Alžběta Arpádovna

Alžběta Arpádovna
Narození 1292
Budín
Úmrtí 31. října 1336 (ve věku 43–44 let) nebo 1338 (ve věku 45–46 let)
Töss Convent
Místo pohřbení Töss Convent
Povolání řeholnice
Rodiče Ondřej III. Uherský[1] a Fenena Kujavská[1]
Rod Arpádovci
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Znak Uher na středověké iluminaci

Alžběta Arpádovna (1292, Budapešť – 6. května 1338, Töss, kanton Curych) byla jedinou dcerou posledního uherského krále Ondřeje III. a Feneny z dynastie Piastovců.

Život

Královna Fenena Kujavská zemřela v září 1295 a zanechala Ondřejovi jedinou dceru Alžbětu. Ovdovělý uherský panovník nutně potřeboval mužského dědice, a tak se již 13. února 1296 ve Vídni oženil s Anežkou, dcerou rakouského vévody Albrechta Habsburského.

Dne 12. února 1298 byla Alžběta zasnoubena s Přemyslovcem Václavem III.[2] Koncem roku 1300 byla otrávena Alžbětina babička Thomasina Morosiniová a otec Ondřej ji následoval do hrobu již v lednu 1301.[3]Arpádovci tak vymřeli po meči. Královna vdova Anežka Habsburská vydala 15. ledna 1301 v Budíně listinu, jíž převzala uherský královský palác do své správy.[3] Bylo nutné najít nového panovníka, v jehož těle by kolovala arpádovská krev. Uherští magnáti nechtěli přijmout kandidaturu Karla Roberta z Anjou a hledali jinou možnost. V úvahu připadal Ota III. Dolnobavorský, po matce Arpádovec a Václav III., vnuk Kunhuty Haličské a snoubenec desetileté Alžběty. Nakonec rozhodlo bohatství českého krále. Uherští páni byli uplaceni kutnohorským stříbrem.[4]

27. srpna 1301 Václav III.

„ ...v den Rufa mučedníka byl od arcibiskupa kaločského ve městě Královském Bělehradě s přeskvělou nádherou slavnostně korunován svatou korunou uherských králů. Byli tam přítomni arcibiskupové, hrabata a přemnozí šlechticové a po skončení oné radostné slavnosti uctivě dovedli toho nového krále do Budína. Tak se tedy dědic český stal králem uherským. “
— Petr Žitavský[5]
Veduta kláštera Katarinthal (17. století)

Papež Bonifác VIII. 31. května 1303 svým výrokem podpořil Karla Roberta z Anjou jako uherského krále a pohrozil církevními tresty všem, kteří by nadále chtěli podporovat Ladislava V. Uherští magnáti začali opouštět přemyslovský tábor a situace se vyostřila v okamžiku, kdy papežem podpořený římský král Albrecht Habsburský předložil Václavovi II. celý soubor přemrštěných a maximalistických požadavků. Český král se měl zříci nároků na Uhry, ale i na zastavené Chebsko, Míšeňsko a části Falce, vzdát se polské koruny a na pět či šest let odstoupit Albrechtovi desetinu příjmů z kutnohorských stříbrných dolů. Pokud by tyto nehorázné požadavky odmítl, žádal Habsburk vysoké odstupné. Nesplnitelné požadavky bylo nutno rozhřešit na bitevním poli. K Albrechtovi se přidala většina říšských knížat kromě Askánců.[6] V létě 1304 se nemocný český král společně s vojskem vydal do Uher pro svého syna a společně s následníkem si odvezl i svatoštěpánskou korunu. Na podzim 1304 Čechy odolaly habsburskému vpádu a v červnu 1305 Václav II. podlehl tuberkulóze a Václav III. se stal českým králem.

Mladý král zrušil zasnoubení s Alžbětou v říjnu 1305, údajně čtyři dny po svatbě s Violou Těšínskou.[7] Již bývalá snoubenka Alžběta byla tou dobou ve Vídni pod habsburskou kuratelou.[6] 10. října Václav ještě použil titul uherského krále a to na listině v Bruntále. Poté se titulu vzdal a společně s uherskými korunovačními klenoty jej předal bratranci Otovi Dolnobavorskému, který se v převlečení vydal do Uher.[8]

Po zrušení zasnoubení se Alžběta nikdy neprovdala. Zemřela v dominikánském klášteře Katarinthal v Tössu u švýcarského Winterthuru.[9]

Reference

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 31. 
  3. ↑ a b MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 33. 
  4. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 34. 
  5. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 35. 
  6. ↑ a b https://www.e-stredovek.cz/post/alzbeta-arpadovna/
  7. ↑ HÁDEK, Cyril. Konec Přemyslovců v Čechách. Praha: Akropolis, 2006. ISBN 80-7304-067-0. S. 142. 
  8. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 50–51. 
  9. ↑ HÁDEK, Cyril. Konec Přemyslovců v Čechách. Praha: Akropolis, 2006. ISBN 80-7304-067-0. S. 140–141. 

Zdroj