Alsergrund

Alsergrund
znak
Poloha
Souřadnice	48°13′31″ s. š., 16°21′25″ v. d.
Nadmořská výška	179 m n. m.
Stát	Rakousko Rakousko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	3,0 km²
Počet obyvatel	41 884 (2020)[1]
Hustota zalidnění	14 008 obyv./km²
Správa
Starosta	Martina Malyar
Oficiální web	www.wien.gv.at/alsergrund/
PSČ	1090
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alsergrund ( [ˈalzɐˌɡʀʊnt]) je název devátého vídeňského městského okresu, který vznikl roku 1850 sloučením sedmi předměstí severozápadně od prvního městského okresu (Vnitřní město, Innere Stadt). Území je vymezeno na východě dunajským kanálem (Donaukanal) a úsekem Ringstraße, na západě úsekem dopravního okruhu zvaného Wiener Gürtel Straße a na jihu ulicemi Maria-Theresien-Straße, Universitätsstraße a Alser Straße.

Dějiny

V římských dobách protínala území silnice vedoucí podle valu chránícího severní hranici. Stálé osídlení se datuje od 12. století, kdy byl v oblasti založen špitál. Území bylo ve vlastnictví klášterů, obyvatelstvo se živilo zemědělstvím, vinařstvím a rybolovem. Za válek s Osmanskou říší, zvláště při dvojím obléhání Vídně, bylo toto území až do konce 17. století opakovaně ničeno a jeho osídlení vždy znovu obnovováno. V 18. a 19. století začal prudce stoupat počet obyvatel, na území vyrostlo několik manufaktur a cihelen, následně i kostelů. V roce 1784 byla na území okresu založena vídeňská Všeobecná nemocnice. Během revoluce roku 1848 byl Alsergrund jedním z center dění.

Roku 1850 bylo sedm obcí (Alservorstadt, Althangrund, Himmelpfortgrund, Lichtental, Michelbeuren, Roßau, Thurygrund) sloučeno do okresu Alsergrund a připojeno k Vídni. Během druhé poloviny 19. století vyrostla městská zástavba do podoby, která se v zásadě zachovala dodnes. Do nástupu nacismu tvořili asi 1/4 obyvatelstva okresu Židé, kteří byli během 30. a 40. let vyhnáni nebo povražděni. Na konci války byla velká část Alsergrundu poškozena, na místě zničených budov vznikla řada obecních nájemních domů.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel v době založení okresu (1850) přesahoval 50 000, roku 1869 čítal Alsergrund už 66 000 a vrcholu dosáhl v roce 1910, kdy na území žilo 112 000 obyvatel. První významný pokles nastal ve 30. a 40. letech, kdy bylo zlikvidováno židovské obyvatelstvo, propad pokračoval i v 2. polovině 20. století. V posledních letech se počet obyvatel stabilizoval pod hranicí 40 000. Díky své poloze i IX. okres zachovává nadprůměrný podíl studentů (16,3%).

Asi čtvrtina obyvatel Alsergrundu se nenarodila v Rakousku. Příslušníci menšin hovoří nejčastěji srbsky (6,1 %), turecky (3 %) a chorvatsky (2,6 %).

Polovina obyvatel se hlásí k římskokatolickému vyznání, 6,2 % k islámu, 5,9 % k pravoslavné církvi, 4,9 % k evangelíkům. Čtvrtina obyvatel je bez vyznání a 6,6 % náboženství neuvedlo. V rámci Vídně zůstává Alsergrund dodnes obvodem s největším podílem obyvatel židovského vyznání (0,7 %).

Politika

V čele samosprávy se od konce druhé světové válce až do devadesátých let střídaly SPÖ a ÖVP. Poté nastal výrazný vzestup Zelených, kteří jsou nyní po SPÖ druhou nejsilnější stranou.

Služby

Dopravní obslužnost IX. okresu zajišťuje devět stanic metra na jeho obvodu (linky U6, U4, U3), území dále protíná několik tramvajových tratí i autobusová linka. Franz-Joseph-Bahnhof na severu Alsergrundu je východiskem vlakových tratí do severozápadní části Rakouska. Automobilová doprava se soustřeďuje především na komunikace po obvodu okresu (Gürtel, Ringstraße, pás ulic na hranici s městským okresem Josefstadt. Vnitřními tepnami obvodu jsou Liechtensteinstraße, Nußdorferstraße, Währingerstraße, Alserstraße, Alserbachstraße, Porzellangasse a Spitalgasse.

Alsergrund je sídlem několika vysokých škol. V severní části obvodu se nachází Wirtschaftsuniversität Wien, jedna z největších hospodářských univerzit v Evropě. V okrese sídlí Lékařská univerzita, v budovách staré Všeobecné nemocnice se nyní nachází kampus Vídeňské univerzity. K nejznámějším alsegrundským středním školám patří Lycée Français de Vienne.

Všeobecná nemocnice v jižní části okresu je centrem vídeňského zdravotnictví. Obvod byl již před staletími spolu se sousedním Josephstadtem označován jako čtvrť lékařů. Nedaleko Všeobecné nemocnice se nachází Dětská nemocnice svaté Anny.

Kultura

V obvodu se nachází řada divadelních scén, z nichž nejznámější je Volksoper .

Muzea

• Lichtenštejnský palác, sídlí v něm Lichtenštejnské muzeum , Roßau. Představuje umělecké sbírky knížecí rodiny Lichtenštejna s důrazem na období baroka; svah mezi Liechtensteinstraße a Währingerstraße překonává několik schodišť.
• Muzeum Sigmunda Freuda v jeho domě s ordinací
• Narrenturm (Patologicko-anatomické muzeum) - nejstarší ústav pro léčbu duševních chorob na světě
• Muzeum Franze Schuberta v jeho rodném domě
• Muzeum peněz v sídle Rakouské národní banky
• Muzea medicíny - v budovách bývalé lékařské fakulty (Josephinum) a jejím okolíː Patologicko-anatomické muzeum, Zubařské muzeum, Farmaceutické muzeum, Muzeum dějin lékařství a Muzeum soudní medicíny.

Památky

• Votivní kostel, projektoval architekt Heinrich von Ferstel (1863); postaven jako dík za odvrácení atentátu na císaře Františka Josefa I.
• Lichtenthalský kostel Čtrnácti svatých pomocníků, známý působením Franze Schuberta
• Clam-Gallasovský palác s anglickou zahradou
• Bývalá Všeobecná nemocnice, nyní campus Vídeňské univerzity
• Palác Strudelhof (dnes hotel),
• Městská spalovna a teplárna se zlatou kupolí, podle projektu Friedensreicha Hunderwassera, (1987); dominata severní části okresu

Parky

• Největší v okrese je Park Sigmunda Freuda u Votivkirche,
• Park Arne Karlssona
• zahrada Lichtenštejnského paláce, přístupná veřejnosti.

Rodáci a známí obyvatelé

• Rudolf von Alt – malíř
• Ludwig van Beethoven – hudební skladatel
• Heimito von Doderer – spisovatel
• Sigmund Freud – psycholog
• Erich Fried – básník
• Theodor Herzl – zakladatel sionismu
• Franz Matsch – malíř a sochař
• Karel Kramář – český politik
• Vojtěch Eduard Šaff – český sochař
• Leo Perutz – spisovatel
• Arnold Schönberg – hudební skladatel a teoretik, malíř a básník
• Arthur Schnitzler – dramatik
• Franz Schubert – hudební skladatel

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alsergrund na německé Wikipedii a Geschichte des Alsergrunds na německé Wikipedii.

Literatura

• Felix Czeike: Wiener Bezirkskulturführer: IX. Alsergrund. Jugend und Volk, Wien 1979, ISBN 3-7141-6219-4.
• Carola Leitner (Hg.): Alsergrund: Wiens 9. Bezirk in alten Fotografien. Ueberreuter, Wien 2006, ISBN 3-8000-7176-2.
• Hans Mück: Quellen zur Geschichte des Bezirks Alsergrund. Verein für Geschichte der Stadt Wien, Wien 1978.
• Alfred Wolf: Alsergrund. Bezirk der Dichter und Denker. Mohl, Wien 1993, ISBN 3-900272-48-4.
• Alfred Wolf: Alsergrund-Chronik. Von der Römerzeit bis zum Ende der Monarchie. Wien 1981.
• Alfred Wolf: Wien Alsergrund. Sutton Verlag, Erfurt 2007, ISBN 978-3-86680-174-5.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alsergrund na Wikimedia Commons
• Alsergrund na oficiálním webu wien.gv.at

(německy)

• Muzeum okresu Alsergrund – Malé dějiny Alsergrundu (německy)
• Procházka Alsergrundem (německy)

Zdroj