Čulpan Chamatovová

Čulpan Chamatovová
Narození 1. října 1975 (48 let)
Kazaň
Alma mater Ruská akademie divadelního umění
Aktivní roky od 1998
Choť Ivan Volkov (1995–2002)
Aleksandr Sheyn
Děti 3
Příbuzní Şamil Xämmatof (sourozenec)
Sídlo Moskva
Umělecké ceny
TEFI
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čulpan Nailevna Chamatovová (rusky Чулпан Наильевна Хаматова, tatarsky Чулпан Наил кызы Хаматова, * 1. října 1975 Kazaň) je ruská herečka tatarského původu.

Životopis

Její jméno Čulpan znamená v tatarštině „Jitřenka“. Má mladšího bratra Šamila, který je také hercem. V dětství se věnovala krasobruslení, studovala matematiku a fyziku, později absolvovala Ruskou akademii divadelního umění a stala se členkou souboru moskevského divadla Sovremennik, hostovala také v MCHATu a Divadle národů. Na plátně debutovala v roce 1997 v ruském filmu Vremja tancora, mezinárodní ohlas získala díky hlavní ženské roli v koprodukčním filmu Bachtijara Chudojnazarova Luna Papa (1999), získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Berďansku. Později se představila v německých filmech Tuvalu (režie Veit Helmer) a Good Bye, Lenin! (režie Wolfgang Becker) i v seriálu Místo činu. V ruském životopisném televizním seriálu o Fjodoru Michajloviči Dostojevském hrála jeho první manželku Marii, výraznou roli ztvárnila také ve filmu o počátcích sovětské kosmonautiky Papírový voják (režie Alexej German). Na Mezinárodním festivale Divadlo v Plzni účinkovala v inscenaci Strindbergovy Slečny Julie.[1]

V roce 2006 byla členkou poroty Benátského filmového festivalu, působí také v umělecké radě moskevského školního divadelního festivalu TERRITORIЯ. Založila dobročinnou organizaci Daruj život!, účastnila se fotografického projektu V roli sebja, byla jednou z osobností, které nesly olympijskou vlajku při zahájení Zimních olympijských her 2014 v Soči. V roce 2012 byla jmenována národní umělkyní, v roce 2014 obdržela Státní cenu. Také získala Řád přátelství, cenu Zlatá maska a dvě ceny TEFI, třikrát byla nominována na cenu Nika. V roce 2014 byla časopisem Ogoňok uvedena na čtrnáctém místě seznamu nejvlivnějších žen Ruska.[2]

Podle vlastních slov neumí tatarsky a v dětství konvertovala od islámu k pravoslavné církvi.[3] Má dvě dcery s prvním manželem, hercem Ivanem Volkovem, a třetí dceru s režisérem Alexandrem Šejnem.

V roce 2022 odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a emigrovala se svými dcerami z Ruska do Lotyšska.[4]

Filmografie

  • 1997 Vremja tancora
  • 1998 Země hluchých
  • 1999 Luna Papa
  • 1999 Tuvalu
  • 2000 England!
  • 2000 Vánoční mysterium
  • 2001 Pravidla úspěchu
  • 2003 Good Bye, Lenin!
  • 2003 Syn děvky
  • 2004 72 metrů
  • 2006 Mečenosec
  • 2008 Papírový voják
  • 2008 Přízrak
  • 2010 América
  • 2010 Dům slunce
  • 2011 Dostojevskij (TV seriál)
  • 2012 Das Kindermädchen
  • 2014 Cizí těleso
  • 2015 Tainstvěnnaja strasť (TV seriál)
  • 2016 Majakovskij
  • 2018 The White Crow

Reference

  1. ↑ RECENZE: Ruská Slečna Julie tajemství pozbavená
  2. ↑ Самые обаятельные и влиятельные
  3. ↑ Чулпан Хаматова ответила на вопросы читателей "Ленты.ру"
  4. ↑ Nedokážu lhát sobě a světu. Hvězda filmu Good Bye, Lenin emigrovala z Ruska. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-03-22 [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj