Abronie

Jak číst taxoboxAbronie
alternativní popis obrázku chybí
Abronia latifolia
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď nocenkovité (Nyctaginaceae)
Rod abronie (Abronia)
Juss., Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Abronia macrocarpa

Abronie[1] (Abronia) je rod rostlin z čeledi nocenkovité. Jsou to poléhavé nebo vzpřímené, jednoleté nebo vytrvalé byliny s jednoduchými, vstřícnými, dužnatými listy a pětičetnými květy s nerozlišeným okvětím. Rod zahrnuje 19 druhů a je rozšířen v Severní Americe od západní Kanady po Mexiko. Rostliny vyhledávají písčitá stanoviště. Některé druhy jsou typické pro mořské pobřeží, jiné rostou v horách nebo polopouštích. V Severní Americe jsou využívány jako léčivé rostliny, jiný zásadnější význam nemají.

Popis

Abronie jsou jednoleté nebo vytrvalé, obvykle žláznatě chlupaté byliny s poléhavým až přímým, beztrnným stonkem a tenkým nebo ztloustlým hlavním kořenem. Listy jsou jednoduché, vstřícné, řapíkaté, s víceméně tlustou, sukulentní, na bázi obvykle asymetrickou čepelí. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, uspořádané ve stopkatých, úžlabních hlávkovitých svazečcích, podepřených zákrovem tvořeným 5 až 10 vytrvalými, převážně tence papírovitými, průsvitnými listeny. Květy se obvykle otevírají od okraje květenství ke středu. Okvětí je nerozlišené, nálevkovité až řepicovité, s korunní trubkou zakončenou pětilaločným lemem. Tyčinek je 5 až 9 a nevyčnívají z květů. Semeník je svrchní a obsahuje jediný plodolist s jedním vajíčkem. Čnělka je nitkovitá, zakončená čárkovitou bliznou. Plody jsou vřetenovité nebo kuželovité, kožovité, u některých druhů opatřené 2 až 5 podélnými křídly.[2][3]

  • Vysokohorský druh Abronia alpina
    Vysokohorský druh Abronia alpina
  • Abronia ameliae, endemit jižního Texasu
    Abronia ameliae, endemit jižního Texasu
  • Detail květenství abronie vonné (Abronia fragrans)
    Detail květenství abronie vonné (Abronia fragrans)
  • Abronia maritima, typický druh mořského pobřeží
    Abronia maritima, typický druh mořského pobřeží
  • Porost Abronia pogonantha v kalifornském Údolí smrti
    Porost Abronia pogonantha v kalifornském Údolí smrti

Rozšíření

Rod abronie zahrnuje 19 druhů, rozšířených v Severní Americe. Areál sahá od jihozápadní Kanady přes západní a střední oblasti USA po jihozápadní Mexiko.[4] Jsou to charakteristické rostliny písčitých stanovišť, rostoucí zejména na mořských pobřežích, polopouštích a horských stanovištích.[2] Na písčinách tichomořského pobřeží Severní Ameriky roste Abronia umbellata (z. Kanada až sz. Mexiko), Abronia maritima (Kalifornie až jz. Mexiko) a Abronia latifolia (jz. Kanada až Kalifornie).[5] Horské druhy Abronia nana a Abronia alpina z jihozápadu USA vystupují až do nadmořských výšek okolo 3000 m.[3]

Ekologické interakce

Květy opylují ve dne zejména čmeláci a dlouhososky, za soumraku a v noci lišaji a jiné můry. Navštěvují je také denní motýli.[2] Abronie jsou v Severní Americe živnými rostlinami housenek lišaje Hyles lineata a různých drobnějších druhů můr (Euphyia implicata, Lithariapteryx abroniaeella, L. elegans, Lasionycta arietis, L. wyatti, Triprocris smithsonianus).[6]

  • Housenka lišaje Hyles lineata
    Housenka lišaje Hyles lineata
  • Lišaj Hyles lineata
    Lišaj Hyles lineata

Taxonomie

Rod Abronia je v rámci čeledi Nyctaginaceae řazen do tribu Nyctagineae. Nejblíže příbuzným druhem je Tripterocalyx (4 druhy v Severní Americe od Kanady po Mexiko).[7][8] K identifikaci některých druhů jenutno využít znaky na téměř dozrálých plodech, neboť vegetativní části mají velkou morfologickou variabilitu. Rostliny jsou schopny křížení a ke vzniku hybridů dochází i v přírodě.[3]

Zástupci

  • abronie vonná (Abronia fragrans)[9]

Význam

Některé druhy pěkně kvetou, jako okrasné rostliny se však téměř nepěstují a nejsou ani uváděny ze sbírek českých botanických zahrad.[9]Abronie vonná je občas pěstována jako skalnička. Řada druhů je využívána v místní a domorodé medicíně. Abronie vonná (A. fragrans) je používána na boláky, bodnutí hmyzem, různé trávicí potíže a jako emetikum. Abronia elliptica má sedativní účinky a slouží k navození spánku. Pasta z rozdrcených listů Abronia turbinata se aplikuje na opuchliny, rozdrcené kořeny Abronia villosa na spáleniny. Abronia latifolia slouží jako tonikum.[10][11] Vřetenovitý kořen Abronia arenaria je jedlý a indiáni kmene Činuků ze severozápadu USA jej využívají jako potravu.[12] Jedlé jsou i kořeny Abronia latifolia.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b c KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  3. ↑ a b c GALLOWAY, Leo A. Flora of North America: Abronia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ TILLETT, Stephen Szlatenyi. The maritime species of Abronia (Nyctaginaceae). Brittonia. Oct.-Dec. 1967, čís. 19(4). 
  6. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ DOUGLAS, Norman A.; SPELLENBERG, Richard. A new tribal classification of Nyctaginaceae. Taxon. June 2010, čís. 59(3). 
  8. ↑ DOUGLAS, Norman A.; MANOS, Paul S. Molecular phylogeny of Nyctaginaceae: taxonomy, biogeography, and characters associated with a radiation of xerophytic genera in North America. American Journal of Botany. 2007, čís. 94(5). 
  9. ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2022-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 
  10. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  11. ↑ SINGH, Amritpal. Compendia of world’s medicinal flora. [s.l.]: Science Publishers, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-57808-430-2. (anglicky) 
  12. ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  13. ↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 9, modified stems, roots, bulbs. [s.l.]: Springer, 2015. ISBN 978-94-017-9510-4. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj