Alžběta Sasko-Altenburská (1865–1927)

Alžběta Sasko-Altenburská
	ruská velkokněžna
Úplné jméno	Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská
Narození	25. ledna 1865; Meiningen
Úmrtí	24. března 1927; Lipsko
Předchůdce	Alexandra Řecká a Dánská
Nástupce	Anastázie Černohorská
Sňatek	27. dubna 1884
Manžel	Konstantin Konstantinovič Romanov
Potomci	Jan; Gabriel; Taťána; Konstantin; Oleg; Igor; Jiří; Věra
Rod	Wettinové
Otec	Mořic Sasko-Altenburský
Matka	Augusta Sasko-Meiningenská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alžběta Sasko-Altenburská (též Elezaveta Mavrikievna, celým jménem Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská; 25. ledna 1865, Meiningen – 24. března 1927, Lipsko) byla dcera sasko-altenburského vévody Mořice a sňatkem s Konstantinem Konstantinovičem Romanovem ruská velkokněžna.

Život

Alžběta Augusta Marie Anežka se narodila 25. ledna 1865 v Meiningenu, odkud pocházela její matka, která zde zůstala i po svatbě. Byla druhým potomkem vévody Mořice a jeho manželky Augusty. Vyrůstala s jedním bratrem a třemi sestrami, avšak jedna z nich zemřela poměrně mladá.

Manželství

V roce 1882, jako sedmnáctiletá, poznala svého budoucího chotě, který byl právě v Altenburgu na návštěvě u svých příbuzných: sama Alžběta byla jeho sestřenkou. Ačkoliv sama byla ke sňatku svolná, Konstantin údajně zaváhal. Byl navíc o sedm let starší, a když se oba rozešli, on jí slíbil, že si s ní bude dopisovat: nikdy jí ale žádný dopis neposlal. Nicméně psal o ní básně, které nikdy nezveřejnil. O dva roky později, roku 1884, se vydala Alžběta do Ruska a byla oznámena svatba s Konstantinem. První zádrhel se objevil poměrně rychle: ještě před svatbou se nechala slyšet, že je jejím přáním, aby si mohla ponechat luteránsku víru, ve které byla vychována. To samozřejmě otřáslo Konstantinem, který byl pravoslavný.

I přes rozdíly v povahách obou svatebčanů se 27. dubna 1884 odehrála svatba. Alžběta jej prý vroucně a oddaně milovala. Nakonec z manželství vzešlo devět dětí: šest synů a tři dcery, přičemž jedna z dcer zemřela v dětství.

Jan (5. července 1886 – 18. července 1918) ⚭ 1911 Helena Srbská (děti Vsevolod a Kateřina), zavražděn bolševiky společně s bratry Konstantinem a Igorem
Gabriel (15. července 1887 – 28. února 1955)

⚭ 1917 Antonie Rafailovna Nesterovská (1890–1950)

⚭ 1951 Irina Ivanovna Kurakina (1903–1993)
Taťána (23. ledna 1890 – 28. srpna 1979)

⚭ 1911 Konstantin Bagration Mukhrani

⚭ 1921 Alexandr Vasiljevič Koročencov
Konstantin (1. ledna 1891 – 18. července 1918), zavražděn společně s Janem a Igorem; bezdětný
Oleg (27. listopadu 1892 – 12. října 1814), zabit během první světové války; bezdětný
Igor (10. června 1894 – 18. července 1918), zavražděn společně s Konstantinem a Janem; bezdětný
Jiří (6. května 1903 – 7. listopadu 1938), zemřel bezdětný po nezdařené operaci
Natálie (*/† 1905), zemřela v dětství
Věra (24. dubna 1906 – 11. ledna 2001), zemřela bezdětná

Alžběta, která po svatbě přijala jméno Elezaveta Mavrikievna a v rodině byla oslovována „Mavra“, byla velice populární a měla velice dobré vztahy s carem Mikulášem II. Svoji víru si ponechala a s manželem se usadili v paláci Marble.

Sama přežila většinu svých dětí, konkrétně pět. Její nejmladší dcera Věra se dokonce dožila čtyřiadevadesáti let a zemřela roku 2001. První zemřela dcera Natálie ve věku necelých dvou měsíců. Když vypukla první světová válka, podporovala zbrojení proti vlastní rodné zemi a její synové se také do armády rekrutovali. Právě během jedné z bitev v Litvě byl zabit Alžbětin syn Oleg. Když se dozvěděla, že její syn umírá, vypravila se za ním a skutečně k němu dorazila ještě před jeho smrtí. O rok později zemřel předčasně i její manžel Konstantin a umírá i zeť (manžel Taťány) Konstantin Bagration.

Nástup bolševiků

Po skončení války musela spěšně Rusko opustit, aby ji nezadrželi bolševici. Jí se to skutečně podařilo, nicméně tři její synové, nejstarší Konstantin, Jan a Igor, byli chyceni a zastřeleni v Alapajevsku. Roku 1919 pak zemřel i velkokníže Dmitrij Konstantinovič Romanov. Princ Jiří a princezna Věra se mezitím ukrývali v palác Pavlovsk a na podzim 1918 dostali od bolševiků povolení k opuštění země. Na pozvání švédské královny Viktorie Bádenské se tedy vypravili přes Tallinn a Helsinky až do Stockholmu. Zde se Věra i Jiří opět setkali s Alžbětou.

Pozdější léta

Společně žili další dva roky ve Švédsku, ale pak se přestěhovali, na pozvání krále Alberta, do Belgie. Nakonec se ale usadili v Alžbětině rodném Německu, konkrétně v Altenburgu, kde žili jen s krátkou přestávkou dalších třicet let.

24. března 1927 Alžběta umírá v Lipsku na rakovinu.