Andrej Osipovič Karelin

Andrej Osipovič Karelin
Narození 16. července 1837
Tambovskij ujezd
Úmrtí 12. srpna 1906 (ve věku 69 let)
Nižnij Novgorod
Místo pohřbení Červený hřbitov
Alma mater Imperátorská akademie umění
Povolání malíř a fotograf
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
První hyperboloidní věž na světě, Vladimir Šuchov Nižnij Novgorod 1896
Varvarská ulice, Nižnij Novgorod, asi 1870

Andrej Osipovič Karelin (rusky Андре́й О́сипович Каре́лин, 16. července greg. / 4. července jul.183712. srpna 1906)[1] byl ruský malíř a fotograf, který založil žánr umělecké fotografie. Věnoval se portrétní fotografii a fotografii architektury, především v oblasti Nižního Novgorodu.

Životopis

Narodil se 4. (16.) července 1837 ve vojenské osadě v Tambovské gubernii jako nemanželský syn Taťjany Ivanbovny Karelinové.

V roce 1847 byl poslán do Tambova, aby tam studoval ikonografii. V roce 1857 vstoupil na Petrohradskou akademii umění. Během této doby začal studovat fotografii. V roce 1863 Karelin vyhrál dvě malé stříbrné medaile Akademie výtvarných umění za „úspěch v kreslení náčrtu z přírody a kreslení podle přírody“. V roce 1864 dokončil studium a věnoval se profesi svobodného umělce.

V roce 1865 se svou manželkou Jevgenijí Nikitičnou a dětmi Ludmilou a Apollonem odstěhovali z Petrohradu do Kostromy. V Kostromě se věnoval portrétní malbě, ze které také dával výukové lekce. Současně pracoval ve fotografickém studiu Michaila Petroviče Nastjukova. V roce 1866 mu při porodu syna Andrejeva zemřela žena. Brzy poté se Karelin se třemi dětmi a svou druhou manželkou Olgou Grigorjevnou, rozenou Lermontovou (příbuzné Michaila Jurjeviče Lermontova) se odstěhovali do Nižního Novgorodu. V roce 1892 v rodině žila v ulici Mukovského v domě Gubina. V Nižním Novgorodu se jim narodily tři děti: Olga, Taťjana a Raphael.

V Nižním Novgorodu otevřel také vlastní školu kreslení, ve které učil až do roku 1905.

V roce 1869 otevřel fotografický ateliér s názvem Fotografie a malba (Фотография и живопись), který se vyznačoval tím, že byl velmi dlouhý. V něm pomocí objektivů s dlouhou ohniskovou vzdáleností portrétoval sedící osoby z velkého odstupu tak, aby nedocházelo k perspektivnímu zkreslení postavy.[2]

V roce 1870 Karelin spolu s malířem Ivanem Šiškinem vytvořili fotografické album „Nižnij Novgorod“. Na veletrhu ve městě si postavil vlastní pavilon, kde na projektu neustále pracovali.

V roce 1873 se účastnil VI. Mezinárodní výstavy umělecké fotografie ve Vídni.

V roce 1876 získal Velkou stříbrnou medaili za své portréty a fotografie přírody na speciální expozici francouzské fotografické společnosti v Paříži. Získal také bronzovou medaili na Světové výstavě ve Philadelphii věnované 100. výročí osvobození států Severní Ameriky a na speciální výstavě Edinburské fotografické společnosti získal diplom a zlatou medaili od Královské akademie v Edinburghu.[1]

Roku 1878 se Karelin stal členem francouzské Národní akademie umění. Získal diplom od francouzské fotografické společnosti a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži.[1]

V roce 1879 mu car Alexandr III. udělil zlatou medaili, kterou mohl nosit zavěšenou na krku „za účast na pařížské světové výstavě“, kromě toho mu byl udělen čestný diplom z Národní akademie zemědělství, textilního průmyslu a obchodu.

Později byl několikrát oceněn na různých výstavách. V roce 1886 vydal „Pohledy Nižního Novgorodu.“ Během roku 1887 se mu poblíž Jurjevce v Ivanovské oblasti podařilo udělat sérii fotografií úplného zatmění Slunce.

V roce 1898 předváděli na školách diapozitivy pomocí laterny magicy.

Karelin byl členem velkého počtu různých společností: od Nižního Novgorodu Společnost pro milovníky umění, až po Královskou společnost přírodovědců, antropologie a etnografie.

Zemřel 12. srpna 1906 a byl pohřben na hřbitově kláštera Svatého Kříže v Nižním Novgorodu.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-08-04]. Heslo ́КАРЕ́ЛИН. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-11. (rusky) 
  2. SCHEUFLER, Pavel. Teze k dějinám fotografie v letech 1839 – 1918 [online]. Pavel Scheufler [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj