Alparslan Türkeş

Alparslan Türkeş
Alparslan Türkeş (okolo roku 1935)
Alparslan Türkeş (okolo roku 1935)
Místopředseda vlády Süleymana Demirela
Ve funkci:
21. července 1977 – 5. ledna 1978
Předseda vlády Süleyman Demirel
Ve funkci:
31. března 1975 – 21. června 1977
Předseda vlády Süleyman Demirel
Předseda Nacionálně činné strany
Ve funkci:
8. února 1969 – 4. dubna 1997
Předchůdce funkce vznikla
Nástupce Devlet Bahçeli
Stranická příslušnost
Členství Nacionálně činná strana
Republican Villagers Nation Party
Vojenská služba
Služba Turecko
Složka Turecké pozemní síly
Doba služby 1933–1963
Hodnost plukovník
Narození 25. listopadu 1917
Nikósie
Úmrtí 4. dubna 1997 (ve věku 79 let)
Ankara
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Ankara
Děti Tuğrul Türkeş
Ahmet Kutalmış Türkeş
Alma mater Vojenská střední škola Kuleli
Turecká vojenská akademie
Profese politik a voják
Náboženství islám
Commons Alparslan Türkeş
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alparslan Türkeş[pozn. 1] (25. listopadu 1917 Nikósie – 4. dubna 1997 Ankara) byl turecký krajně pravicový politik,[4] zakladatel a předseda Nacionálně činné strany napojené na neofašistickou[5] polovojenskou organizaci Šedí vlci.[6] V letech 1968–1978 vedl výcvikové tábory Šedých vlků.

Mládí

Narodil se v roce 1917 v Nikósii (tehdy Britský Kypr) v rodině kyperských Turků.[7][8] Jeho rodné zůstává předmětem sporů; Nacionálně činná strana uvádí jako jeho rodné jméno Ali Arslan, zatímco jiné zdroje uvádí jméno Hüseyin Feyzullah.[9] Jeho pradědeček z otcovy strany emigroval na Kypr z Kayseri (tehdy Osmanská říše) v 60. letech 19. století.[10] Jeho otec Ahmet Hamdi Bey pocházel z okolí Famagusty a matka Fatma Zehra Hanım z Larnaky.[11] Novinář Hrant Dink v jednom rozhovoru uvedl, že Türkeş se narodil v Sivasu rodičům arménského původu. Mimo jiné řekl, že se stal sirotkem, kterého později adoptoval muslimský pár z Kypru.[12] V roce 1932, když mu bylo patnáct let, emigroval s rodinou do Istanbulu.[13] V roce 1933 se zapsal na vojenské lyceum v Istanbulu a v roce 1936 dokončil středoškolské vzdělání.[10] O dva roky později vstoupil do armády.

Soukromý život

Byl dvakrát ženatý a měl sedm dětí.[14] V roce 1940 se oženil s Muzaffer Hanım a měl s ní čtyři dcery (Ayzit, Umay, Selcen a Çağrı) a jednoho syna (Tuğrula). Jejich manželství trvalo až do manželčiny smrti v roce 1974. O dva roky později se oženil se Seval Hanım, s níž měl jednu dceru (Ayyüce) a jednoho syna (Kutalmışe).[15]

Zemřel 4. dubna 1997 ve věku 80 let na infarkt.[16] Oznámení o jeho úmrtí bylo odloženo o pět hodin, protože byla prováděna celostátní bezpečnostní opatření. Po oznámení úmrtí se tisíce jeho příznivců vydaly k nemocnici, kde zemřel, a skandovaly „vůdci nikdy neumírají“.[17] Jeho pohřeb se konal v mešitě Kocatepe v Ankaře.[17]

Jeho nejmladší syn Kutalmış je členem Strany spravedlnosti a rozvoje a v letech 2011–2015 působil jako poslanec Velkého národního shromáždění.[18]

V roce 2015 se jeho nejstarší syn Tuğrul stal prvním kyperským Turkem na postu místopředsedy turecké vlády.[19] V září téhož roku navštívil Severní Kypr. Kritizoval Nacionálně činnou stranu (založenou jeho otcem) a Republikánskou lidovou stranu.[20]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jeho jméno bylo pseudonymem, který po roce 1934 přijal jako oficiální jméno. Jeho rodné jméno zůstává předmětem sporů. V jeho oficiálním životopise se uvádí jako rodné jméno Ali Arslan,[1] zatímco jiné zdroje uvádí jako jméno Hüseyin Feyzullah.[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alparslan Türkeş na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MURADOĞLU, Abdullah. BAŞBUĞ Alparslan TÜRKEŞ. web.archive.org [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (turecky) 
  2. ↑ Türkeş Arusiler'le gizlice görüşürdü. Yeni Şafak [online]. 2003-08-23 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (turecky) 
  3. ↑ CEVIK, Ilnur. Turkish Nationalists Lose Their Leader. Hürriyet [online]. 1997-04-07 [cit. 2024-03-07 ¨]. Dostupné online. 
  4. ↑ KREISER, Klaus. Kleines Türkei-Lexikon. Mnichov: [s.n.], 1991. S. 122. (německy) 
  5. ↑ ŞEN, Faruk. Türkei: Land und Leute. Mnichov: Beck'sche Schwarze Reihe, 1986. S. 110. (německy) 
  6. ↑ TASPINAR, Omer. Kurdish Nationalism and Political Islam in Turkey: Kemalist Identity in Transition. New York/Londýn: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 9780415512848. DOI 10.4324/9780203327036. Kapitola The Kurdish Question in Turkish Politics, s. 92–94. 
  7. ↑ ZÜRCHER, Erik J. Turkey: A Modern History. [s.l.]: I.B.Tauris, 2004. ISBN 1860649580. S. 404. 
  8. ↑ DURHAM, Martin, et al. New Perspectives on the Transnational Right. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2010. ISBN 978-0230115521. Kapitola The Nationalist Action Party: The Transformation of the Transnational Right in Turkey, s. 110. 
  9. ↑ DE TAPIA, Stephane. Die völkisch-religiöse Bewegung im Nationalsozialismus: eine Beziehungs- und Konfliktgeschichte. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2011. ISBN 9783525369227. S. 304. (německy) 
  10. ↑ a b JACOB M., Landau. Exploring Ottoman and Turkish History. [s.l.]: C. Hurst & Co, 2004. ISBN 1850657521. S. 190. 
  11. ↑ TEKIN, Arslan. Alparslan Türkeş ve Liderlik. [s.l.]: Bilgeoğuz, 2009. ISBN 978-6055965808. S. 71. (turecky) 
  12. ↑ GÖÇEK, Fatma Müge. The Denial of Violence: Ottoman Past, Turkish Present, and Collective Violence against the Armenians, 1789-2009. Oxford: Oxford University Press, 2015. S. 598. 
  13. ↑ LANDAU, Jacob M. Radical Politics in Modern Turkey. [s.l.]: Brill Publishers, 1974. Dostupné online. ISBN 978-90-04-04016-8. S. 206. 
  14. ↑ DE BELLAIGUE, Christopher. Obituary: Alpaslan Turkes. The Independent [online]. 1997-04-09 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ MHP hakkını aramadı. Sabah [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (turecky) 
  16. ↑ Associated Press. Alpaslan Turkes, Turkish Rightist, 80. The New York Times [online]. 1997-04-10 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Turkes dead, all eyes on his legacy. Hurriyet Daily News [online]. 1997-04-06 [cit. 2024-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  18. ↑ Anadolu Ajansı. AKP deputy resigns over ‘divisive’ presidential system concerns. Hurriyet Daily News [online]. 2015-05-29 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  19. ↑ Tuğrul Türkeş: Bu Türkiye'de ilk kez. Cumhuriyet [online]. 2015-09-21 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (turecky) 
  20. ↑ DINER, Emre. Deputy PM Türkeş: MHP becoming single-man party with Bahçeli. Daily Sabah [online]. 2015-09-23 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 

Zdroj