Po komunistickém puči v Rusku v listopadu 1917 zůstávalo velení československých legií loajální republikánské vládě a po začátku bojů v rámci rozpoutané ruské občanské války podporovalo bělogvardějskou armádu. Řada jeho levicově smýšlejících příslušníků však s režimem nově vytvořeného Sovětského svazu souzněla a začalo tak docházet k formování jednotek Čechů a Slováků připravených bojovat po boku ruských bolševiků. První takový oddíl byl vytvořen v zajateckém táboře v Berezani v červenci 1917,[1] počátkem roku 1918 vznikl též oddíl o síle asi 350 mužů v Kyjevě.[1]
Největší oddíl byl pak zformován na jaře 1918 v Penze, poté, co v únoru 1918 vznikla Rudá armáda, po názvem 1. československý revoluční pluk. Jeho velitelem se stal někdejší legionář Jaroslav Štrombach.[2] Motto jednotky znělo Ať žije Československá socialistická republika!, čímž se její členové vymezovali proti koncepci vzniku samostatného československého státu prosazované Československou národní radou, tedy okruhem okolo T. G. Masaryka, které podléhaly též ruské čs. legie. V květnu 1918 vydávali příslušníci pluku rovněž vlastní periodikum Pravda, nejprve v ruštině, posléze též v češtině, a časopis Československá Rudá armáda.
Ruská občanská válka
Stav mužstva 1. čs. revolučního pluku v Penze 26. května 1918, před bitvou o Penzu
Ve stejné době, v květnu 1918, se jednotka zapojila do bojů s bělogvardějci u Kuzněcku. Z Penzy byl pak pluk spolu s dalšími jednotkami Rudé armády vytlačen československými legionáři v rámci jejich úsilí obsadit klíčové úseky železniční Transsibiřské magistrály, odkud by se pak přes Vladivostok mohli stáhnout zpět do Evropy. V boji o město, kdy proti sobě na obou stranách stáli Češi a Slováci, padlo údajně okolo 300 příslušníků revolučního pluku.
Titulní strana časopisu Československá Rudá armáda z května 1918
Jelikož sovětská moc usilovala o demobilizaci a de facto zajetí příslušníků čs. legií, vyhodnocovalo legionářské velení československé příslušníky Rudé armády jako vlastizrádce a v případě jejich zajetí docházelo k popravám. Např. v červnu 1918 byli u Lipjag na Ukrajině popraveni oběšením členové 1. čs. revolučního pluku Alois Skoták z Blanska, Josef Pospíšil a J. Očenášek, předtím mělo dojít také k jejich lynčování.
Zánik
Pluk se nadále účastnil bojů ruské občanské války, okolo roku 1920 byl pak rozpuštěn. Z přibližně 10 tisíc Čechů a Slováků bojujících na straně bolševiků jich asi polovina padla, byla zraněna či byla prohlášena za nezvěstné.[1] Počátkem 20. let se část jeho příslušníků navrátila do nově vzniklého Československa, nemálo z nich se následně zapojilo do formování Komunistické strany Československa (KSČ), vzniklé roku 1921. Menší část z nich, mj. včetně Jaroslava Štrombacha, v Sovětském svazu, posléze zůstala.
Významní členové pluku
Jaroslav Štrombach, velitel plukuJaroslav Štrombach (1896–1931) – první velitel pluku. Za zásluhy při obsazení Tbilisi byl dekorován Řádem rudé hvězdy, nejvyšším bolševickým válečným vyznamenáním, které získal jako první cizinec v historii. Posléze sloužil jako vysoký armádní důstojník v SSSR, roku 1931 se pak stal obětí armádních čistek a byl popraven.[2]
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
Sovětský svaz
