejí směr britských genderových studií a dějin žen”.^[45]

Deníky Anne Listerové byly popsány jako součást „trilogie deníků místních žen z počátku 19. století”, které pokrývají stejné období z různých perspektiv, spolu s deníky Caroline Walkerové z let 1812–1830 a Elizabeth Wadsworthové z let 1817–1829.^[46] V roce 2020 byl objeven vlastní deník Ann Walkerové.^[47] Ačkoli je krátký a zahrnuje období od června 1834 do února 1835, pokrývá klíčové období, které se prolíná s odpovídajícími vyprávěními v deníku Anne Lister.^[48]

Výzkum

Některé z deníkových zápisů byly vydány ve dvou vydáních (1988, 1992) Helenou Whitbreadovou. Kvůli jejich barvitému charakteru je někteří zprvu považovali za podvrh, ale od té doby se podařilo doložit jejich pravost.^[10] V roce 1994 vyšla biografie od akademičky Jill Liddingtonové. V roce 2014 se v Shibden Hall konala konference zaměřená na život Anne Listerové spolu s tématem genderu a sexuality v 19. století.^[49]

V roce 2017 vyšel životopis Anne Listerové od Angely Steidelové v němčině a v roce 2018 v angličtině.^[50] V roce 2022 vydala ruská badatelka Olga Chorošilová knihu o její poslední a dramatické cestě v Rusku.^[51] V roce 2013 Chris Roulston ve svém článku označil Listerovou za „první moderní lesbu”.^[52]

V populární kultuře

V první epizodě seriálu BBC Two A Skirt Through History z roku 1994, nazvané „A Marriage ”(Manželství), vystupují Julia Fordová jako Anne Listerová a Sophie Thursfieldová jako Marianna Belcombeová.^[53][54]

Dne 31. května 2010 odvysílala BBC Two inscenaci založenou na životě Anne Listerové, The Secret Diaries of Miss Anne Lister (v překladu: Tajné deníky slečny Anne Listerové), v níž se v roli Anne představila Maxine Peake.^[55] Téhož večera byl na BBC Two uveden dokument Revealing Anne Lister (v překladu: Odhalení Anne Listerové), v němž vystupuje herečka Sue Perkins.^[56]

Komorní folkové duo O'Hooley & Tidow na své album The Fragile (2012) zařadilo píseň o Anne Listerové „Gentleman Jack”.^[57]

Historický televizní seriál BBC-HBO z roku 2019 Gentleman Jack, v němž Listerovou hraje Suranne Jones, líčí její život jako „život první moderní lesby”. Seriál se měl inspirovat dvěma knihami o Anne Listerové od Jill Liddingtonové, Female Fortune a Nature's Domain. Liddingtonová se podílela na výrobě seriálu jako konzultantka.^[58] Jako závěrečná znělka seriálu slouží skladba „Gentleman Jack” od O'Hooley & Tidow. V roce 2019 vydalo nakladatelství Penguin Books doprovodný svazek od hlavní konzultantky seriálu Anne Chomové, který obsahuje nově přepsané a rozluštěné záznamy z deníků.^[59] V roce 2022 byla odvysílána druhá řada seriálu Gentleman Jack.^[60] Krátce po skončení druhé řady byla zahájena kampaň za obnovení seriálu, která se následně změnila ve snahu o jeho záchranu, neboť 7. července bylo oznámeno, že HBO seriál zrušilo.^[61]

Pamětní plaketa

V roce 2018 byla na památku Anne Listerové odhalena modrá pamětní plaketa na kostele Nejsvětější Trojice v Yorku. Jednalo se o první pamětní desku LGBT v Yorku. Deska měla duhové lemování a stálo na ní: „Genderově nekonformní podnikatelka. Oslavila v tomto kostele s Ann Walker manželský svazek bez právního uznání. Velikonoce 1834.”^[62] Znění bylo kritizováno za to, že nezmiňuje sexuální orientaci Anne Listerové,^[63] proto byla v roce 2019 nahrazena podobnou deskou s textem „Anne Listerová 1791–1840 z Shibden Hall, Halifax / Lesbička a deníkářka; přijala zde svátost, aby zpečetila svůj svazek s Ann Walkerovou / Velikonoce 1834”.^[64][65]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne Lister na anglické Wikipedii.

Související články

• Bostonské manželství
• Dámy z Llangollenu

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anne Listerová na Wikimedia Commons

Zdroj