Šarbov

Šarbov
Poloha
Souřadnice	49°25′38″ s. š., 21°37′49″ v. d.
Nadmořská výška	440 m n. m.
Stát	Slovensko
Kraj	Prešovský
Okres	Svidník
Tradiční region	Šariš
	Šarbov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	8,4 km²
Počet obyvatel	17 (2021)
Hustota zalidnění	2 obyv./km²
Správa
Status	obec
Starosta	Stanislav Skasko
Vznik	1618 (první písemná zmínka)
Oficiální web	sarbov0.webnode.sk
Telefonní předvolba	054
PSČ	090 05 (pošta Krajná Poľana)
Označení vozidel (do r. 2022)	SK
NUTS	527874
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šarbov je obec na Slovensku v okrese Svidník. Žije zde 17^[1] obyvatel.

Poloha

Šarbov se nachází v severovýchodní části Prešovského kraje, u státní hranice s Polskem a rozprostírá se v členitém horském povrchu severní části Nízkých Beskyd v dolině přítoku Hrišova potoka. Obec je součástí Laborecké vrchoviny a Chráněné krajinné oblasti Východné Karpaty.

Rozloha katastru obce, v němž z lesních dřevin převládá bukový porost, zabírá plochu 844 hektarů. Nejvyšší vrch na území obce má nadmořskou výšku 698 m n. m. Ve středu obce je nadmořská výška 450 m n. m.

Obec je lyžařským střediskem se čtyřmi vleky o délce 2x550 m, 300 m a 200 m.

Historie

Obec byla době svého vzniku součástí panstva Makovica. Historické údaje nasvědčují tomu, že obec založili poddaní, kteří patřili feudálům z Makovice v letech 1598 až 1618. V první písemné zmínce z roku 1618 je obec uváděna jako Sarbowa. V urbářském soupisu půdy, z nějž se odvozoval vrchnostenský důchod a poddanské povinností se obec později nazývá Sarbova, Sarbowa (1773), Scharbowa (1786), Sarbova, Ssarbowá (1808), Sarbó (1863 – 1913) a Šarbov (1920).

Kvůli vykořisťování a nesnesitelným feudálním podmínkám se obyvatelstvo (poddaní) zachránilo jen útěkem ze svých domovů. Šarbov byl proto v letech 1712–1714 vylidněn.

Obyvatelé se převážně živili klučením lesů, zemědělstvím zaměřeným na chov hovězího dobytka, koz, pěstováním brambor, ovsa a dalších plodin, které v těchto klimatických podmínkách mohli vypěstovat. Taktéž pěstovali konopí a len, z nichž tkali plátno. V zimním období vyráběli šindele a také pracovali v lesích jako dřevorubci. Někteří obyvatelé chodili za výdělkem s povozy, jako vozkové.

V 18. století zde měl majetky rod Makovický a lesnický revír vlastnili členové rodiny Aspremonto, koncem 19. století jej zdědili příslušníci rodu Széchényi. Od první poloviny 18. století do roku 1857 byla v obci v provozu sklářská huť s brusírnou.

Po vzniku Československé republiky 1918 se obyvatelé obce nadále, tak jako i v době Rakousko-Uherské monarchie, zabývali zpracováním dřeva a též i částečně zemědělstvím. Od roku 1927 zde byla parní pila ke zpracování bukového dřeva, z něhož se vyráběly hranoly a pražce k připevnění kolejnic pro nově budované železniční tratě.

Během Karpatsko-dukelské operace, která začala 9. září v podhůří Nízkých Beskyd, na území Polska a pokračovala i po 6. říjnu 1944, po vstupu příslušníků 1. československého armádního sboru na území Dukelského průsmyku, až do listopadu roku 1944, do osvobození, došlo k úplnému zničení obce.

Po osvobození půdu obhospodařovali soukromě hospodařící rolníci. Později, po kolektivizaci, zde úspěšně působilo „Jednotné roľnícke družstvo“, s důrazem na chov hovězího dobytka. Družstvo kromě vybraných zemědělských komodit zpracovávalo seno pro chov dobytka.

Obyvatelstvo

V roku 1787 měla obec 6 domů a 50 obyvatel, v roce 1828 měla 8 domů a 73 obyvatel. V roce 1940 zde bylo 21 domů, 145 obyvatel, z toho 23 obyvatel židovského původu. V roce 2003 zde bylo 15 domů a 12 obyvatel a v roce 2015 11 obyvatel.