Albatros jižní

Jak číst taxoboxAlbatros jižní
alternativní popis obrázku chybí
Albatros jižní subsp. gibsoni
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád trubkonosí (Procellariiformes)
Čeleď albatrosovití (Diomedeidae)
Rod albatros (Diomedea)
Binomické jméno
Diomedea antipodensis
Robertson & Warham 1992
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albatros jižní (Diomedea antipodensis) je velký mořský pták z rodu Diomedea, který hnízdí na malých subantarktických ostrovech Nového Zélandu.

Systematika

Systematika rodu Diomedea, do kterého náleží i albatros jižní, není zcela jednoznačná. Řada druhů albatrosů, které jsou dnes považovány za samostatné druhy, byly v minulosti slučovány do jediného taxonu, kterým byl albatros stěhovavý (Diomedea exulans). John Warham v roce 1990 navrhl Diomedea exulans rozdělit do 5 poddruhů, mj. dva blíže nepojmenované druhy,[2] které byly v roce 1992 pojmenovány jako Diomedea exulans gibsoni a Diomedea exulans antipodensis.[3] Robertson & Nunn v roce 1998 oba taxony povýšili na samostatné druhy,[4] což nicméně nebylo všeobecně akceptováno. Dodnes se různé taxonomické autority liší v nakládání s těmito taxony a zatímco někteří je považují za tentýž druh, jiní za dva poddruhy nebo samostatné druhy.[5]

Následující článek pracuje s oběma taxony jako poddruhy, stejně jako IOC World Bird List vydávaný Mezinárodní ornitologickou unií, nebo Novozélandský seznam ptáků vydávaný Novozélandskou ornitologickou unií.[6] Obě autority rozlišují následující poddruhy s tímto rozšířením hnízdních kolonií:[7]

  • D. a. antipodensis Robertson, CJR & Warham, 1992 – hnízdí na ostrovech Protinožců (drtivá většina ptáků), několik párů hnízdí i na Campbellově ostrově, Chathamově a Pittově ostrově.[7][8] Na moři se vyskytuje od jižní a východní Austrálie po západní pobřeží jižní Ameriky.[6]
  • D. a. gibsoni Robertson, CJR & Warham, 1992 – Aucklandovy ostrovy (95 % populace hnízdí na Adamsově ostrově, zbytek na Aucklandově ostrově a ostrově Disappointment[8]).[7] Na moři se vyskytuje v Tasmanově moři a kolem Nového Zélandu. Výjimečně zalétá až k jihozápadní Austrálii.[6]

Název poddruhu gibsoni uctívá památku Johna Douglase Gibsona, významného australského amatérského ornitologa a experta na albatrosovité.[9]

Popis

Subsp. gibsoni s převážně bílým opeřením

Albatros jižní dorůstá délky 115 cm a váhy 6,5 kg. Zobák je 135–160 mm dlouhý, růžový s krémovým koncem, a na rozdíl od albatrosa Sanfordova nemá černé okraje při řezné hraně horní čelisti. Opeření je vysoce variabilní a závisí na poddruhu a věku jedince.[10] Pohybuje se od hnědého zbarvení s černou svrchní stranou křídel, bílými tvářemi a bílou spodní stranou křídel po převážně bílé, kdy jediná černá barva začíná v první třetině délky křídel. Subsp. gibsoni je světlejší než subsp. antipodensis.[8]

Biologie

Živí se desetiramenatci, rybami a zbytky vhozených zpět do moře z rybářských lodí.[8] Potravu sbírají hlavně v noci. Vedle rybářských lodí může někdy pronásledovat i kytovce.[11]

Hnízdění

Vycpaný exemplář na hnízdě (ze sbírek Aucklandského muzea)

Albatros jižní zahnizďuje pouze jedno za dva roky. V případě neúspěšného vyvedení mláděte však může zahnízdit již následující rok. Na Aucklandových ostrovech jsou vejce kladena od prosince do počátku února, na ostrovech Protinožců o 3 týdny později. Samice klade vždy jen jedno velké bílé vejce o rozměrech 126×78 mm a váze 425 g. Vejce je kladeno do mělké prohlubně na vrcholu 20–50 cm vysoké hromádky z vegetace a zeminy. Hnízdo bývá umístěno na okraji skalní římsy nebo útesu, kde mohou dospělci snadno naskočit na stoupavé větry. Albatrosi jsou sice dokonale přizpůsobení k dlouhým letům, avšak vzlétnutí je pro ně náročné. Na vejcích sedí oba partneři po dobu kolem 80 dní v 6–10 denních směnách. Ptáčata se klubou obalena světle šedým prachovým peřím. Rodiče je měsíc zahřívají na hnízdě, avšak poté jsou ponechána na hnízdě o samotě, zatímco rodiče shání na moři potravu. K vylétnutí z hnízda dochází ve věku 9–10 měsíců. Mláďata stráví na moři následujících několik let, a mezi 3. a 14 rokem se začínají vracet do své natální kolonie, kde si hledají partnera. Jsou přísně monogamní, s týmž partnerem zůstávají celý život, avšak v případě úmrtí druha nebo družky si najdou nového partnera. K prvnímu zahnízdění dochází mezi 7.–16. rokem, mohou se dožít patrně i více než 40 let.[11][5]

Ohrožení a populace

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí albatrosa jižního jako ohrožený druh. Početnost druhu byla v roce 2016 odhadnuta na 50 000 dospělých ptáků. Populace je na poměrně dramatickém ústupu. Za hlavní příčinu se považuje interakce s rybářskými loděmi lovícími na dlouhé lovné šňůry (hlavně s rybáři lovícími tuňáky v novozélandských vodách) a také změny v distribuci potravy související s globálním oteplováním. Umírají hlavně samice, což způsobuje v populaci nevyrovnanost pohlaví. Na Aucklandově ostrově druh ohrožují i zdivočelá prasata a kočky.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ WARHAM, J. A checklist of the Procellariiformes (Appendix 1),. Lodnon: Academic Press Limited, 1990. S. 424–434. (anglicky) 
  3. ↑ ROBERTSON, C.J.R.; WARHAM, J. Nomenclature of the New Zealand wandering albatrosses Diomedea exulans. Bulletin of the British Ornithologists' Club. 1992, roč. 112, s. 74––81. Dostupné online [cit. 2023-09-13]. (anglicky) 
  4. ↑ ROBERTSON, C.J.; NUNN, G. B. Albatross biology and conservation. Příprava vydání G. Robertson a R. Gales. Chipping Norton, N.S.W.: Surrey Beatty & Sons, 1998. ISBN 9780949324825. Kapitola Towards a new taxonomy for albatrosses, s. 13‐19. (anglicky) 
  5. ↑ a b Antipodean Albatross [online]. Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 115–116. (anglicky) 
  7. ↑ a b c Petrels, albatrosses. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2, 2023 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d ELLIOTT, G. P.; WALKER, K. J. Antipodean albatross | Toroa [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2022 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 173. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 46.
  11. ↑ a b Heather, Robertson & Onley 2015, s. 232.
  12. ↑ Diomedea antipodensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22728318A132656045.en. (anglicky) 

Literatura

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 
  • MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky) 
  • ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul, 2007. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm. ISBN 978-1-4081-3579-2. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj