Štěpánka Ranošová

Štěpánka Ranošová
Narození	14. října 1926 (98 let) Mariánské Hory
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpánka Ranošová (* 14. října 1926, Ostrava-Mariánské Hory) je česká divadelní a filmová herečka. Byla jednou ze zakládajících členů Divadla Petra Bezruče v Ostravě.

Narodila se v Mariánských Horách a soukromě studovala herectví u Anny Kratochvílové. Společně s režisérem a dramatikem Oldřichem Daňkem, výtvarníkem Otakarem Schindlerem a dalšími sestavila v roce 1945 studentský soubor Kytice, který uváděl recitační pásmo z české poezie Chléb s ocelí v bývalém sále Divadla loutek na Masarykově náměstí. Následně 1. prosince 1945 založili Divadlo mladých, kterého byla členkou. V roce 1947 přešla na jeden rok do Beskydského divadla v Novém Jičíně, odkud se zase vrátila zpět do Divadla mladých, které se roku 1955 přejmenovalo na Divadlo Petra Bezruče.^[1][2][3]

Ztvárnila řadu rolích, například Stellu v Tramvaji do stanice Touha, Doktorku von Zahnd ve Fyzicích, Lady Torrancovou v Sestupu Orfeově, vdovu Gurmyžskou v Ostrovského Lese , Paní Dulská v Morálce paní Dulské nebo titulní roli v Matce Kuráž. Nejvíce se objevovala v rolích vesnických žen, jako byly například Hanička v Lucerně, Kačenka v Jiříkově vidění, Dorotka a Rosava ve Strakonickém dudákovi, Jahelková ve Tvrdohlavé ženě, Lízalka v Maryše, Marijána Plajznerová v Dalskabátech či Kostelnička v Jenůfě. Ve stálém angažmá Divadla Petra Bezruče byla do roku do roku 1987. Posléze hostovala v činohře Národního divadla moravskoslezského. Nejprve hrála v roce 1998 roli mlynářovy Babičky v Lucerně, následováno inscenací Láska a magie v maminčině kuchyni a její poslední role byla chůva Anfisa ve Třech sestrách v roce 2001.^[1][2][4]

Kromě divadla si zahrála v seriálech a filmech. Její první debut byl v televizním filmu Apolo z Belacu z roku 1964. V seriálech často ztvárnila role silných a nekompromisních žen, jako například v Dispečer, Kamenný řád, Bez ženské a bez tabáku nebo Stavy rachotí. Od mládí také spolupracovala i s ostravským rozhlasem.^[5]

Je držitelkou řadu ocenění. Obdržela čestný titul zasloužilá umělkyně a v roce 1985 ji prezident propůjčil Řád práce.^[6] Za svou tvorbu získala v roce 1996 od Nadace Život umělce ocenění Senior Prix.^[1] a v roce 2024 převzala z rukou primátora Jana Dohnala Cenu města Ostravy.^[7] Za svou celoživotní tvorbu získala v roce 2024 cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.^[8][9][10]

• Štěpánka Ranošová ve Filmové databázi
• Štěpánka Ranošová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Štěpánka Ranošová v Internet Movie Database (anglicky)

Zdroj