Židé v Dánsku

Židovská komunita v Dánsku tvoří menšinu s historií datující se do 17. století. Dánsko bylo vůbec prvním skandinávským státem, který umožnil Židům usazovat se na jeho území.[1] Svého největšího početního rozmachu dosáhla místní komunita před druhou světovou válkou, kdy v zemi žilo na 8000 Židů. Díky pomoci dánského hnutí odporu (Modstandsbevægelsen) a mnoha obyčejných občanů se podařilo během války většinu dánského židovstva evakuovat do neutrálního Švédska. Současné údaje o počtu Židů žijících v Dánsku se různí. Podle Aarhuské univerzity se k roku 2012 jednalo o 2400 osob, zatímco American Jewish Year Book uvádí 6400 osob. Většina členů komunity žije v hlavním městě Kodaň a okolí, menší skupiny ve městech Aarhus a Odense.

Historie

V rámci středověkého dánského umění se dochovala vyobrazení židů (s viditelně špičatými čepicemi), neexistuje však žádný důkaz, že by v tomto období v Dánsku skutečně žili. Se završením dánské reformace v roce 1536 byl židům a katolíkům zakázán vstup do země.[2] První židovské osídlení na území Dánska bylo umožněno královskou výjimkou. Tu udělil Kristián IV. židovskému obchodníkovi Albertu Dionisovi k usídlení ve městě Glückstadt (tehdy byla oblast Šlescvicka-Holštýnska součástí Dánska), které král založil při řece Labi.[3] Zároveň v listopadu 1622 vyzval sefardské Židy z Amsterdamu a Hamburku, aby se ve městě usadili.[1] V roce 1628 byl jejich status formalizován příslibem ochrany, práva na vlastní bohoslužby a zřízení židovského hřbitova. Dionisis později získal zvláštní status v rámci dánského královského dvora. Obdobný status získal i Gabriel Gomez, který Kristiánova nástupce Frederika III. přesvědčil, aby umožnil sefardským Židům usazení v Dánsku za účelem obchodování. V následujících letech se v království usadila i skupina aškenázských Židů.

Dánský myslitel a literární kritik Georg Brandes (1842–1927) patřil mezi významné osobnosti dánské židovské komunity

Po nákladné třicetileté válce (1618–1648) proměnil Frederik III. Dánsko v absolutistickou monarchii. Za účelem podpory obchodu vyzval k židovskému přistěhovalectví. První židovská komunita vznikla roku 1682 v nově založeném městě Fredericia a o dva roky později byla v Kodani založena židovská komunita.[2] V letech 1684 až 1686 zastával kodaňský Žid Gabriel Milan funkci guvernéra Dánské Západní Indie (od roku 1917 známé jako Americké Panenské ostrovy). V 17. století byli Židé v Dánsku aktivní mimo jiné jako finančníci a šperkaři.[1] K roku 1780 žilo v Dánsku zhruba 1600 Židů, jejichž pobyt však byl povolen pouze na základě jejich majetkové situace. Byli vystaveni společenské a ekonomické diskriminaci a po krátké období v roce 1782 byli též nuceni navštěvovat luteránské bohoslužby. Nemuseli však žít v ghettech a měli jistou míru autonomie. Do konce 18. století byla dánská židovská komunita striktně ortodoxní. V roce 1814 byla Židům přiznána občanská rovnost a v roce 1849 získali plné občanství.[2]

Velká synagoga v Kodani

V letech 1860 až 1870 žilo v Dánsku na 6000 Židů, z nichž přibližně 2500 žilo v Kodani.[3] S příchodem židovského osvícenectví do Dánska koncem 18. století král zavedl množství reforem k usnadnění integrace židovského obyvatelstva do dánské společnosti. Židé tak mohli býti členy cechů, studovat na univerzitách, kupovat nemovitosti a mít vlastní školy.[2]Napoleonské války vedly k úplné emancipaci dánského židovstva. V roce 1819 v Dánsku proběhly několik měsíců trvající antisemitské nepokoje, nevyžádaly si však žádné oběti. Počátek 19. století představoval rozkvět dánsko-židovského kulturního života. Počátkem 30. let byla postavena Velká synagoga v Kodani a do popředí se dostala řada židovských osobností. Patřili mezi ně například mecenáš umění a redaktor Mendel Levin Nathanson, spisovatel Meïr Aron Goldschmidt, zakladatel deníku Politiken Edvard Brandes, jeho bratr a literární kritik Georg Brandes (měl velký vliv na norského dramatika Henrika Ibsena), Henri Nathansen a další.[2] Židé byli též aktivní v politice již zmíněný Edvard Brandes například působil jako ministr financí, zatímco Herman Trier zastával funkci poslance.[1]

Sílící integrace urychlovala asimilaci dánského židovstva, která se projevovala mimo jiné vysokým podílem smíšených manželství. Ta, ve spojitosti s nízkou porodností, vedla k poklesu počtu dánských Židů, kterých bylo k roku 1901 celkem 3500.[1] Počátkem 20. století způsobil značnou proměnu dánského židovstva příchod asi 3000 židovských uprchlíků z východní Evropy. Ti byli k odchodu ze svých domovů motivováni sérií událostí, mezi něž patřil například Kišiněvský pogrom (1903), Rusko-japonská válka (1904), či řada ruských revolucí.[2] Politickou orientací byli spíše levicově smýšlející, sekulární, a v Dánsku založili jidiš divadlo a několik novin vycházejících v tomto jazyce. Počátkem 20. let Dánsko další imigraci znemožnilo. I tak v souvislosti se vzestupem nacismu našlo v Dánsku útočiště malé množství Židů z Německa, Rakouska a Československa.[2]

Druhá světová válka

V dubnu 1933 měl dánský král Kristián X. navštívit Velkou synagogu v Kodani u příležitosti stého výročí její existence. Jelikož se však jen o tři měsíce dříve dostal v Německu k moci Adolf Hitler, navrhli představitelé židovské komunity králi, aby svou návštěvu odložil. Ten na ní však trval a stal se tak prvním skandinávským monarchou, který navštívil synagogu.[4]

Po vypuknutí druhé světové války Dánsko deklarovalo neutralitu a podepsalo s nacistickým Německem dohodu o neútočení. Přesto nakonec Německo 9. dubna 1940 království napadlo v rámci operace Weserübung, a to bez většího odporu do 24 hodin kapitulovalo. Následná okupace Dánska byla unikátní ve své mírnosti. Vláda i parlament nadále fungovaly a Kristián X. zůstal v čele státu. Nacistická propaganda uváděla Dánsko za příklad „modelového protektorátu“. Až do konce srpna 1943 zůstalo dánské židovstvo z velké části chráněno před jakoukoli perzekucí.[1] Dříve téhož roku však došlo ke změně ve vnímání německé okupace. Německé porážky v bitvě u Stalingradu a v severní Africe naznačovaly, že okupace by nemusela trvat věčně. Dánské hnutí odporu tak zintenzivnilo své aktivity proti Německu, zejména pak sabotáže. Došlo k několika celostátním stávkám a nepokojům. Německá okupační správa požadovala po dánské vládě zakázání stávek, vyhlášení zákazu vycházení a trestání sabotáží trestem smrti. Ke splnění svých požadavků stanovila ultimátum do 28. srpna. Vláda vnímala německé požadavky jako neakceptovatelné porušení národní suverenity a vyhlásila nouzový stav. Okupační správa v reakci na to zadržela 100 prominentních Dánů, včetně vrchního rabína, načež dánská vláda 29. srpna 1943 rezignovala.

Rybářský člun, kterým byli dánští Židé pašováni do Švédska v expozici památníku Jad vašem v Izraeli

Okupační správa následně poté vyhlásila stanné právo a dosud chráněné dánské židovstvo čelilo deportaci do koncentračních táborů. Německý diplomat Georg Ferdinand Duckwitz, který byl zpraven o plánech na deportaci dánských Židů, vyzradil tuto informaci předsedovi dánské Sociálnědemokratické strany Hansi Hedtoftovi. Ten následně kontaktoval dánské hnutí odporu a představitele židovské komunity. Záchrana dánského židovstva probíhala jak organizovaně hnutím odporu, tak spontánně obyčejnými Dány. Většině, tedy více než sedmi tisícům dánských Židů se podařilo uprchnout do Švédska v rybářských člunech přes průliv Øresund. Při vlně zatýkání, která proběhla 1. října 1943 (ten připadal na židovský svátek Roš ha-šana) bylo zatčeno 202 osob. Nakonec bylo dohromady 464 Židů deportováno do koncentračního tábora Terezín. V průběhu jejich věznění se dánské úřady přimlouvaly v jejich prospěch (obdobně jako u ostatních Dánů vězněných Němci) a posílaly jim potraviny. Ze 464 deportovaných Židů jich zahynulo 49.[2]

S osudem dánského židovstva za druhé světové války se pojí městská legenda, podle níž si měl král Kristián X. během německé okupace připnout na oděv žlutou Davidovu hvězdu, jakožto vyjádření solidarity k dánskému židovstvu. Tato pověst však není pravdivá, jelikož dánští Židé nemuseli Davidovu hvězdu na oděvu nosit. Pramení pravděpodobně z britské zprávy z roku 1942 v níž hrozil, že Davidovu hvězdu bude nosit, pokud by k témuž byli nuceni dánští Židé.[5] Král však financoval tajný přesun židovstva do neutrálního Švédska, kde mělo uniknout nacistické persekuci.[6]

Poválečné období

Po druhé světové válce došlo k obnovení židovské komunity a návratu dánských Židů ze Švédska. V roce 1968 dánské židovstvo posílilo zhruba 2500 židovských uprchlíků z Polska, kteří utekli před komunistickou perzekucí.[2] Roku 1983 se dánská královna Markéta II. zúčastnila slavnostní bohoslužby ve Velké synagoze u příležitosti 150. výročí její existence.[1]

Židovský hřbitov v Aalborgu

Údaje o počtu Židů žijících v Dánsku na počátku 21. století se různí. Podle Aarhuské univerzity se k roku 2012 jednalo o 2400 osob,[7]American Jewish Year Book uvádí 6400 osob,[8] zatímco jiný průzkum hovoří až o 8000 osobách.[2] Dánská židovská komunita je dobře integrovaná do většinové společnosti. Většina jejích členů žije v Kodani a okolí. Menší komunity jsou též v Aarhustu a Odense.[1] Dva nejstarší židovské hřbitovy, asi 300 let staré, se nacházejí ve městech Fredericia a Nakskov.[2]

V Dánsku jsou tři činné synagogy, přičemž všechny se nachází v Kodani.[2] Velká synagoga je zároveň sídlem vrchního rabína a rabinátu. Hned vedle ní se nachází židovské komunitní centrum, kde má své sídlo většina židovských organizací a institucí. Existuje zde též mikve, provozovaná ortodoxní komunitou Machsike Hadas, která využívá menší synagogu. Od roku 2001 v Dánsku působí progresivní komunita Šir Chacafon.[2] Aktivní zde je i hnutí Chabad. V Dánsku lze bez problémů zakoupit košer potraviny a země vyváží košer maso do Švédska a Norska, kde židovská rituální porážka (šchita) není povolena.[1]

V království působí rovněž množství židovských organizací. Od počátku 20. století je v Dánsku aktivní sionistické hnutí; roku 1902 byl založen Dansk Zionistforbund (Dánská sionistická federace) a během první světové války přesunul Světový sionistický kongres své sídlo do Kodaně. Od roku 1912 v království existuje lóže B'nai B'rith. Z dalších organizací v Dánsku působí například Židovský národní fond (KKL), Mezinárodní ženská sionistická organizace (WIZO), sportovní klub Makabi a mládežnické hnutí Bnej Akiva.[1][2]

Od roku 1805 existuje v Kodani židovská škola Carolineskolen, kde studuje asi 200 žáků ve věku od 6 do 16 let.[2] Od roku 2004 v témže městě funguje Dánské židovské muzeum.[9] V dánštině vychází několik židovských periodik. Patří mezi ně například Rambam (zaměřující se na dánsko-židovskou historii), Alef (deník týkající se židovské kultury), časopis Jodisk Orientering a dvouměsíčník Goldberg.[2]

Na počátku druhého desetiletí 21. století je situace v dánské židovské komunitě napjatá v důsledku rostoucích protiizraelských nálad a nepřátelství ze strany muslimských přistěhovalců.[10][11] V zemi přibývá antisemitských útoků (mezi lety 2009 a 2012 vzrostl jejich počet dvojnásobně).[1] K protižidovským útokům, jak fyzickým, tak verbálním, dochází převážně ze strany muslimských přistěhovalců.[12] Izraelští diplomaté v minulosti varovali izraelské turisty cestující do Dánska, aby pokud možno na veřejnosti nenosili jarmulky, a rovněž tak představitele dánské židovské komunity vyzvali své členy k obezřetnosti.[13] Vzestup antisemitismu však má za důsledek odchod Židů do zemí, kde mohou žít relativně bezpečněji, jako jsou Spojené státy, Izrael či Spojené království.[14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku History of the Jews in Denmark na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k SHIELDS, Jacqueline. Denmark [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Denmark [online]. Světový židovský kongres [cit. 2013-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-20. (anglicky) 
  3. ↑ a b Denmark [online]. Jewish Encyclopedia [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ BERSHTEYN, Anna. King Christian X of Denmark: A Peace Hero Representing the Concerted Efforts of Danes [online]. Nuclear Age Peace Foundation [cit. 2013-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-09. (anglicky) 
  5. ↑ GRAVGAARD, Kristoffer. Islandsk forsker: Christian X red aldrig med jøde-armbind [online]. Berlingske, 2001-07-01 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (dánsky) 
  6. ↑ BLUDNIKOW, Bent. Christian X gav penge til jødetransporter [online]. Berlingske, 2013-08-14 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (dánsky) 
  7. ↑ International Religious Freedom Report for 2012: Denmark [online]. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ American Jewish Year Book 2012. Příprava vydání Arnold Dashefsky, Ira Sheskin. Dordrecht: Springer, 2012. 605 s. Dostupné online. ISBN 978-9400752030. S. 212–283. (anglicky) 
  9. ↑ ŠMÍDEK, Petr. Dánské židovské muzeum [online]. Archiweb.cz, 2006-07-26 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ MOYNIHAN, Michael. Hiding Judaism in Copenhagen [online]. Tablet Magazine, 2013-03-28 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Alarm over rising antisemitism in Denmark [online]. The Coordination Forum for Countering Antisemitism, 2013-03-01 [cit. 2013-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-23. (anglicky) 
  12. ↑ BAWER, Bruce. Anti-Semitism in Copenhagen [online]. Frontpage Mag, 2013-10-01 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  13. ↑ EICHNER, Itamar. Denmark: Jews warned not to wear religious symbols [online]. Ynetnews, 2012-12-13 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Danes alarmed by rising anti-Semitism [online]. Ynetnews, 2013-03-03 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • GOLDBERGER, Leo. The Rescue of the Danish Jews: Moral Courage Under Stress. New York: New York University Press, 1987. 222 s. Dostupné online. ISBN 0-8147-3010-8. (anglicky) 
  • PUNDIK, Herbert. In Denmark It Could Not Happen: The Flight of the Jews to Sweden in 1943. Hewlett: Gefen, 1998. 176 s. Dostupné online. ISBN 978-9652291769. (anglicky) 
  • WERNER, Emmy E. Conspiracy of Decency: The Rescue of the Danish Jews during World War II. Boulder: Westview Press, 2002. 212 s. Dostupné online. ISBN 0813339065. (anglicky) 
  • YAHIL, Leni. Rescue of Danish Jewry: Test of a Democracy. Philadelphia: Jewish Publication Society of America, 1969. 536 s. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Židé v Dánsku na Wikimedia Commons
  • Archivovaná kopie [online]. ChabaDanmark [cit. 2013-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-22. (anglicky) 
  • Mosaisk Troessamfund [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (dánsky) 
  • Archivovaná kopie [online]. Shir Hatzafon – Progressive Judaism in Denmark [cit. 2013-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-26. (anglicky) 
  • KKL Danmark [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (dánsky) 
  • RAISKIN, Shlomy. The Jews of Denmark – A Bibliography [online]. Der Kongelige Bibliotek, 2006 [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky, hebrejsky) 
  • Rescue of the Danish Jews [online]. Auschwitz.dk [cit. 2013-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • WIRNITZER, Jan. S dánskými Židy prchli před nacisty i čeští, do Švédska je vzali rybáři [online]. iDNES.cz, 2013-10-25 [cit. 2013-11-14]. Dostupné online. 

Zdroj