2B16 Nona-K

2B16 Nona-K
Typ	houfnice/minomet
Místo původu	SSSR
Historie výroby
Konstruktér	Jurij Nikolajevič Kalačnikov
Výrobce	Permský strojírenský závod V. I. Lenina (Motovilichinské závody)
Výroba	1986–1989
Vyrobeno kusů	186
Základní údaje
Hmotnost	1200 kg
Délka hlavně	2950 mm
Obsluha	5 osob
Ráže	120 mm
Náměr	-10° až +80°
Odměr	±30°
Kadence	10 výstřelů / min.
Úsťová rychlost	367 m/s
Maximální dostřel	12,8 km

2B16 Nona-K (rusky 2Б16 «Нона-К» podle indexu GRAU) je sovětská tažená dělostřelecká zbraň ráže 120 mm s drážkovanou hlavní a kombinující výhody minometu a houfnice.^[1]

Popis

Roku 1981 byl v sovětské armádě zaveden samohybný minomet 2S9 Nona-S se 120 mm kanónem 2A51. Poté se objevil návrh na vytvoření tažené verze kanónu 2A51 a tak vznikla Nona-K. Jelikož šlo o přepracování existující zbraně, vývoj netrval dlouho. Testy prvního prototypu začaly v roce 1984 a o dva roky později začala sériová výroba. Roli tahačů vykonávaly nákladní automobily GAZ-66 a Ural-4320, ale tuto úlohu zvládl i lehčí terénní automobil UAZ-469/3151.

2B16 váží 1200 kg. K obsluze je potřeba pět vojáků. Minimální dostřel je 100 metrů, maximální pak 12,8 km.^[1]