Ču Kang

Ču Kang
kníže z Ťin
Doba vlády 1370–1398
Posmrtné jméno kníže Kung z Ťin (秦恭王)
Narození 18. prosince 1358
Nanking
Úmrtí 30. března 1398
Předchůdce –
Nástupce Ču Ťi-si
Potomci Ču Ťi-si
Ču Ťi-jie
Ču Ťi-chuang
Ču Ťi-süan
Ču Ťi-chuan
Ču Ťi-lang
Ču Ťi-kchao
a 3 dcery
Rod Ču
Dynastie Ming
Otec Chung-wu
Matka císařovna Ma
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ču Kang je čínské jméno, v němž Ču je příjmení a Kang osobní jméno.

Ču Kang (čínsky: pchin-jin Zhū​ Gāng, znaky 朱棡; 18. prosince 1358 – 30. března 1398) byl čínský princ a vojevůdce, kníže z Ťin a třetí syn čínského císaře Chung-wua, prvního císaře a zakladatele dynastie Ming.

Jména

Ču Kang obdržel posmrtné jméno Kung (čínsky pchin-jinem Gōng, znaky 恭), jeho plný posmrtný titul byl kníže Kung z Ťin (čínsky v českém přepisu Čchin Kung-wang, pchin-jinem Qín Gōngwáng, znaky 秦恭王).

Život

Ču Kang se narodil 18. prosince 1358, byl třetí syn Ču Jüan-čanga a jeho první manželky paní Ma.[1] Ču Jüan-čang tehdy sídlil v Nankingu a jako jeden z generálů říše Sung bojoval v povstání rudých turbanů. Roku 1368 se Ču Jüan-čang stal císařem říše Ming a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou. V květnu 1370 udělil sedmi svým synům tituly knížat (王, wang), Ču Kang se stal knížetem z Ťin (晉王).[2]

Sídla císařských synů pověřených obranou severních hranic, včetně Ču Kanga sídlícího v Tchaj-jüanu; situace po roce 1393

Po dosažení dospělosti roku 1378 přesídlil do Tchaj-jüanu, hlavního města provincie Šan-si a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda, sestávající ze tří pluků, i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky mu dávala nemalou moc.[3] Veden uměleckými zájmy shromáždil ve svém paláci reprezentativní sbírku obrazů a kaligrafie, podporoval místní buddhistické kláštery.[4]

Od přelomu 80. a 90. let patřil k několika císařovým synům, postaveným do čela vojsk na severní a severozápadní hranici.[2] Po čistkách první poloviny 90. let s Ču Tim převzal velení nad pohraničními armádami, přičemž jim pomáhali mladší bratři, knížata z Čchi, Čchu, Liao a Siang[pozn. 1][5] a další.

Roku 1398 onemocněl a 30. března 1398 zemřel.[1][6] Měl sedm synů a tři dcery. Jeho potomci drželi titul knížete z Ťin do roku 1648.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Šestý syn Chung-wua Ču Čen, kníže z Čchu, sedmý syn Ču Fu, kníže z Čchi, dvanáctý syn Ču Po, kníže ze Siang a patnáctý syn Ču Č’, kníže z Liao.

Reference

  1. ↑ a b GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Chu Yüan-chang, s. 389–390. (anglicky) 
  2. ↑ a b LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Langlois]. ISBN 0521243327. S. 120. (anglicky)
  3. ↑ CHAN, Hok-lam. Ming Taizu’s Problem with His Sons: Prince Qin’s Criminality and Early-Ming Politics. Asia Major. 2007, roč. 20, čís. 1, s. 49. [dále jen Chan]. [www.ihp.sinica.edu.tw/~asiamajor/pdf/2007a/04%20hoklam.pdf Dostupné online]. (anglicky) 
  4. ↑ WEIDNER, Marsha Smith. Cultural intersections in later Chinese Buddhism. Honolulu: University of Hawaii Press, 2001. 234 s. ISBN 0824823087, ISBN 9780824823085. S. 132. (anglicky) 
  5. ↑ Chan, str. 54.
  6. ↑ Langlois, str. 181.

Zdroj