Aiči D1A

Aiči D1A
Střemhlavý bombardér Aiči D1A2 za letu
Střemhlavý bombardér Aiči D1A2 za letu
Určení střemhlavý bombardér
Původ Japonsko
Výrobce Aiči Kókúki
Šéfkonstruktér Tokuhiširó Goake
První let 1934 (D1A1)
podzim 1936 (D1A2)[1]
Zařazeno 1935
Uživatel Japonsko
Výroba 1934 až 1940
Vyrobeno kusů D1A1 162 ks[1]
D1A2 428 ks[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aiči D1A (spojenecké kódové jméno Susie) byl palubní střemhlavý bombardovací dvouplošník japonského císařského námořního letectva v druhé polovině 30. let 20. století. V japonském námořnictvu byla verze D1A1 označována jako palubní bombardér Typ 94 (九四式艦上爆撃機 Kjújonšiki kandžó bakugekiki) a verze D1A2 jako palubní bombardér Typ 96 (九六式艦上爆撃機 Kjúrokušiki kandžó bakugekiki).[2][3]

Vývoj

Stroj byl výsledkem potřeby japonského císařského námořnictva po pokročilém střemhlavém bombardéru. V roce 1934 byl v soutěži pro sériovou výrobu vybrán právě typ Aiči AB-9, produkovaný poté jako D1A. Ve skutečnosti však byl tento typ navržen německou společností Ernst Heinkel Flugzeugwerke na zakázku společnosti Aiči. Původní design vycházel z typu Heinkel He 50. Prototyp He 50b byl dodán firmě Aiči pod exportním označením He 66. Letoun poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1 (580 hp) nebo Kotobuki 3. První let uskutečnil typ v roce 1934, výroba skončila v roce 1940 a poslední kusy byly staženy ze služby v roce 1942. Vyráběly se dvě varianty: D1A1 (162 kusů) a D1A2 (428 kusů) se silnějším motorem, krytým podvozkem a upraveným větrným štítkem.[4]

Služba

Typ D1A bojoval především v druhé Čínsko-japonské válce, ovšem během počátku druhé světové války bylo ještě několik kusů ve službě. V té době byla většina D1A1 vřazena ze služby a D1A2 převedena k výcviku. Přibližně 68 kusů sloužilo v druhé linii jako zásobovací, než byly v roce 1942 vyřazeny.

Specifikace (D1A1)

Třípohledový nákres D1A

Data podle Vejřík[1]

Technické údaje

  • Posádka: 2 (pilot a střelec)
  • Délka: 9,4 m
  • Rozpětí: 11,37 m
  • Výška: 3,45 m
  • Plocha křídel: 34,05 m²
  • Prázdná hmotnost: 1 400 kg
  • Vzletová hmotnost : kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 400 kg
  • Pohonná jednotka:
  • Výkon pohonné jednotky: 640 - 715 k

Výkony

  • Cestovní rychlost: 220 km/h ve výšce 1 000 m
  • Maximální rychlost: 280 km/h ve výšce 2 050 m
  • Dolet: 1 020 km
  • Dostup: 7 000 m
  • Stoupavost: do 3 000 m za 9 min 30 s
  • Plošné zatížení: 70,5 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,23 k/kg

Výzbroj

Specifikace (D1A2)

Aiči D1A

Data podle Vejřík[1]

Technické údaje

  • Posádka: 2 (pilot a střelec)
  • Délka: 9,3 m
  • Rozpětí: 11,4 m
  • Výška: 3,41 m
  • Plocha křídel: 34,7 m²
  • Prázdná hmotnost: 1 516 kg
  • Vzletová hmotnost : kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 500 kg
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový motor Nakadžima Hikari 1
  • Výkon pohonné jednotky: 544 kW (730 k)

Výkony

  • Maximální rychlost: 300 km/h ve výšce 2050 m
  • Dolet: 900 km
  • Dostup: 6 980 m
  • Stoupavost: do 3000 m za 7 min 51 s
  • Plošné zatížení: 72 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,26 k/kg

Výzbroj

  • 2× pevné kulomety Typ 92 ráže 7,7 mm
  • 1× pohyblivý kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
  • 1× 250 kg bomba pod trupem a 2× 30 kg bomba pod křídly

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aichi D1A na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Vejřík, str. 44
  2. ↑ Vejřík, str. 267
  3. ↑ Aichi D1A Susie [online]. [cit. 2007-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-02. (anglicky) 
  4. ↑ Aichi D1A Susie na aviastar.org

Literatura

  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Aichi D1A, s. 268 až 271. (anglicky) 
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. 

Externí odkazy

Zdroj