Šídlatka jezerní

Jak číst taxoboxŠídlatka jezerní
alternativní popis obrázku chybí
Šídlatka jezerní (Isoetes lacustris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení plavuně (Lycopodiophyta)
Třída šídlatky (Isoetopsida)
Řád šídlatkotvaré (Isoetales)
Čeleď šídlatkovité (Isoetaceae)
Rod šídlatka (Isoetes)
Binomické jméno
Isoetes lacustris
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šídlatka jezerní (Isoetes lacustris) je vytrvalá, pomalu rostoucí vodní bylina z čeledi šídlatkovité (Isoetaceae). Je glaciálním reliktem a na českém území je kriticky ohrožena.

Popis

Rostlinka šídlatky jezerní uvolněná ze dna

Šídlatka jezerní má mnoho jednožilných listů, 2–3 mm úzkých a 8–20 cm dlouhých. V bázi listu jsou objímavě rozšířené asi na 5 mm a přisedlé. Listy se připojují na hlízovitě zkrácený, druhotně tloustnoucí stonek, ze kterého vyrůstají kořeny. Výtrusy jsou uloženy ve váčku v bázi listu. Rodozměna probíhá v pozdním létě, nebo začátkem podzimu. Váčky v bázi listu vytváří dva typy spor, samičí (megaspory-asi 0.5 mm velké) a samčí (mikrospory-několik mikrometrů velké). Typické pro šídlatku jezerní je, že na ní dvakrát ročně raší nové listy, na jaře a na podzim. Tento druh šídlatky je často kultivován. Využívá se jako akvarijní rostlina, nebo ve škole jako vzdělávací prostředek.

Rozšíření a stanoviště

Šídlatka jezerní se vyskytuje ve studených, oligotrofních vodách, na kamenitých, písčitých, nebo štěrkových dnech slabě kyselých rybníků a jezer, ležících v horských oblastech. Je citlivá na čistotu vody. Roste v hloubce 5-460 cm. Z hlediska zeměpisné polohy se vyskytuje v severní, západní a východní Evropě, ve střední spíše ojediněle (Šumava: Černé jezero), dále pak v Severní Americe, Japonsku, Kurilách, Grónsku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Isoetes lacustris na anglické Wikipedii a See-Brachsenkraut na německé Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]

Literatura

  • Dostál, J. Nová květena ČSSR. 1. díl. Praha: Academia, 1989

Externí odkazy

Zdroj