Adaptivní radiace

Čtyři ze čtrnácti druhů pěnkav Galápág si vyvinuli odlišné tvary zobáků uzpůsobené na rozdílnou potravu.

V evoluční biologii znamená adaptivní radiace proces, ve kterém procházejí organismy rapidním vývojem, kterým se vzdalují od svých předků. Tento mechanismus obvykle následuje speciace do nových forem. Obvykle nastává pokud se změní lokální klima nebo pokud druh přejde na jinou evoluční strategii.[1][2] Ve fosilním záznamu pak můžeme sledovat velké změny ve fenotypu organizmů .[2]

Adaptivní radiace je příkladem kladogeneze, ve kterém najednou vyraší mnoho nových větví evolučního stromu. [3] Nejlépe je možno sledovat změny adaptivní radiací na odlehlých ostrovech. Například Havajské ostrovy mají v důsledku značné sopečné aktivity každý jiné prostředí a vývoj místních ptáků tomu odpovídá.[4]Galapážské druhy jsou zase unikátní kvůli klimatickým odchylkám, které jsou řízeny rozdílnými směry proudů na opačných stranách rovníku.[5] V rostlinné říši jsou charakteristickým příkladem lobelky na Havajských ostrovech, které se z jediného předka kolonizujícího souostroví relativně brzy po jeho vzniku před 13 milióny let velmi silně morfologicky i ekologicky rozrůznily a daly vzniknout celkem 128 současným druhům.[6][7]

Historie

Pojem adaptivní radiace po roce 1940[1] zpopularizoval americký paleontolog George Gaylord Simpson, který zpochybňoval kontinentální drift. Vývoj plazů doložený na mnoha fosiliích ale odporuje adaptivní radiaci.[8]

V současné době se v této oblasti biologové pokouší o sjednocení četných empirických a teoretických výzkumů.[9]

Příčiny

Inovace

Vývoj nových znaků může způsobit rozdělení kladu díky vytváření nových morfologických oblastí. Klasickým příkladem je čtvrtý vrcholek na zubech savců. Tento znak umožnil savcům specializovat se na mnoho různých nik, protože s ním se mohli savci stravovat mnohem více potravinami.[10]

Příležitost

Adaptivní radiace obvykle následují významnou geologickou událost či hromadné vymírání. Uvolňování dříve obsazených nik umožňuje rozpad některých starých ekologických vazeb a zároveň novou příležitost pro přeživší organismy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adaptive radiation na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LARSEN, Clark S. Our Origins: Discovering Physical Anthropology. [s.l.]: Norton, 2011. Dostupné online. S. A11. 
  2. ↑ a b SCHLUTER, Dolph. The Ecology of Adaptive Radiation. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 0-19-850523-X. S. 10–11. 
  3. ↑ LEWIN, Roger. Human evolution : an illustrated introduction. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 1-4051-0378-7. S. 21. 
  4. ↑ REDING, DM; FOSTER, JT; JAMES, HF; PRATT, D. Convergent evolution of 'creepers' in the Hawaiian honeycreeper radiation. Biology Letters. 2009, roč. 5, s. 221–224. DOI 10.1098/rsbl.2008.0589. (anglicky) 
  5. ↑ www.climate.gov [online]. www.climate.gov [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-01. 
  6. ↑ GIVNISH, Thomas J. et al. Origin, adaptive radiation and diversification of the Hawaiian lobeliads (Asterales: Campanulaceae). Proceedings of the Royal Society. 2009, čís. 276. 
  7. ↑ EVERT, Ray F.; EICHHORN, Susan E. Biology of plants. New York: Peter Marshall, 2013. ISBN 978-1-4292-1961-7. (anglicky) 
  8. ↑ SILIEZAR, Juan. New study rebuts 75-year-old belief in reptile evolution. phys.org [online]. 2020-10-07 [cit. 2023-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ GAVRILETS, S.; LOSOS, J. B. Adaptive radiation: contrasting theory with data. Science. 2009, roč. 323, čís. 5915, s. 732–737. DOI 10.1126/science.1157966. (anglicky) 
  10. ↑ JERNVALL, J.; HUNTER, J. P.; FORTELIUS, M. Molar Tooth Diversity, Disparity, and Ecology in Cenozoic Ungulate Radiations. Science. 1996, roč. 274, čís. 5292, s. 1489–1492. DOI 10.1126/science.274.5292.1489. PMID 8929401. Bibcode 1996Sci...274.1489J. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj