Alexandr Petrovič Izvolskij

Alexandr Petrovič Izvolskij
Ministr zahraničních věcí Ruského impéria
Ve funkci:
11. května 1906 – 27. září 1910
Panovník Mikuláš II.
Předchůdce Vladimir Lamsdorf
Nástupce Sergej Dmitrijevič Sazonov
Narození 18. března 1856
Moskva
Úmrtí 16. srpna 1919 (ve věku 63 let)
16. pařížský obvod
Choť Margarita Karlovna Tolová
Rodiče Pjotr Alexandrovič Izvolskij a Jevdokija Grigorjevna Geželinská
Děti Jelena Alexandrovna Izvolská
Příbuzní Pjotr Petrovič Izvolskij (bratr)
Alma mater Alexandrovo lyceum
Imperátorské lyceum v Carském Selu
Profese diplomat a politik
Ocenění rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Vladimíra 2. třídy
Řád Serafínů
Řád sv. Stanislava 1. třídy
Řád sv. Anny 1. třídy
… více na Wikidatech
Commons Alexander Izvolsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Petrovič Izvolskij (rusky Алекса́ндр Петро́вич Изво́льский; 18. března 1856, Moskva – 16. srpna 1919, Paříž)[1] byl ruský státník, diplomat, ministr zahraničí carského Ruska v letech 1906–1910. Pocházel ze šlechtické rodiny polského původu.[2]

Jeho bratrem byl oberprokurátor Pjotr Petrovič Izvolskij.[1]

Bosenská krize

Podrobnější informace naleznete v článku Buchlovická dohoda.

Ve dnech 15.–16. září 1908 Izvolskij navštívil buchlovický zámek, kde vedl tajná jednání s rakousko-uherským ministrem zahraničí Aloisem Aehrenthalem. Izvolskij se pokoušel získat souhlas Rakousko-Uherska s volnou plavbou ruských lodí Úžinami (Dardanely a Bospor) výměnou za ruský souhlas s připojením Bosny a Hercegoviny k Rakousko-Uhersku. Jednání vyústila v ústní dohodu (tzv. Buchlovickou dohodu), kterou Izvolskij chápal tak, že Rakousko-Uhersko vyčká s anexí Bosny a Hercegoviny do doby, kdy Rusko získá souhlas velmocí se změněným režimem v Úžinách. To se však nestalo, Rakousko-Uhersko anexi vyhlásilo již 6. října 1908. Náhlá změna mocenských poměrů na Balkáně vyústila v Bosenskou krizi.

Diplomatický neúspěch vyvolal v Rusku vlnu kritiky, k nejdůraznějším odpůrcům patřili Pavel Miljukov a Sergej Sazonov. Již v květnu 1909 byl z funkce odvolán Nikolaj Čarykov, blízký Izvolského spolupracovník, a pověřen diplomatickou misí v Konstantinopoli. Jeho místo na ministerstvu zaujal Sergej Sazonov, Stolypinův vrstevník a člověk jemu blízký. Za půl roku poté byl Izvolskij odeslán na post velvyslance v Paříži a ministrem zahraničních věcí se stal právě Sazonov.

Reference

  1. ↑ a b Авдеев, В. Е. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-14]. Heslo ИЗВО́ЛЬСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-13. (rusky) 
  2. ↑ Kowner, Historical Dictionary of the Russo-Japanese War, s. 167-168.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj