Žloukovice

Žloukovice
pohled na Žloukovice od jihozápadu
Lokalita
Charakter	velká vesnice
Obec	Nižbor
Okres	Beroun
Kraj	Středočeský kraj
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°0′50″ s. š., 13°57′23″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	295 (2021)[1]
Katastrální území	Žloukovice (5,84 km²)
PSČ	267 05
Počet domů	106 (2021)[2]
Žloukovice
Další údaje
Kód části obce	197661
Kód k. ú.	797669
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žloukovice (3. pád Žloukovicím, německy Žlaukowitz, latinsky Slukowicz) jsou vesnice, část obce Nižbor v okrese Beroun ve Středočeském kraji. Vesnice je vzdálená zhruba deset kilometrů severozápadně od okresního města Beroun a dvanáct kilometrů jihovýchodně od Rakovníka. Žloukovice se rozkládají na ploše necelých šest kilometrů čtverečních v severovýchodní části Křivoklátské vrchoviny a CHKO Křivoklátsko v nadmořské výšce 235 metrů Zastavěné území dělí řeka Berounka na dvě části – na pravém břehu leží historické jádro vsi, Žloukovická hájovna a nepravidelná chatová zástavba (včetně osady Červánek s tábořištěm Jitřenka), na levém břehu potom rekreační objekty drtivě převažují. Do katastrálního území Žloukovic spadají lesy kolem Ježkova vrchu (393 metrů) a Křížového potoka. Obcí prochází regionální železniční trať Beroun–Rakovník, která překonává Berounku na příhradovém mostě z roku 1974. Žije zde 295^[1] obyvatel.

Jméno vesnice je odvozeno od sousedního potoka jménem Žloukava, jehož celý tok se ovšem nachází v katastrálním území obce Račice. Žloukovice jsou poprvé zmiňovány v zakládací listině karlštejnské kapituly z roku 1357.^[3] V roce 1382 je král Václav IV. natrvalo připojil k nižborskému panství, ke kterému patřily až do konce vrchnostenské éry v roce 1848. Tehdejší ves v majetku Karla Egona knížete z Fïrstenbergu čítala 309 obyvatel žijících v 41 domech.^[4] V té době stála zvonička i všechny dochované roubené chalupy.

Pro svoji odlehlost od obchodních cest, hornatost katastru i horší kvalitu půdy nepředstavovaly Žloukovice významnější sídelní útvar. V místech dnešní kapličky si postavili chalupy především chalupníci a uhlíři, kteří v okolních lesích pálili dřevěné uhlí pro nižborskou huť. Spojení se světem umožnilo až vybudování železniční trati, jejíž zdejší výstavbu řídil ing. Jan Křitel Urban. V letech 1873–1874 včetně velmi tvrdého zimního období spojil oba břehy řeky příhradový most o třech pilířích. Jeho současná podoba však pochází až z přestavby z roku 1974. Železniční zastávku zřídila obec teprve v roce 1921. Odstřel části čerchovské skály v roce 1935 umožnil vybudování silnice do Nižboru.

Od roku 1863 začala v obci působit knihovna a v témže roce nastoupily místní děti do nové jednotřídní školy. Pro celkový úbytek obyvatel po druhé světové válce došlo roku 1949 k jejímu zrušení a od té doby docházejí žáci do Nižboru. V roce 1898 vznikl zásluhou učitele Dominika Juppy Sbor dobrovolných hasičů. Pro zakoupenou čtyřkolovou stříkačku na koňský potah byla v roce 1908 u žloukovické hospody postavena první hasičská zbrojnice.

V současnosti ve vesnici bydlí zhruba 200 stálých obyvatel. Existence téměř 600 rekreačních objektů však zvláště v letních měsících přivádí do Žloukovic násobně více lidí. Ve vesnici působí Sbor dobrovolných hasičů a Klub přátel Žloukovic. Dříve ve Žloukovicích měly svoje pobočky i Mezinárodní červený kříž, Sokol a další organizace.

Při sčítání lidu v letech 1850–1979 byly Žloukovice samostatnou obcí, nejprve v okrese Rakovník, od roku 1950 v okrese Beroun. Od 1. ledna 1980 jsou částí obce Nižbor v okrese Beroun.^[7]

• Jan Kouba, 1850–1857
• Václav Luc, 1857–1861
• František Petrbok, 1862
• Jan Šretr, 1862–1867
• Jan Kouba, 1867
• Jan Šretr, 1867–1898
• František Petrbok, 1898–1909
• František Tarant, 1909–1913
• Antonín Petrbok, 1913–1919
• František Novák, 1919–1922
• Antonín Petrbok, 1922–1945

• Václav Šťastný, 1945–1951
• Karel Horák, 1951–1952
• Karel Tesař, 1952–1961
• František Lemon, 1961–1964
• Karel Horák, 1964
• Josef Kos, 1964–1971
• František Lemon, 1971–1979

Žloukovice patřily do majetku karlštejnské kapituly, roku 1382 přešly mezi statky panství Nižbor.

Na Lothově mapě z roku 1847 jsou Žloukovice zakresleny v hranicích historického Rakovnického kraje. V době krajského zřízení v letech 1855–1862 se předmětným samosprávným krajem stal kraj pražský. Od roku 1948 příslušela obec do Pražského kraje, od roku 1960 do Středočeského kraje a do stejnojmenného i po roce 2000.

Historicky spadala obec do politického okresu Rakovník a soudního okresu Křivoklát. Pod dosavadní okres Beroun přešla až r. 1950. K 1. 1. 1980 se Žloukovice staly součástí obce Nižbor.

Církevní správu vykonává římskokatolická farnost Beroun, kostel Povýšení sv. Kříže na nižborském zámku je filiální.

Nacházejí se zde restaurace s tanečním sálem (čp. 20), staré a nové budovy hasičské zbrojnice, dvě půjčovny lodí, tábořiště Jitřenka a Blackfoot.

Žloukovice téměř ze všech stran obepínají lesy, které jsou vhodné pro turistiku. Podél potoka Vůznice a Benešova luhu se rozkládá národní přírodní rezervace se zříceninou hradu Jenčov, výhled na Berounku se turistovi naskytne z vyhlídek na Čerchově a Kabečnici. Berounka nabízí možnosti koupání. Zámky Dřevíč a Leontýn v blízkosti vesnice nejsou veřejnosti přístupné.

Během posledních let bylo opraveno několik vodních zdrojů pro veřejné užívání. U Žloukovické hájovny si mohou návštěvníci napustit vodu z pumpy. Do míst na pravém břehu plánuje obec zavést vodovod.

Po pravém břehu řeky vede z Nižboru do Žloukovic silnice III. třídy. Ostatní automobilové trasy včetně obslužnosti celého levého břehu jsou možné pouze po nezpevněných cestách. Z důvodu rekreačního charakteru většiny území žádá obec o jízdu se sníženou rychlostí. Autobusový spoj č. 649 zajišťuje v pracovní dny spojení mezi Žloukovicemi, Nižborem a Stradonicemi. V Nižboru lze přestoupit na Beroun a Králův Dvůr. Přes území obce vede regionální železniční trať Beroun–Rakovník se zastávkou Žloukovice na pravém břehu. Spoje jezdí zhruba v dvouhodinových intervalech. Železniční most nabízí i přechod pro pěší.

Parkování je volné.

• Železniční most – příhradový most o třech pilířích s cestou pro pěší, původní z let 1873–1874, současný z roku 1974
• Kaplička se zvoničkou – u usedlosti čp. 40, stavba s čtvercovým půdorysem z přelomu 18. a 19. století, zakončená jehlancovitou střechou s dřevěnou lucernou
• Pomník padlým v první světové válce – umístěný u usedlosti čp. 17, s nápisem „Obětem války ve Žloukovicích. 1914–1918. V. Čermák, B. Koželuh, P. Leiprt, F. Moravec, V. Novák, F. Petrbok čp. 5, F. Petrbok čp. 17.“
• Usedlosti čp. 3 a 5 – areál se zděným domem, roubenými hospodářskými objekty a zahradou z přelomu 18. a 19. století
• Usedlost čp. 16 – roubený přízemní dům z konce 18. století, dlouhodobě chátrající, zapsán na seznamu ohrožených památek
• Sýpka – u usedlosti če. 514, roubený patrový jednokomorový špýchar z konce 18. století, upravený pro rekreační účely
• Kříž – u usedlosti čp. 2
• Kříž a lípa s posezením – na rozcestí polních cest západně od vesnice
• Křížová cesta – čtrnáct zastavení vede od Žloukovické hájovny směrem na Hrachovku do místa zvaného U Obrázku, kde je vztyčen renovovaný litinový kříž z Milevska; cesta byla vysvěcena 22. srpna 2020^[8]; v katastru obce Račice
• Historický mezník fürstenberského panství – u lesní cesty západně od vesnice, v katastru obce Račice
• Přírodní rezervace Kabečnice – na levém břehu Berounky v katastru obce Sýkořice

• 
  Letecký pohled na železniční most
• 
  Pohled na jádro vsi z železničního mostu
• 
  Jádro Žloukovic se zvoničkou
• 
  Památkově chráněné roubené chalupy čp. 3 a 5

• LULÁK, Jan. Obecní kronikářství na Nižborsku do roku 1948 se zaměřením na obec Žloukovice. Praha: FF UK, 2019. Dostupné online
• PALACKÝ, František. Popis království českého. Brno: PhDr. Ivo Sperát, 2019. ISBN 978-80-87542-29-3.
• RŮŽKOVÁ, Jiřina (ed.). Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, I. díl. Praha: Český statistický ústav, 2006. ISBN 80-250-1310-3. Dostupné online
• TOPINKA, Jiří. Nižbor: toulky minulostí Nižbor, Stradonice, Žloukovice. Nižbor: Obec Nižbor, 2001. ISBN 80-238-6745-8.
• Žloukovická kronika

• Berounka
• Železniční trať Beroun–Rakovník

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žloukovice na Wikimedia Commons
• Žloukovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Seznam staveb zapsaných v památkovém katalogu
• Oficiální stránky Sboru dobrovolných hasičů
• Zakládací listina karlštejnské kapituly

Zdroj