Železniční trať Kaspičan – Todor Ikonomovo

Kaspičan – Todor Ikonomovo
                     uzkokolejka podle sovětských vojenských map z konce šedesátých let                     úzkokolejka podle pozemních znaků (velmi pravděpodobné vedení)                     úzkokolejka zrušená ve třicátých letech (méně pravděpodobné vedení)                     trať zrušená v nultých letech                     provozované tratě
                     uzkokolejka podle sovětských vojenských map z konce šedesátých let                     úzkokolejka podle pozemních znaků (velmi pravděpodobné vedení)                     úzkokolejka zrušená ve třicátých letech (méně pravděpodobné vedení)                     trať zrušená v nultých letech                     provozované tratě
Stát BulharskoBulharsko Bulharsko
Číslo 28 (92)
Provozovatel dráhy Nacionalna kompanija Železopătna infrastruktura
Datum otevření 1916
Technické informace
Délka 5 km
Rozchod koleje provozovaná trať 1 435 mm, původní trať 600 mm
Napájecí soustava neelektrizovaná trať
Počet kolejí 1
Externí odkazy
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
km[p 1]
trať č. 2 směr Sofie
trať č. 9 směr Ruse
0,000 Kaspičan
trať č. 2 směr Varna
dálnice Chemus
silnice I-2 35 m
5,200
5,300
[p 2]Novi Pazar
12,700 Stojan Michajlovski[p 3]
15,200 Žilino[p 4]
18,500 Vojvoda[p 3]
21,200 Cărkvica[p 5]
25,900 Mogila[p 6]
32,000 Chărsovo
35,800 Kriva Reka[p 6]
41,000 Dolina[p 7]
43,400[p 8] Ružica[p 9]
51,100 Vălnari
+5,800 Kus
56,800 Todor Ikonomovo[p 10]
+10,800 Kaolinovo[p 11]
61,900 Skala[p 12]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Kaspičan – Todor Ikonomovo je bývalá železniční trať, která se nacházela v severovýchodním Bulharsku. V síti bulharských železnic měla číslo 92. Původně šlo o úzkorozchodnou trať s rozchodem 600 mm, která byla později zčásti přestavěna na normální rozchod a je používána jako manipulační kolej.[1]

Trať

Vedení

Úzkorozchodná železniční trať sledovala do vesnice Cărkvica[p 5] koryto řeky Kriva. Za touto vsí následoval nejprudší úsek k vesnicí Chărsovo, ve kterém stoupala úbočím náhorní plošiny Stana. Na konci stoupání byla vybudována zastávka Mogila. Za Chărsovem pokračovala trať po relativně rovném terénu Ludogorské plošiny do vesnice Ružica, kde se rozdělovala ke vsím Kaolinovo[p 11] a Todor Ikonomovo.[p 10]

Obnovená trať normálního rozchodu sledovala víceméně původní trasu do Nového Pazaru, ale s většími poloměry oblouků.

Parametry

Maximální povolená rychlost na úzkokolejce byla 15 km/h, pouze v úseku Cărkvica[p 5]–Chărsovo byla 20 km/h.[2]

Technická infrastruktura

Na trati byl v km 1,250 vybudován železobetonový most o délce 34,70 m přes jednu z ulic v Novém Pazaru a v intravilánu města byl také nechráněný železniční přejezd v km 5,090.[2][p 13]

Provoz

Úsek je provozován jako manipulační kolej stanice Kaspičan[1] v délce 4,8 km.[3]

Dějiny

Trať byla postavena armádou během první světové války směrem k dobrudžské frontě. Její stavbu si vyžádala potřeba rychlého transportu vojenských jednotek, munice, zbraní a potravin na frontovou linii, což zvířecí potahy nedokázaly. Cílem bylo dosáhnout Silistry. Vznikla ve dvou hlavních etapách. V roce 1916 byl postaven úsek mezi Kaspičanem a Chărsovem (31,6 km). V roce 1917 byl zprovozněn úsek Chărsovo – Seid Alifak (30,3 km). Nicméně v důsledku historických událostí ji nebylo možno postavit do plánovaného cíle, který zůstal po smlouvě z Neuilly v Rumunsku spolu s již postaveným úsekem dlouhým 5,3 km. V roce 1920 předala armáda trať bulharským železnicím, které zahájily provoz do konečné stanice u hranice s Rumunskem pojmenované Krajna[p 14] u vesnice Todor Ikonomovo.[p 10] Od roku 1935 byly uskutečňován záměr postavit odbočku do vesnice Kaolinovo.[p 11] Odbočka v délce 10,7 km byla zprovozněna v roce 1939, přičemž stanice Ružica[p 9] byla přesunuta zhruba 2,5 km dále od vesnice.

Pro údržbu lokomotiv provozovaných na trati bylo vybudováno lokomotivní depo v Kaspičanu. Lokomotivy byly řady 40060 a jejich počet se měnil podle intenzity dopravy na trati (cca 10 až 12 kusů).

Trať sloužila především pro přepravu nákladu (zejména kaolinu) a cestujících. Přeprava byla realizována ve smíšených vlacích (osobní i nákladní vozy byly spřaženy do jednoho vlaku) nebo nákladních vlacích.

Politika uzavírání úzkorozchodných tratí, přijatá v 50. letech 20. století, se dotkla i této tratě. Kvůli nerentabilnosti byla koncem roku 1964 uzavřena a demontována.

Vzhledem k rostoucímu významu Nového Pazaru jako regionálního hospodářského centra bylo nutné jej napojit na trať normálního rozchodu 1435 mm a úzkokolejku přestavět. Délka rekonstruované trati, nově označované jako číslo 28, byla 6,25 km. Do provozu byla uvedena 4. července 1967. Později byla elektrizována. V roce 2002 byla pro pravidelný provoz uzavřena a trolej byla snesena.

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. Staničení je převzato z bulharské Wikipedie a patrně ukazuje stav po přemístění stanice Ružica v třicátých letech. V dobových jízdních řádech se údaje mění dokument od dokumentu.
  2. Horní staničení náleží úzkokolejce, spodní trati normálního rozchodu.
  3. a b zastávka uváděna od třicátých let.
  4. tehdejším názvem Božurja
  5. a b c tehdejším názvem Čerkovište
  6. a b zastávka zrušena ve dvacátých letech
  7. tehdejším názvem Kulakovo
  8. Před přemístěním stanice Ružica km 45,1.
  9. a b tehdejším názvem Roza
  10. a b c tehdejším názvem Machmuzlii
  11. a b c tehdejším názvem Božidar
  12. tehdejším názvem Seid Ali Fakă
  13. Uváděné staničení neodpovídá zakreslení trati na mapách.
  14. bulharsky Крайна, neboli Konečná

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Теснолинейка Каспичан – Тодор Икономово na bulharské Wikipedii.

  1. a b Клуб Съхрани Българското. Железопътна линия Каспичан - Нови пазар [online]. 2021-03-07 [cit. 2025-03-10]. Част 6. (bulharsky) 
  2. a b КОЛЕВ, Николай. Българските железници в началото: Теснопътните линии в България. S. 8. Железопътен вестник [online]. 2012-02-29 [cit. 2025-03-06]. Roč. 2012, Брой 8(11), s. 8. Dostupné online. (bulharsky) 
  3. Национална компания Железопътна инфраструктура. Референтен документ на железопътната мрежа 2024-2025 година, валиден от 15.12.2024 г. до 13.12.2025 г. [online]. 2024-12-15 [cit. 2025-03-10]. Приложение 2.3.3.1.1 Таблица с информация за километричното положение на гарите по жп мрежа. (bulharsky) 

Literatura

  • ДЕЯНОВ, Димитър. Железопътната мрежа в България – 1866 – 1975 година. Стара Загора: Булхаус, 2005. 311 s. ISBN 9549364054. (bulharsky) 
  • СИМЕОНОВ, Начо, a kol. Железопътният транспорт в България – 1866 – 1983 година. София: Техника, 1987. 203 s. (bulharsky) 

Externí odkazy

Zdroj