Alois Jech

Alois Jech
Narození 21. června 1896
Zdebuzeves
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. října 1952 (ve věku 56 let)
Lobeč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí sebevražda zastřelením
Místo pohřbení Lobeč
Povolání pedagog
Politické strany strana národně socialistická
sociálně demokratická strana
Nábož. vyznání ateista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Jech (21. června 1896 Zdebuzeves[1] – 18. října 1952 Lobeč[2][3]) byl český pedagog a výtvarník.

Život

Narodil se ve Zdebuzevsi do rodiny řídícího učitele Jana Jecha a Emilie rozené Volgnerové, dcery řídícího učitele Jana Volgnera.[1] Učitelské povolání si zvolili kromě Aloise i jeho tři bratři (celkem měl šest bratrů a tři sestry).[3] Navštěvoval školu ve Zdebuzevsi a ve Vlašimi a poté vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře.[3]

První světová válka

V dubnu 1915 nastoupil do poddůstojnické školy v Linci, v lednu 1916 byl poslán jako velitel čety do Bukoviny na ruskou frontu. Po dovolené byl nasazen na haličskou frontu. V roce 1917 se stal poručíkem a bojoval na italské frontě. Zde byl zraněn střepinou (podle vlastního vyprávění šlo o úmyslné zranění ve snaze opustit frontu)[3] a léčil se ve Vídni. V roce 1918 působil opět na ruské a italské frontě.[3]

1919–1928

Mezi lety 1919–1923 působil Jech jako učitel v Kvílicích. V roce 1919 se jako voják zúčastnil střetů na slovensko-maďarské hranici. V roce 1923 byl ustanoven učitelem v Bezdědicích, kde pořádal osvětové přednášky a účastnil se společenského života. V květnu 1925 uzavřel občanský sňatek s Janou Kaulerovou z Březovic. V Bezdědicích, kde Jech vyučoval do roku 1928, se jim narodil první syn Čestmír.[3]

1928–1952 Lobeč

V roce 1928 byl jmenován učitelem a poté ředitelem školy v Lobči. Roku 1930 se mu zde narodil druhý syn Květoslav. Kromě výuky pořádal vlastivědné přednášky; působil v Sokole, jako cvičitel i jako náčelník a starosta Sokola až do zákazu organizace v roce 1952. V Lobči také inicioval a provedl výstavbu letního sportoviště a volejbalového hřiště. Nedaleko Vísky na konci třicátých let vybudoval rekreační chatovou osadu; tento projekt skončil záborem Sudet a zabavením chat.[3]

V obci působil také jako kronikář a historik. Ve škole shromáždil archeologické nálezy (neolitické pazourky, palice, keramika). Přes archeologii se Jech spřátelil s historickým spisovatelem a archeologem Eduardem Štorchem, který v Lobči od roku 1933 pobýval. Spolu pořádali přednášky o pravěku a Štorch nálezy konzultoval s Karlem Absolonem. V letech 1948–49 asistoval Jech při odborném archeologickém výzkumu Václava Spurného v okolí Lobče.[3]

Během druhé světové války byl Alois Jech členem odbojové organizace Černý Lev a v květnu 1945 se podílel na odzbrojování a odsunu Němců. Po osvobození byl předsedou revolučního národního výboru, na konci června 1945 na tuto funkci rezignoval.[3]

Smrt

V říjnu 1952 navštívila Jecha ve škole Státní bezpečnost a několik hodin ho vyšetřovala. Nebyl zatčen, zřejmě mu bylo vyhrožováno zákazem výchovného působení. Jech poté spálil část písemností a napsal poslední poselství udávající jako důvod svého odchodu odpor k totalitnímu režimu. Dne 18. října 1952 se po vyučování vydal s puškou do Pustého sadu, kde se střelil do srdce.[3]

Je pohřben na hřbitově v Lobči, stejně jako jeho manželka, která ho přežila o 22 let.[3]

Politické a náboženské názory

Jech byl propagátorem myšlenek Jana Husa, stejně jako obdivovatelem Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše. V roce 1923 se v jedné z přednášek zabýval otázkou naplnění politických ideálů z roku 1918. V otázce náboženství setrvával v pozici antiklerikála a stavěl se proti modlitbám během vyučování, na druhou stranu však v lobečské škole povolil výuku náboženství pro dobrovolníky. Po druhé světové válce byl členem národně-socialistické a sociálně-demokratické strany. V květnu a červnu 1945 působil jako předseda revolučního národního výboru.[3]

Výtvarné dílo

Jech byl výtvarník-samouk. První soubor kreseb pochází z období první světové války a zobrazuje výjevy z fronty. Kolorované kresby a perokresby, kterými zachycoval především lidovou architekturu, vytvářel během učitelského působení v Kvílicích. V Bezdědicích a Lobči maloval akvarelem krajiny. Svá díla rozdával známým nebo si je ponechával. Rovněž navrhoval a na cyklostylu množil plakáty a pozvánky na přednášky a kulturní akce.[3]

Výběr:[3]

  • Zdebuzeves, kolorovaná perokresba, 1920
  • Pohled na Bezdězy z Horky, kolorovaná perokresba, 1937
  • Lobeč při večerním osvětlení, pastel, 1941
  • Lobečský kostelík se hřbitovem, akvarel, 1949
  • Lobečská škola, akvarel, 1950

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Medailon Středočeské vědecké knihovny v Kladně
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n JECH, Čestmír. Kdo byl Alois Jech (1896-1952). Redakce Jaroslav Diblík. 1. vyd. Kruh: Místní noviny Podbezdězí, 1999. 39 s. ISBN 80-238-9418-8. 

Literatura

JECH, Čestmír. Kdo byl Alois Jech (1896-1952). Redakce Jaroslav Diblík. 1. vyd. Kruh: Místní noviny Podbezdězí, 1999. 39 s. ISBN 80-238-9418-8. 

Zdroj