Alžběta Namurská

Alžběta Namurská
Narození 1330 nebo 1340
Úmrtí 6. dubna 1382 nebo 1382
Heidelberg
Choť Ruprecht I. Falcký
Rodiče Jan I. Namurský
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ruprecht Falcký s manželkami

Alžběta Namurská (1329/1340 – 29. března 1382, Heidelberg[1]) byla dcerou namurského markraběte Jana I. a manželkou falckého kurfiřta Ruprechta I.

Život

Narodila se z druhého manželství namurského markraběte z rodu Dampierre Jana I. (1267 - 1330) s Marií z Artois (1291 - 1365). Rodiče se vzali v roce 1309 a Alžběta byla jejich jedenáctým a posledním dítětem. Otec, který zemřel pár měsíců po jejím narození, byl synem flanderského hraběte Kvída a jeho ženy Izabely. Ta byla dcerou lucemburského hraběte Jindřicha V. Velikého a tetou císaře Jindřicha VII., manželovi přinesla věnem[2] Namurské markrabství. Matka Marie se narodila z manželství artoiského hraběte Filipa s Blankou Bretaňskou (dcera Beatrix Anglické) a její sestra Markéta se provdala za syna francouzského krále Filipa III.

Alžběta měla deset starších sourozenců, čtyři bratří usedli na namurský markraběcí stolec: Jan II. († 1335), Kvído II. († 1336), Filip III. († 1337) a Vilém I. († 1339); dále měla bratry: Jindřicha († 1333), Ludvíka († 1378/86) a Roberta († 1391); sestra Markéta († 1383) dožila svůj život v klášteře, Marie († 1357) se provdala za Jindřicha II. z Viandenu a Blanka († 1363) se po manželově boku stala královnou norskou a švédskou.

Asi v roce 1350 se Alžběta provdala za o dvacet let staršího falckého kurfiřta Ruprechta I. Manželství zůstalo bezdětné a ukončila jej Alžbětina smrt. Manžel se znovu oženil až téměř tři roky po její smrti a to s mladičkou Beatrix z Bergu.

Poznámky

  1. ↑ http://genealogy.euweb.cz/wittel/wittel2.html
  2. ↑ Jindřich IV. Lucemburský, hrabě lucemburský a namurský, neměl z prvního manželství s Laurettou Flanderskou děti a proto jmenoval nástupcem bratra Balduina IV. Henegavského. Z druhého manželství s Anežkou z Geldernu se mu však na sklonku života narodila dcera Ermesinda Lucemburská. Syn původního dědice Balduin V. Henegavský se ovšem nechtěl vzdát dědictví a tak mu po císařově zákroku bylo v léno uděleno Namurské markrabství a Ermesindě zbylo Lucemburské hrabství. Když se markrabě a císař Balduin II. Konstantinopolský vzdal svých práv na Namur, jehož se v roce 1256 zmocnil Izabelin otec Jindřich V., ve prospěch syna své sestřenice Markéty II. Flanderské Kvída, získal tento markrabství zpět. Spor o markrabství táhnoucí se generacemi byl ukončen až sňatkem Kvída (pravnuk Balduina V.) a Isabely (vnučka Ermesindy).

Externí odkazy

Zdroj