Agilulf (Svéb)
Agilulf | |
---|---|
Narození | Desetiletí od 400 |
Otec | Hunimund |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Agilulf (také Agiulf(us), Agilolf a další varianty) byl knížetem Svébů ve Svébském království v Galicii.
Jediná jistá informace o něm je, že roku 448 v Seville zabil comese Censoria.[1] Stalo se tak nejspíše za vlády svébského krále Rechiaria, který nedlouho předtím (srpen 448) nahradil Rechilu.[2]
Je nejisté, jestli je totožný se svébským vládcem Agiulfem zmíněným Jordanem v roce 456. Tento Agiulf pocházel z kmene Varinů a byl dosazen ze vládce Svébů vizigótským králem Theodorichem II. Poté ale se Svéby podnítil povstání proti Theodorichovi, které bylo poraženo.[3] Tento Agiulf je někdy považován za předka Agilolfingů.[4]
Literatura
- Dietrich Claude: Prosopographie des spanischen Suebenreiches. V: Francia. Forschungen zur Westeuropäischen Geschichte. Svazek 6, 1978/1979, S. 647–676 (Digitalizováno), zde S. 654 (Agiulfus 1).
- John Robert Martindale: Agiulfus. V: The Prosopography of the Later Roman Empire (PLRE). Svazek 2, Cambridge University Press, Cambridge 1980, ISBN 0-521-20159-4, S. 34 (Digitalizováno).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agilulf (Suebe) na německé Wikipedii.
- ↑ Hydatius 139 (k roku 448).
- ↑ Hydatius 137. Srov. John Robert Martindale: Agiulfus. V: The Prosopography of the Later Roman Empire (PLRE). Svazek 2, Cambridge University Press, Cambridge 1980, ISBN 0-521-20159-4, S. 34.
- ↑ Jordanes, Getica 44, 234. Jsou identifikováni ve staršich výzkumech, např. Otto Seeck: Aiulfus. V: Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft (RE). Svazek I,1, Stuttgart 1893, Sp. 1129 f. Naproti tomu Dietrich Claude: Prosopographie des spanischen Suebenreiches. V: Francia. Forschungen zur Westeuropäischen Geschichte. Svazek 6, 1978/1979, S. 647–676 (Digitalizováno), zde S. 654, který toto ztotožnění odmítá a cituje literaturu, která je v této otázce nerozhodná.
- ↑ Jörg Jarnut: Agilolfingerstudien: Untersuchung zur Geschichte einer adligen Familie im 6. und 7. Jahrhundert. Hiersemann, Stuttgart 1986, ISBN 3-7772-8613-3, S. 10–11.