Alois Spens z Boodenu

Alois von Spens-Booden
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1905 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci:
19. ledna 1900 – 16. října 1902
Panovník František Josef I.
Předseda vlády Ernest von Koerber
Předchůdce Ferdinand von Schrott
Nástupce Ernest von Koerber
12. moravský místodržitel
Ve funkci:
podzim 1893 – 1900
Panovník František Josef I.
Předchůdce Hermann von Loebl
Nástupce Karel Emanuel ze Žerotína
Narození 7. července 1835
Těšín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 2. dubna 1919 (ve věku 83 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Choť Antonie von Kuenburg
Rodiče Emanuel von Spens-Booden starší
Příbuzní bratr: Emanuel von Spens-Booden (1831–1926)
Alma mater Olomoucká univerzita
Karlo-Ferdinandova univerzita
Vídeňská univerzita
Profese soudce a politik
Commons Alois von Spens-Boden
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois von Spens-Booden, též Alois Spens z Boodenu nebo Alois svobodný pán von Spens-Booden[1] (7. července 1835 Těšín – 2. dubna 1919 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský soudce, státní úředník a politik, na konci 19. století moravský místodržící, v letech 1900–1902 ministr spravedlnosti Předlitavska ve vládě Ernesta von Koerbera.

Biografie

Pocházel ze šlechtické rodiny Spensů z Boodenu. Studoval práva na Olomoucké univerzitě, Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě (1853–1857). V letech 1860–1864 působil jako okresní soudní aktuár v Čechách, pak až do roku 1872 pracoval na zemském soudu v Praze. Od roce 1872 byl radou zemského civilního soudu v Praze. V letech 1884–1890 byl prezidentem krajského soudu v Chebu. Od roku 1875 kromě toho zasedal ve vedení ústavu šlechtičen na Novém Městě pražském. V roce 1890 byl povolán na post na vrchním soudním dvoru ve Vídni a již roku 1891 přešel na post sekčního šéfa ministerstva spravedlnosti. Na podzim 1893 se stal moravským místodržícím coby kompromisní kandidát v době vyhrocené česko-německé polarizace, mimo jiné i proto, že ovládal oba zemské jazyky.[2]

Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal ministrem spravedlnosti. Funkci zastával v období 19. ledna 1900 – 16. října 1902.[3] Hned na počátku svého mandátu byl pověřen vedením zprostředkovatelské mise při velké stávce v ostravském uhelném revíru.[4] Profiloval se jako nestranický ministr, třebaže názorově měl blízko k německé liberální levici. Jako ministr se podílel na pokračující demontáži Badeniho jazykových nařízení. Věnoval se i otázce reformy vzdělávání soudců. Ve funkci ministra skončil kvůli nemoci, která dále zhoršila jeho neschopnost politického manévrování.[2]

V roce 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[2]

Jeho bratr Emanuel von Spens-Booden (1831–1926) působil jako moravský politik a majitel velkostatku v Ropici.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=1862
  2. ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, S, s. 16. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589–590. 
  4. ↑ Prohraná stávka se tiše měnila ve vítězství [online]. moravskoslezsky.denik.cz [cit. 2013-03-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj