Andrej Žiak

Andrej Žiak
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1970
Stranická příslušnost
Členství Demokratická strana
SSO
Narození 24. října 1905
Slovany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. února 1989
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Andrej Žiak (24. října 1905 Slovany – 10. února 1989 Bratislava[1][2]) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po únorovém převratu v roce 1948 jeden z hlavních funkcionářů Strany slovenské obrody, která byla loajálním spojencem komunistického režimu. Zasedal za ni v Národním shromáždění republiky Československé, Národním shromáždění Československé socialistické republiky a ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění.

Biografie

Působil jako pedagog, aktivista slovenské evangelické církve a redaktor.[3]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění[4] a po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Žilina do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody.[5] Mandát získal i ve volbách v roce 1954,[6]volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR)[7] a volbách v roce 1964.[8] V období let 1948–1960 a znovu v roce 1968 byl místopředsedou parlamentu. Zasedal v Národním shromáždění do roku 1968, kdy v rámci federalizace Československa usedl roku 1969 ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění. Na poslanecký post rezignoval v červenci 1970.[9][10]

K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda Krajského výboru Obránců míru v Žilině a člen Slovenského výboru obránců míru.[11]

Během pražského jara v roce 1968 patřil v rámci Strany slovenské obrody ke skupině opatrných reformátorů, kteří se zabývali možnostmi obnovy samostatné politiky, nesvázané tolik s linií KSČ. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa bylo ovšem stranické reformní křídlo politicky potlačeno.[12] Ráno 21. srpna 1968 byl zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Andrej Žiak [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ PEŠEK, Jan : Žiak Andrej, predstaviteľ Strany slovenskej obrody [online]. databazy.dejiny.sk [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Kalendárium historických udalostí a výročí [online]. ecav.sk [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-25. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1328. 
  11. ↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1325. 
  13. ↑ STŘEDA 21. SRPNA [online]. sds.cz [cit. 2012-02-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj