Alfred Hugenberg

Alfred Hugenberg
Alfred Hugenberg (1933)
Alfred Hugenberg (1933)
Stranická příslušnost
Členství Německá národně lidová strana
Německá vlastenecká strana
Rodné jméno Alfred Ernst Christian Alexander Hugenberg
Narození 19. června 1865
Hannover
Úmrtí 12. března 1951 (ve věku 85 let)
Kükenbruch
Místo pohřbení Severní Porýní-Vestfálsko
Rodiče Carl Hugenberg
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Humboldtova univerzita
Univerzita Heidelberg
Štrasburská univerzita
Profese politik, mediální magnát, finančník, diplomat a vydavatel
Ocenění Adlerschild des Deutschen Reiches (1943)
Commons Alfred Hugenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Ernst Christian Alexander Hugenberg (19. června 1865, Hannover – 12. března 1951, Kükenbruch) byl německý nacionalistický a konzervativní politik a podnikatel.

Život

Narodil se jako syn poslance Pruského parlamentu Karla Hugenberga. V letech 1883 až 1888 studoval práva v Göttingenu, Heidelbergu a v Berlíně a ekonomii ve Štrasburku.

Roku 1900 se oženil se svou vzdálenou sestřenicí. V letech 1903–1907 působil jako úředník na ministerstvu financí, od roku 1909 až do roku 1918 byl členem vedení Friedrich Krupp AG v Hesensku.

Od roku 1916 začal budovat později známý Hugenbergův koncern, konglomerát novin, nakladatelství, filmových společností a reklamních agentur.

Roku 1918 vstoupil do Německé národně lidové strany (DNVP), kterou také reprezentoval v parlamentu. Předsedou strany se stal po špatném volebním výsledku v roce 1928 a zůstal jím až do rozpuštění strany. Pod Hugenbergovým vedením se strana ještě více vyhranila vůči systému Výmarské republiky, zradikalizovala se ve svém nacionalismu a definitivně opustila své někdejší monarchistické názory. V roce 1929 postavila strana, i přes mnohé názorové neshody, společnou kandidátku při volbách do Reichstagu s NSDAP a organizací Der Stahlhelm. Toto uskupení obdrželo 14 % odevzdaných hlasů. V letech 1931 až 1932 stála DNVP v opozici vůči druhé Brüningově vládě, ale její členové byli zastoupeni v kabinetech Franze von Papena i Kurta von Schleichera.

Po jmenování Hitlerova kabinetu v lednu 1933 v něm působil ve funkcích ministra hospodářství a ministra výživy. Byl i ve vládě, kterou jmenoval Hitler 14. března 1933, ale když zjistil, že jeho strana sice formálně kontroluje čtyři ministerstva, ale moc v zemi fakticky přebírají nacisté, podal v červnu 1933 ve snaze vyvolat pád vlády demisi. Jeho demise však k ničemu nebyla a DNVP byla rozpuštěna.

Postupně byl nacisty donucen jim prodat své společnosti. Po druhé světové válce byl v letech 1946–1951 v britské internaci, zemřel roku 1951 v Kükenbruchu.

Mediální magnát

Alfred Hugenberg podnikal i v oblasti mediálního průmyslu. "Aby mohl ovlivňovat tisk a tím i veřejné mínění, vydal se Hugenberg pěti odlišnými, ale navzájem propojenými cestami:

  1. monopolizací zadávání inzerce
  2. převzetím Scherlova nakladatelství a tím pádem i vlivu nad jeho novinami a časopisy
  3. podmaněním stávajících zpravodajských agentur
  4. ovládnutím matricové agentury
  5. podporováním aktivit ve filmovém průmyslu.“[1]

Hugenberg vlastnil inzerentní společnost Ala-Anzeiger AG, filmové studio UFA, nakladatelskou instituci VERA Verlagsanstalt, která pomáhala vydavatelstvím v těžké finanční situaci. Dále vlastnil Telegraphen-Union (Telegrafní unii) čili tiskovou kancelář, konkurenci k původní jediné německé tiskové kanceláři Wolff Telegraph Bureau. Ta vznikla v roce 1913 sloučením několika jiných agentur.

Zmíněná inzerentní společnost Ala zvládla po svém nástupu na trh se spojit se s několika dalšími společnostmi, ke kterým zaujala vlastnický vztah a spojila je do jedné. Následně tak zlikvidovala konkurenci Haus Mosse (Mosseho nakladatelství), to muselo v roce 1932 vyhlásit konkurz.[2]

Díky zakoupení Scherlova nakladatelství získal následující novinové tituly:

  • Der Tag
  • Berliner Lokalanzeiger
  • Berliner Illustrierte Nachtausgabe
  • Die Woche
  • Scherl Magazin
  • Gartenlaube
  • Silberspiegel
  • Allgemeiner Wegweiser
  • Scherls-Wohnugs-Zeitung
  • Filmwelt
  • Denken und Raten
  • Das Grundeigentum
  • Der Kinematograph
  • Echo
  • Deutsche technische Auslandszeitschrif

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ HENNING, Friedrich-Wilhelm. Hugenberg als politischer Medienunternehmer. In. Geschäft mit Wort und Meinung. Medienunternehmer seit dem 18. Jahrhundert Bündiger Forschungen zur Sozialgeschichte. od Günter Schulz. München: Oldenbourg Verlag, 1999. s. 101-128, s. 108, 109
  2. ↑ STÖBER, Rudolf. Die erfolgverführte Nation. Stuttgert : Franz Steiner Verlag, 1998. 394 s. ISBN 3515072381, s. 89.

Zdroj