Žralouni

Jak číst taxoboxŽralouni
alternativní popis obrázku chybí
Žralok černoploutvý
(Carcharhinus melanopterus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paryby (Chondrichthyes)
Nadřád žraloci (Selachimorpha)
Řád žralouni (Carcharhiniformes)
Compagno, 1977
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralouni (Carcharhiniformes) jsou se svými cirka 280 druhy nejpočetnější a geograficky nejrozšířenější řád žraloků.[1] K nejznámějším zástupcům patří kladivouni a žralok tygří. Nejvýznamnější čeledí žralounů jsou obávaní predátoři modrounovití, kteří jsou ekonomicky vůbec nejvýznamnější žraločí čeledí a nejnebezpečnější žraločí čeledí pro člověka.[2]

Popis

Žralouni mohou nabírat různého vzezření od podivně vypadajících žraloků žijících v mořských hlubinách po „klasicky“ vypadají druhy s masitým trubkovitým tělem připomínající žraloka bílého.[1] Tělo bývá válcovité až jemně zploštělé s výjimkou unikátní hlavové stavby kladivounovitých.[3] Žralouni mají dvě hřbetní ploutve bez trnů (výjimkou je filipínská máčka jednoploutvá (Pentanchus profundicolus) s jednou hřbetní ploutví), řitní ploutev a oční ochrannou blánu. Mají pět žaberních štěrbin, z nichž jedna až tři se nachází nad prsními ploutvemi. Tlama zasahuje až za oči. Spirakulum většinou není přítomno. Žaberní tyčinky chybí.[4]

Biologie

Biologická stránka žralounů je jen špatně prozkoumána, avšak dostupné informace poukazují na širokou škálu biologie a chování, o čemž už svědčí jen to, že mohou být živorodí, vejcoživorodí nebo vejcorodí.[4][1] Zhruba čtvrtina druhů jsou na nějakém stupni ohrožení, typicky následkem nechtěných i chtěných odlovů komerčních rybářů, kteří využívají žraloky na maso.[1]

Systematika

V roce 2021 se uznávalo 10 čeledí a 291 druhů.[1] Nové druhy jsou však neustále popisovány,[5][6] takže druhová diverzita žralounů bude ještě vyšší. Molekulární data naznačují, že některé čeledi nejsou monofyletické.[7] Taxonomickou revizi si žádají hlavně máčkovití (Scyliorhinidae), pruhounovití (Proscylliidae), modrounovití (Carcharhinidae) a psohlavovití (Triakidae).[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 324. (anglicky) 
  2. ↑ COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. S. 445–449. (anglicky) 
  3. ↑ COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. S. 251–253. (anglicky) 
  4. ↑ a b NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 68–69. (anglicky) 
  5. ↑ WHITE, William T.; MANA, Ralph R.; NAYLOR, Gavin J. P. Description of a new species of deepwater catshark Apristurus yangi n.sp (Carcharhiniformes: Pentanchidae) from Papua New Guinea. Zootaxa. 2017-09-14, roč. 4320, čís. 1, s. 25–40. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.4320.1.2. (anglicky) 
  6. ↑ CORDOVA, Justin A.; EBERT, David A. Apristurus manocheriani (Carcharhiniformes: Pentanchidae), a new species of catshark from the Southwest Indian Ocean. Journal of the Ocean Science Foundation. 2021-07-07, roč. 38, s. 13–26. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. DOI 10.5281/zenodo.5081131. 
  7. ↑ IGLÉSIAS, Samuel P.; LECOINTRE, Guillaume; SELLOS, Daniel Y. Extensive paraphylies within sharks of the order Carcharhiniformes inferred from nuclear and mitochondrial genes. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-03-01, roč. 34, čís. 3, s. 569–583. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2004.10.022. 
  8. ↑ NAYLOR, Gavin; CAIRA, Janine; JENSEN, Kirsten. Elasmobranch Phylogeny: A Mitochondrial Estimate Based on 595 Species. Příprava vydání Jeffrey Carrier, John Musick, Michael Heithaus. Svazek 20123460. [s.l.]: CRC Press Dostupné online. ISBN 978-1-4398-3924-9, ISBN 978-1-4398-3926-3. DOI 10.1201/b11867-4. S. 31–56. (anglicky) 

Literatura

  • COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. (anglicky) 
  • EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj