Adolf Diekmann
Adolf Diekmann | |
---|---|
![]() | |
Narození | 18. prosinec, 1914 ![]() |
Úmrtí | 29. červen, 1944 (29 let) ![]() |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | SS-Sturmbannführer |
Sloužil |
![]() |
Složka |
![]() |
Jednotka |
SS-Nachrichtensturmbann SS-Panzergrenadier Regiment 4 „Der Führer“ |
Velel | I. prapor SS pluku Der Führer |
Války | Druhá světová válka |
Bitvy | Bitva o Normandii |
Vyznamenání |
Železný kříž I. třídy Železný kříž II. třídy |
multimediální obsah na Commons |
Adolf Rudolf Reinhold Diekmann (18. prosince 1914 – 29. června 1944) byl důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Sturmbannführer a válečný zločinec, který nesl hlavní podíl viny na vyhlazení francouzské vesnice Oradour-sur-Glane za druhé světové války.
Život
Diekmann působil před válkou u zpravodajského praporu (SS-Nachrichtensturmbann), který měla své hlavní stanoviště v Berlíně. Po německé invazi do Francie sloužil již u Waffen-SS. Zde byl však během bojů vážně zraněn (průstřel plíce) a po zotavení strávil téměř dva roky jako instruktor v SS-Junkerschule Bad Tölz.
Na podzim roku 1943 se účastnil několika významných operací na východní frontě v Rusku. Zde bojoval po boku svého přítele SS-Sturmbannführera Helmuta Kämpfeho, kvůli kterému rozpoutá později neblaze proslulý masakr v Oradour-sur-Glane, při kterém vojáci pod jeho velením zavraždili 642 obyvatel vesnice.
Když se o masakru dozvěděl velitel pluku SS-Obersturmbannführer Sylvester Stadler, zahájil proti Diekmannovi válečný soud. Ten však padl na frontě dřív, než stačil být odsouzen. Dne 29. června 1944 byl zasažen do hlavy šrapnelem a na následky zranění zemřel.
Pohřben je na německém vojenském hřbitově v La Cambe.
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení
-
SS-Obersturmführer
-
SS-Hauptsturmführer – 20. duben, 1942
-
SS-Sturmbannführer – 20. duben, 1944
Významná vyznamenání
-
Železný kříž I. třídy
-
Železný kříž II. třídy
- Odznak za zranění v černém
-
Totenkopfring
-
Čestná dýka Reichsführera-SS
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Diekmann na Wikimedia Commons
- O Diekmannovi