Alexander Buchner

PhDr. Alexander Buchner, CSc.
Narození 3. září 1911
Prešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. října 2000 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání muzikolog, organolog
kurátor muzea
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Manžel(ka) Růžena Buchnerová
Děti 2
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alexander Buchner, také Sándor Egerváry[1] (3. září 1911 Prešov – 4. října 2000 Praha) byl český muzikolog maďarského původu, organolog, kurátor hudebního oddělení Národního muzea v Praze a hudební kritik.

hrob Alexandra Buchnera na Olšanech

Životopis

Pocházel z rodiny uherského obchodníka Sándora (Alexandra) Marii Buchnera z Györu a jeho manželky. Po absolvování gymnázia v Prešově a v Košicích přišel do Prahy, kde krátce studoval na konzervatoři hru na housle. Dále studoval v letech 1931–1936 na Karlově univerzitě v Praze, nejprve nastoupil na právnickou fakultu, odkud po jednom semestru přešel na filozofickou fakultu ke studiu hudební vědy a estetiky. Doktorát získal 24. října 1936 obhajobou disertační práce s názvem Lisztův myšlenkový svět.[2]. Po studiích se vrátil do Košic, kde v letech 1936–1939 pracoval jako učitel v hudební škole a během druhé světové války v letech 1939–1945 se angažoval ve Slovenském štátě jako hudební redaktor regionálního rozhlasového studia.

Roku 1945 byl jako branec odveden do československé armády, s níž se dostal zpět do Prahy a vojenskou službu v letech 1945–1948 vykonával jako první houslista Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.

V letech 1948–1962 pracoval v hudebním oddělení Národního muzea, v jeho novém sídle ve Velkpřevorském paláci. Vytvořil tam expozici dějin hudby a hudebních nástrojů, nově získaných, především z konfiskovaných sbírek českých klášterů. K ní roku 1954 vydal tištěného průvodce expozicí. V tomto oddělení byl od roku 1949 (po smrti dosavadního přednosty Emila Axmana) jmenován přednostou. Jako první v Československu věnoval výzkum mechanickým hudebním nástrojům, které nazval automatofony. Kromě stálého zaměstnání také v letech 1954–1956 externě přednášel organologii na katedře hudební vědy filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Dále se jako badatel zabýval především širokým spektrem hudebních nástrojů od středověku do moderní doby. Napsal o nich dvě monografie, opakovaně rozšiřované a vydávané v různých cizojazyčných mutacích. Věnoval se také dějinám hudby a některým hudebníkům, činným v Praze (Franz Liszt, Wolfgang Amadeus Mozart, Oskar Nedbal), o nichž připravil výstavu i s publikací.

Od roku 1962 až do svého penzionování v roce 1979 pracoval v divadelním oddělení Národního muzea.

Od roku 1985 až do své smrti vykonával čestnou funkci předsedy Poradního sboru Národního muzea pro nákup hudebních nástrojů.

Bibliografie (výběr)

Monografie

  • Hudební sbírka Emiliána Troldy', Praha 1954
  • Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Praha 1956.
  • České automatofony inː Sborník Národního muzea, řada A, roč. XI, Praha 1957, v rozšířené verziː Hudební automaty. Ilustrovaná monografie. 1. vyd. SNKLHU Praha 1959.
  • Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě. Praha 1968.
  • Encyklopedie hudebních nástrojůː
    • Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Orbis Praha 1956
    • Bunte Welt der Musikinstrumente. Artia Praha 1981 (německy)
    • Encyclopédie des instruments de musique. Paris 1980-1992 (6 vydání francouzsky)
    • Colour encyklopedia of Musical Instruments. London–New York–Sydney–Toronto 1980 (anglicky)
    • Handbuch der Musikinstrumente. Hanau 1981 (německy)
    • Handboek van de Muzikinstrumente. Zutphen 1985 (nizozemsky)
    • Enciclopedia degli strumenti musicali. La Spezia 1990 (italsky)
    • Encyklopedia intsrumentów muzycznych. Racibórz 1995 (polsky)
  • Wolfgang Amadeus Mozart v Praze. Spoluautořiː Karel Koval, Karel Mikysa, Antonín Čubr. Artia Praha (3 jazykové mutace)
  • Opera v Praze. Panton Praha 1985
  • Oskar Nedbal. Panton Praha 1986

Časopisecké stati

Více než 40 příspěvků, často citované jsouː

  • Autofonický klavír pianola, in: Hudební rozhledy, 1957.
  • Hudoucí andělé na Karlštejně. In: Sborník Národního muzea v Praze (Acta Musei Nationalis Pragae), řada A - Historie. Praha : Národní muzeum roč. 21, č. 1, (1967,) s. 1-71.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tomislav Volekː Alexander Buchner alias Sandor Egerváry, inːRespekt 9. 3. 1992 uvádí, že šlo o krycí jméno spolupracovníka StB. Luboš Vydra v článkuː Byl Dr. Buchner využíván StB pro svoji horthyovskou minulost?, Necenzurované noviny, roč. 3, č. 14 (1993), s. 14-15 soudí, že byl Buchner StB vydírán pro své politické angažmá ve Slovenském štátě, a proto byl roku 1962 v muzeu přeložen z hudebního oddělení do oddělení divadelního.
  2. ↑ Ústav dějin UK a archiv UK, Matriky Univerzity KarlovyːMatrika doktorů Univerzity Karlovy IX. (1934–1937), strana 4350

Literatura

  • Hudební věda, I. díl: Dějiny hudební vědy, kolektiv autorů, editor Ivan Poledňák. Státní pedagogické nakladatelství Praha 1988.

Externí odkazy

Zdroj