Želva bahenní

Jak číst taxoboxŽelva bahenní
alternativní popis obrázku chybí
Želva bahenní
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád želvy (Chelonia)
Čeleď emydovití (Emydidae)
Rod želva (Emys)
Binomické jméno
Emys orbicularis
Linnaeus; 1758
Rozšíření želvy bahenní je na mapě modře.
Rozšíření želvy bahenní je na mapě modře.
Rozšíření želvy bahenní je na mapě modře.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva bahenní (Emys orbicularis) je jediná želva volně se vyskytující (přirozeně) ve střední Evropě a tedy i v Česku.

Vzhled

Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to jsou bahenní želvy, které jsou podobné suchozemským želvám končetinami a vodním želvám tvarem karapaxu.[2] Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé. Mezi prsty má blány. Krunýř má tmavý se žlutými skvrnkami.[3]

Způsob života

Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy pampelišky lékařské.[2] Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek.[4]

Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu). Hibernuje podle momentálních podmínek 5–7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer.[3] Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let.

Reprodukce

Pohlavní dospělosti želva dosahuje asi okolo 10 let věku. Páří se v květnu a během června až začátkem července samice klade 3–16 vajec.[3] Samice je může zahrabat i poměrně daleko od vody na slunném a nejlépe písčitém břehu. Mláďata se líhnou asi po 100 dnech, při nepřízni počasí ale vylézají až dalšího jara. Mláďata mají žlutou rohovku. O pohlaví mláďat rozhoduje v určité fázi jejich vývinu okolní teplota. Při teplotě kolem 24 – 28 °C v dané fázi jejich vývinu se líhnou samečkové, při vyšší teplotě samičky.[3]

Výskyt

Želva bahenní se vyskytuje v téměř celé Evropě kromě Skandinávie a britských ostrovů, na Blízkém východě a v severní Africe. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých slepých ramenech řek a rybnících. I když její aktivní teplota je poměrně nízká, dává přednost prohřátým mělčinám.

V Česku je chráněna jako kriticky ohrožený druh[5] a její výskyt je zaznamenáván pouze náhodně. Větší šance na její spatření je na Slovensku, i tam je však přísně chráněna. V ČR byla několikrát uměle vysazena, přesto nedošlo k zvýšení jejích stavů. V lokalitě Betlém v nejjižnější části Svratecké nivy se podle odhadu z roku 2023 vyskytovalo asi 300 jedinců[6]. V chovu ji má např. Zoo Hluboká.

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b plazi.webgarden.cz - Želva Bahení. plazi.webgarden.cz [online]. [cit. 2011-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-20. 
  3. a b c d www.priroda.cz - Želva bahenní – Emys orbicularis
  4. chovzelv.wz.cz - Bahenní želvy. chovzelv.wz.cz [online]. [cit. 2011-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-16. 
  5. Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění.
  6. ŠEBELA, Miroslav. Betlémské želvy. Vesmír. 2023-09, roč. 102, čís. 9, s. 515. 

Literatura

  • MORAVEC, Jiří, a kol. Plazi. Fauna ČR. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 531 s. ISBN 978-80-200-2416-9. Kapitola Emys orbicularis – želva bahenní, s. 94–112. 

Externí odkazy

Zdroj