Československé stavební závody

Československé stavební závody
Základní údaje
Právní forma národní podnik
Datum založení 18. června 1948
Datum zániku 31. října 1951
Osud reorganizace
Charakteristika firmy
Rozsah působení celostátní
Oblast činnosti všechny obory stavebnictví
Produkty pozemní. inženýrské a dopravní stavby
Zaměstnanci 120 000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Československé stavební závody byl megalomanský projekt komunistů realizovaný roku 1948 v Československu. Důvodem vzniku Československých stavebních závodů (ČSSZ) byla koncentrace výrobních sil, která by umožnila přechod od řemeslných forem práce k hromadné, mechanizované průmyslové výrobě.[1][2] Řemeslo se podařilo vytlačit, zaniklo 8 470 drobných podniků, které fungovaly v roce 1947.[3] Ještě v roce 1949 ČSSZ uzavřely smlouvy se soukromými řemeslníky v hodnotě 2 mld. Kčs. V roce 1950 se zakázaly dodávky stavebních hmot a materiálů soukromým řemeslníkům[4] a tím se podařilo dle komunistické frazeologie „stlačit soukromé podnikání" na 0,55 % výroby.[5] V témže roce se konstatovalo, že ČSSZ začíná budovat tzv. přidruženou stavební výrobu od začátku, vinou znárodněných stavebních podnikatelství, která neměla pokrývače, stavební klempíře a truhláře, obkladače a parketáře.[6] Stavby neměl kdo dokončovat a vznikl problém, který se táhl po desetiletí: rozestavěnost.[7]

Znárodnění průmyslu

Dne 27. října 1945 vydal prezident Edvard Beneš Dekret č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.[8] Komunisté chtěli po vzoru Sovětského svazu znárodnit celé národní hospodářství, tedy i stavebnictví. V třetí republice ještě mohly zaznít nesouhlasné názory a národní socialisté se pokusili zabránit alespoň znárodnění německých konfiskátů. Poukazovali na jediný stavební národní podnik, Konstruktivu, který nebyl konkurenceschopný, když nezískával žádné zakázky v otevřených soutěžích.[9]

Znárodnění stavebnictví

Znárodnění stavebnictví připravovali komunisti na jaře 1948 na ministerstvu techniky.[10] Na ministerstvu techniky byla několikastupňová pyramidová hierarchie: ministr→odbory→skupiny→oddělení. Gigantickou agendu znárodnění připravovalo oddělení „S", které bylo jedním ze 60 oddělení.[11] Vedoucí tohoto oddělení dr. ing. K. Janů se stal Ústředním ředitelem ČSSZ.[12]

Následoval Zákon o znárodnění ve stavebnictví (Zákon č. 121/1948 Sb.).[13] Ten spustil druhou vlnu znárodňování, která se týkala 1 175 stavebních podnikatelství.[3] Jenom ve Slezsku se jednalo o 130 soukromých podniků, které představovaly 90 % výrobních kapacit Slezska. Komunisti považovali znárodnění stavebnictví za složitější než znárodnění velkých podniků v roce 1945.[14] Znárodnění mělo ukončit sabotáže, záškodnictví a nezodpovědnost ve stavební výrobě.[15] Vlastníci znárodněných podnikatelství byli povinni podat do 14 dnů předepsané hlášení a byli povinni spolupůsobit při sestavování účetních závěrek za dobu do znárodnění.[13]

Očekávaly se problémy s nedostatkem techniků.[14] Majitelé podniků, inženýři a stavitelé byli vyzváni, aby se hlásili u Ústředního akčního výboru Národní fronty pro stavebnictví. Zde mohli být zařazeni do seznamu uchazečů o národní správu národních podniků. Do funkce národního správce mohl být uveden jen uchazeč s kladným vyjádření závodní rady o spolehlivosti a oddanosti Národní frontě.[16] Komunisti počítali i s pasívní resistencí bývalých majitelů.[14]

Zastřešující podnik

Ministr techniky Emanuel Šlechta vydal dne 15. června 1948 Rozhodnutí č.j. 802/1-VI/1-1948 o zřízení národního podniku Československé stavební závody (ČSSZ). Vyhláška č. 1166/48 (částka 113) o zřízení ČSSZ byla publikována v Úředním listě I ze dne 18. června 1948. Dne 19. srpna 1948 Krajský soud obchodní v Praze schválil zápis v obchodním rejstříku, kterým vznikl odštěpný závod Československé stavební závody, národní podnik, filiálka v Bratislavě.[17] Včlenění bývalých soukromých firem do ČSSZ bylo provedeno bez dlouhého otálení a většinou ještě před příslušným právnickým aktem.[18]

Organizace

Československé stavební závody měly právní formu národního podniku. Žádná ze znárodněných firem neměla statut podniku, ale byly to pouze závody spadající pod ČSSZ.[19] Některé závody vznikly slučováním menších stavebních podnikatelství. V Československu vzniklo 98[20] (100 závodů),[3] ve Slezsku počítal plán se vznikem 25 závodů ze 130 soukromých firem.[14] Závody sídlily na původní adrese jedné z firem a převzaly i jejich zaměstnance.[21] Některé drobné firmy jsou uvedeny ve Vyhlášce ministerstva techniky (bez čísla) ze dne 20. srpna 1948, která zřizovala „zatímní" správu. Firmy jsou uvedeny i ve vyhlášce Ministra techniky č. 2236/1948 Ú. l. I (Vyhláška ministra techniky o začlenění znárodněných stavebních podniku do Československých stavebních závodů, národního podniku v Praze).[22]

ČSSZ jako zatímní správce vykonával správu pomocí krajských a podnikových zmocněnců.[23] Později probíhala komunikace s Ústředním ředitelstvím ČSSZ prostřednictvím krajských správ (inspektorátů).[24] Na inspektorátech pracovali také instruktoři, kteří šířili nové metody: jako Tenzerův rám[25] nebo kolektivní zdění.[26]

Závody ČSSZ n. p. byly dále organizačně členěny na střediska, která měla svého vedoucího, provozního plánovače, provozní účetní/účetního, mzdovou účetní/účetního, skladníky a dopravu. Závod OS 878 Ostrava se dělil na středisko Opava, Ostrava, Nový Jičín, Český Těšín.[27]

Jeden zdroj uvádí, že jediný stavební podnik ČSSZ n. p. zaměstnával 60 000 osob.[28] Blíže skutečnosti je údaj 120 000 osob, který odpovídá uváděnému počtu znárodněných podnikatelství (1 175) o průměrné velikosti 100 osob,[20][3] ale objevuje se i údaj 160 000 nebo[29] 165 000 osob.[30][31]

KSČ rozhoduje o všech

Na úrovni ČSSZ bylo zřízeno politické oddělení.[32] Vedl ho Josef Šťastný, vedoucí ústředního politického oddělení[33] (ústřední ředitel).[32] Politická oddělení byla i na úrovni krajských správ (inspektorátů).[34]

Důraz na ideologii KSČ se projevil v organizaci Hospodářsko-politické školy, která měla připravovat dělníky pro vyšší funkce.[35] Později se psalo o Ústřední dělnické škole, z které vyšlo v roce 1950 přes 40 dělnických ředitelů nebo inspektorů.[36] Jedním z prvních dělnických ředitelů se stal Štěpán Mužík, ředitel závodu Moravomost.[37] Zedník Pavel Styk se stal náměstkem ředitele ČSSZ na Slovensku.[38]

Od člena KSČ se očekávalo, že oznámí živnostníka, který sabotoval společnou práci.[39]

Pojmenování závodů

Název závodů nesměl připomínat jména zakladatelů. Závody byly obdařeny jmény jako Armabeton, Besta,[40] Betona,[41] Bituma,[42] Bituna,[43] Doprastav (Považská Bystrica),[44] Hydrostav (Bratislava),[45] Chemostav,[46] Ingstav,[47] Isoxyl,[48] KIS,[49] Moravomost,[50] Pozemstav,[51] Pragostav,[52] Prefa,[53] Priemstav (Zvolen),[54] Průmstav,[55] SOP,[56] Stavena,[57] Stavobet,[58][59][60] Stavomonta,[61] Stavotechna,[62] SVIS,[63] Teplotechna,[64][65] Termostav (Slovensko),[66] Vodostav, Vodostavba[67] nebo Vodotechna.[68] Některé závody byly pojmenovány po městě, v kterém sídlily (Teplice, Hradec Králové, Čáslav).[21]

Zůstala jen jména, která byla neutrální jako Konstruktiva, Tesko,[69] Posista.[70] nebo Baraba.[71] Závod Baraba byl uváděn i jako Baraba, závod pro stavby tunelové a železniční.[72] Konstruktiva, která vykonávala národní správu nad mnohými stavebními podnikatelstvími byla rozdělena do nových závodů.[18]

Názvy jako Závod pro dopravné stavby,[73] Závod pro průmyslové stavby,[74] Priemyselné stavby,[75] Závod pro pozemní stavby,[76] Závod pro inženýrské stavby,[77] Závod pro výstavbu VŽKG (závod 800),[78][79] Závod pro přidruženou výrobu nebo[80] závod Lomy[81] vznikly popisem jejich činnosti.

Názvy závodů se často měnily. Ze stavebního podnikatelství Brausewetter a spol. v národní správě se stal národní podnik 244 - Hradec Králové, později národní podnik 422 - Pardubice, dále ČSSZ - závod Pardubice. Po rozpadu ČSSZ vznikl n. p. Průmstav Pardubice.[82]

Strojní závod

ČSSZ získaly mnoho strojů z konfiskátů německých firem, z inventáře znárodněných firem, z Fondu národní obnovy a z akce UNRRA.[83] I některé stroje získané od znárodněných firem nebyly vlastnictvím firem, ale byly jen zapůjčeny z Fondu národní obnovy (FNO). Nově vzniklý Strojní závod v Praze V., Maislova 15[84] převzal evidenci zapůjčených strojů od ÚSSI - Úřadovny pro správu stavebního inventáře, která byla součástí FNO. Od roku 1949 převedly závody pod ČSSZ všechny velké stroje. Od 3. února 1949 přešly do evidence ČSSZ i stroje od ministerstev pošt, techniky, dopravy a národní obrany. Posledním krokem bylo zařazení strojů od podniků, které vyráběly stavební hmoty: lomy, pískovny, cementárny a cihelny.[21] Strojní závod budoval Ústřední díly v Novém Meste nad Váhom[85] a Strojní stanice například v Čáslavi,[2] Chebu (č. IV)[86] a v Ostravě.[87] Strojní stanice v Nymburce[88] a v Ostravě[89] se zabývaly opravami parních lokomotiv, protože ČSSZ jich měla v evidenci několik stovek.[21]

Nevýrobní závody

Megalomanský projekt ČSSZ nezahrnoval jen podniky, které se zabývaly stavební výrobou. Dne 2. září 1948 byl založen projektový závod PA-100. Otakar Nový vymyslel název Stavoprojekt.[10] Už v lednu 1949 měl 900[90] (1233)[91] zaměstnanců, jen v Brněnském kraji 276 zaměstnanců. V polovině roku 1949 už měl Stavoprojekt více než 4500 zaměstnanců a o čtyři roky později přesahoval počet zaměstnanců číslo 11 000. Mělo jít o největší projekční stavební závod světa.[92]

První reorganizace

Časté reorganizace byly typickým znakem socialistické ekonomiky. Doprovázela je nejasnost v pojmenování organizačních jednotek. Mimo krajských správ, které byly nadřízeny krajským závodům, existovaly i stavební správy jako části jednotlivých závodů. V rámci jednotlivých závodů se také zmiňují střediska[27][93] a pobočky.[94] Území Československa bylo rozděleno na 17 tzv. stavebních krajů (oblastí).[95] Závody v jednotlivých „stavebních" krajích vedla krajská správa.[96] Nově vytvořené závody dostaly kódové označení:

  • olomoucká oblast:
    • PV - 256 Přerov
    • PV - 356 Olomouc
    • PV - 357 Šumperk
    • PV - 456 Prostějov
    • PV - 556 Prostějov
    • PV - 876 Prostějov[29]
  • Východní Čechy (oblast 06):[95]
    • HK 244 Pardubice (pozemní stavby)
    • HK 245 Ústí nad Orlicí (pozemní stavby)
    • HK 541 Pardubice (vodní a silniční stavby)
    • Trutnov
    • Náchod
    • Hradec Králové
    • Havlíčkův Brod
  • brněnská oblast:
    • 5 stavebních závodů (BN 251, BN 252, BN 351, BN 451,BN 551)[97]
    • 2 závody pomocné (BH 873, Krajská remontní stanice a inventárna).[96]
  • plzeňská oblast:
    • 3 závody v Plzni
    • 1 v Karlových Varech
    • 1 v Chebu.[30]
    • závod PL 228 u Jáchymovských dolů transformován na podnik Budování jáchymovských dolů[98]
  • ostravská oblast:
    • OS 888 (Český Těšín) se stavebními správami 400[99] a 450 v Třinci a 900 v Českém Těšíně[100]
    • OS 878 (přidružená výroba v Ostravě).[93]

Dalšími dohledatelnými názvy jsou: PL 526 (Plzeň)[101] PA 202 (Kolín),[102] PA 301 (Pardubice),[103] PA 401 (Konstruktiva),[104][105] PA 402 (Praha),[106] PA 501 (Česká Třebová),[103] PA 901 (Olomouc),[107]GO 561 (Uherské Hradiště),[108] OS 440 (Ostrava),[109] 4110,[110] 400, 450, 500 (Ostrava),[111][112] 600 (Nový Jičín),[113] 650 (Karviná),[114] OS 666 (Ostrava),[115] OS 700 (Ostrava),[116] OS 750 (Orlová).[117]

Nezdařený rozjezd

Úkoly dvouletého hospodářského plánu (1947 - 1948) nebyly splněny.[118] Československé stavební závody vznikly až v roce 1948 a dle komunistů tedy za nesplnění plánu mohli soukromí podnikatelé a kapitalistické živly, které sabotovaly a znemožňovaly plánování.[119][120] Později měla „neblahé dědictví" soukromého sektoru odstranit vyhláška ministerstva vnitra č. 2385 ze dne 4. října 1948, která stanovila nové orgány: „Oblastní poradní sbory pro stavebnictví". Tyto sbory měl vést příslušný národní výbor za účasti ROH, úřadů ochrany práce, ČSSZ, stavebníka a oblastních pozorovatelů.[121] Už 6. října 1948 zasedl na své první schůzi Oblastní poradní sbor v Praze. Konstatoval, že nejslabším místem ve stavebnictví je nedostatek pracovníků a materiálu.[122]

O vážnosti situace svědčí projednávání problémů Ústředním výborem KSČ v listopadu 1948. V březnu 1949 vydalo předsednictvo ÚV KSČ dokument, jehož název nevybočoval z běžných propagandistických hesel: „Usnesení předsednictva Ústředního výboru o nových úkolech ve stavebnictví."[119][123] V této tzv. stavební rezoluci se psalo i toto:

  • řemeslné práce dosahují na některých stavbách (např. bytová výstavba) až 60 % objemu prací
  • dosavadní organizační forma ČSSZ je nevyhovující
  • ČSSZ zaměstnávají 80 % pracovníků ve stavebnictví
  • komunální stavební podniky a stavební oddělení národních podniků[124] nebudou připojována k ČSSZ

Druhá reorganizace

Usnesení předsednictva Ústředního výboru o nových úkolech ve stavebnictví nařídilo zrušení krajských správ a v případě nutnosti zřízení inspektorátů.[120]

Snaha o zlepšení

Samotné znárodnění a sloučení nefungovalo. Mezi zhotoviteli a objednateli nebyly uzavírány smlouvy a nebyla určena pravidla fakturování. Ceny stavebních prací neurčoval trh, ale kalkulanti jednotlivých závodů.[119] Závazné ceníky ale nebyly k dispozici, protože je ČSSZ nevypracovaly. ČSSZ byl projekt plánovaného hospodářství, ale v exposé ministr prof. dr. E. Šlechta odhalil, že ani v závěru roku 1949 není vypracován plán výroby na rok 1950. Cílem příštího snažení mělo být vypracování plánů před stavební sezónou s výhledem, že plány budou v budoucnu vypracovány v předstihu jednoho roku. [125]

Dodržováním termínů na stavbách nebyly pro jednotlivé závody hlavním kritériem. Závody se zaměřily na plnění finančního plánu, konstatoval Josef Kempný, ředitel krajského inspektorátu ČSSZ v Ostravě.[14] Východiskem z této situace mělo být plánování nikoli finanční, ale věcné. Věcným plánováním se rozumělo sestavení plánu na jednotky, tj. metry čtvereční nebo kubické.[119]

Ústřední ředitel ČSSZ dr. ing. K. Janů[12] svolal tiskovou konferenci, na které oznámil, že sepisování smluv mezi stavebníkem a stavebním podnikem povede ke zvýšení odpovědnosti.[126] Už po pěti dnech bylo oznámeno uzavření prvních smluv.[127] Byl vyvíjen tlak na dodržování smluv a penalizaci za jejich nedodržování. Panovaly však obavy, že k vymáhání závazků vyplývajících ze smluv budou závody přistupovat laxně. Proto byly propagovány tzv. socialistické smlouvy, které uzavíraly s vedením stavby jednotlivé pracovní skupiny.[128] Tyto socialistické závazky se uzavíraly, jejich neplnění mohlo být jenom kritizováno.[129]

V jihlavském kraji trpěly stavby absencemi v letních měsících. 81 % procent zaměstnanců byli tzv. stavorolnící, kteří vlastnili pole a v létě se věnovali sklizni.[130]

ČSSZ vyhlásili Měsíc šetření materiálem. Konstruktiva ušetřila 2 400 tun cementu změnou projektu, na stavbě léčebny v Teplicích se ušetřilo 9 500 cihel tím, že použili starých cihel z demolovaných objektů.[131]

Velká energie se vkládala do typizace stavebních strojů. Byla sestavena komise ze zástupců ministerstev dopravy, průmyslu, techniky, zemědělství, dále národních podniků Čs. keramické závody, Čs. normalizační společnosti, ČSSZ a jejich šesti závodů, Čs. závody těžkého strojírenství, Čs. závodů lehkého kovoprůmyslu, Čs. dolů a Čs. lesů. Komise se rozdělila do deseti podkomisí. Byl zveřejněn výstup na typizaci míchaček na beton.[73]

„Sabotéři"

Rudolf Slánský označil za viníky nesplnění plánu ve stavebnictví sabotáže kapitalistických živlů. I běžná hospodářská kriminalita, jako zcizení dřevěné kůlny, byla označena jako sabotáž. Jako v případě „mariolázeňské kliky", jíž nepomohla ani advokátka, které novinář vytkl staré, buržoazní a demagogické myšlení.[132] Ředitel Závodu v Uherském Hradišti Tomáš Dvouletý, bývalý spolumajitel firmy Jaroš a spol. se nesmířil s tím, že už nemůže vést lehký a prostopášný život. Byl podezřelý dělníkům pro své buržoasní manýry. Za peníze národního podniku jezdil za zálety a na hostiny. Dělníci dosáhli jeho zatčení a odsouzení na 15 let těžkého žaláře.[133] Podobnému „sabotéru" Josefu Rujbrovi, vedoucímu skupiny pobočky Závodu Šumperk byla uložena vazba, ve které strávil 11,5 měsíců. Následně byl potrestán odnětím svobody v délce 7 let. Rozsudek musel být otištěn v Rudém právu a Stráži lidu. Pod rozsudkem byl podepsán prokurátor.[94]

Mimo běžných kauz byly zinscenovány i procesy s politickým pozadím. V monstrprocesu „Skupina Budování" bylo obžalováno 41 osob.[134]

První dělení ČSSZ

Ing. Františku Ryšánkovi, řediteli Závodu pro pozemní stavby, nepomohl ani slib, že se bude učit marxismu-leninismu.[135] Slánský ho poslal do vězení,[136] ale netušil, že to brzy bude právě on, který bude označen za vůdce kapitalistických živlů. Rudolf Slánský byl popraven a na přední pozice v komunistické hierarchii se dostal Alexej Čepička, ministr národní obrany.

Po vítězném boji s vnitřním nepřítelem se Alexej Čepička zaměřil na nepřítele vnějšího - americký imperialismus. Začal budovat armádu, která potřebovala byty pro vojáky, kasárny, letiště a další stavby. Nespoléhal se na ČSSZ, ale požadoval vojenský stavební podnik. Návrh na zřízení vojenského stavebního podniku byl projednán na zasedání Užšího poradního sboru (UPS) 8. srpna 1950. Jeho základem se mělo stát konstrukční středisko (Konstrukční stavební odbor)[137] působící v ČSSZ, závod Stavoprojekt, a stavební správy pro provádění vojenských staveb v n. p. Posista a Konstruktiva. Zasedání UPS 27. září 1950 rozhodlo o vytvoření vojenských stavebních podniků k 1. lednu 1951:[138] Posista, Konstruktiva, Armastav, Severostav, Moravostav a Stavoindustria. Tyto podniky k 1. lednu 1953 doplnil Severostav v Liberci.[139] Vojenské stavební podniky byly podřízeny MNO - Hlavní správy vojenských staveb.[137] Součástí podniků byly i pískovny a lomy.[139]

Zánik ČSSZ

V roce 1951 bylo jasné, že celé znárodněné stavebnictví nelze řídit z jediného ústředního ředitelství v Praze.[140] Došlo se také k poznání, že podniky se musí specializovat podle druhů staveb. Proto došlo 31. října 1951 k celostátní reorganizaci. Transformací jednotlivých závodů ČSSZ na samostatné národní podniky zanikl ČSSZ, národní podnik. Národní podniky se specializovaly na jednotlivé obory stavebnictví a podle svého zaměření byly podřízeny příslušným hlavním správám na ministerstvu stavebnictví[141] nebo jiným ministerstvům.[142]

Ministr techniky Emanuel Šlechta, jako ministr techniky, vydal Rozhodnutí o zřízení národního podniku Československé stavební závody (ČSSZ). Tentýž Emanuel Šlechta, už jako ministr stavebnictví, psal v roce 1954 o tom, že obrovitost ČSSZ byla důvodem snížené operativnosti vedení a tím i ke zrušení celého národního podniku.[19]

Reference

  1. ↑ Rudé právo. 1949-05-10, roč. 29, čís. 109, s. 1. [1 Dostupné online]. 
  2. ↑ a b Strojní stanice i ve stavebnictví. Rudé právo. 1949-05-12, roč. 29, čís. 111, s. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d VOŽENÍLEK, Jiří. Deset let výstavby. Architektura ČSR. Roč. 14, čís. 5, s. 178. Dostupné online. 
  4. ↑ Stavebnictví rozvine nové pracovní úsilí. Svobodné slovo. 1949-10-14, roč. 5, čís. 241, s. 1. Dostupné online. 
  5. ↑ Rozpočet ministerstva stavebního průmyslu. Svobodné slovo. 1951-03-15, roč. 7, čís. 62, s. 4. Dostupné online. 
  6. ↑ GUT, Ladislav. Úkoly stavebnictví. Svobodné slovo. 1950-04-12, roč. 6, čís. 86, s. 1. Dostupné online. 
  7. ↑ ČERNOCH, Josef. Příprava a realizace investiční výstavby. Praha: SNTL, 1990. 119 s. ISBN 80-7079-409-7. S. 11. 
  8. ↑ 100/1945 Sb. Dekret presidenta republiky o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2025-04-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ Proč ne národní podniky stavební. Volné Slovo. 1946-11-29, roč. 2, čís. 273, s. 1. Dostupné online. 
  10. ↑ a b NOVÝ, Otakar. Obrana architektury 48'68. Praha: Krajský projektový ústav, 1968. 166 s. S. 32. 
  11. ↑ Zprávy veřejné služby technické. 1948-04-25, roč. 28, čís. 8, s. 185. Dostupné online. 
  12. ↑ a b STARÝ, Oldřich. Socialistická organizace architektonické práce. Architektura ČSR. Roč. 7, čís. 1-10, s. 324. Dostupné online. 
  13. ↑ a b 121/1948 Sb. Zákon o znárodnění ve stavebnictví. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e Stavebnictví na nové cestě. Obrana lidu. 1948-05-16, roč. 2, čís. 115, s. 11. Dostupné online. 
  15. ↑ STARÝ, Oldřich. Poučení architektů ze článku J. V. Stalina „Marxismus v jazykovědě". Architektura ČSR. Roč. 9, čís. 11-12, s. 303. Dostupné online. 
  16. ↑ Vyhledávání. theses.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ Úřední list Československé republiky. 1948-10-19, roč. 29, čís. 246, s. 3647. Dostupné online. 
  18. ↑ a b K., B. Situace ve stavebnictví v říjnu 1949. Rovnost. 1948-10-23, roč. 64, čís. 249, s. 6. Dostupné online. 
  19. ↑ a b EMANUEL, Šlechta. Úvodem k zavádění vnitropodnikového chozrazčotu. Stavební průmysl. 10.11.1954, roč. 4, čís. 18-19, s. 447. Dostupné online. 
  20. ↑ a b Staré a nové stavebnictví. Rudé právo. 1948-10-16, roč. 28, čís. 243, s. 1. Dostupné online. 
  21. ↑ a b c d BAUER, Zdeněk. Stroje na stavbách. 1. vyd. Praha: Gradis Bohemia, 2011. 664 s. ISBN 978-80-86925-11-0. S. 131. 
  22. ↑ e-Sbírka. www.e-sbirka.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  23. ↑ Úřední list Československé republiky. 1948-08-24, roč. 29, čís. 198, s. 2989. Dostupné online. 
  24. ↑ CHARVÁT, Pavel. Vykládání a překládání sypkých hmot. Praha: Práce, 1953. 111 s. S. 80, 82. 
  25. ↑ Nedostatky při uplatňování nových method. Rudé právo. 1952-01-08, roč. 32, čís. 6, s. 4. Dostupné online. 
  26. ↑ Ještě více rozšířit methodu kolektivního zdění. Rudé právo. 1949-09-06, roč. 29, čís. 209, s. 3. Dostupné online. 
  27. ↑ a b Kronika Závodu OS 878 - Ostrava Československých stavebních závodů, n.p. [online]. Ostrava: 2021-03-09 [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  28. ↑ Stavební ruch na Slovensku neustane ani v zimě. Úřední list Československé republiky. 1948-11-30, roč. 29, čís. 280, s. 4210. Dostupné online. 
  29. ↑ a b SYNKOVÁ, Jana. Československé stavební závody, n. p. Praha – Krajský inspektorát Olomouc [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra historie, 2012-05-16 [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b Národní podnik, na němž mnoho záleží. Pravda. 1948-08-11, roč. 4, čís. 186, s. 3. Dostupné online. 
  31. ↑ Splnění dvouletého plánu ve stavebnictví. Východočeská zář. 1948-11-19, roč. 4, čís. 45, s. 2. Dostupné online. 
  32. ↑ a b Dohonit a splnit plán ve stavebnictví. Mladá fronta. 1949-08-09, roč. 5, čís. 184, s. 2. Dostupné online. 
  33. ↑ Pečovat o další rozšíření údernického hnutí a zlepšovatelství ve stavebnictví. Rudé právo. 1950-02-03, roč. 30, čís. 29, s. 1. Dostupné online. 
  34. ↑ Na staveništích Pražského kraje se od 1. října vyřeší otázka šestidenního týdne. Rudé právo. 1949-09-30, roč. 29, čís. 230, s. 6. Dostupné online. 
  35. ↑ Denní zprávy: Hospodářsko politická škola ČSSZ. Lidová demokracie. 1949-10-08, roč. 5, čís. 236, s. 3. Dostupné online. 
  36. ↑ Jednání ve výborech o rozpočtu. Svobodné slovo. 1951-03-15, roč. 7, čís. 62, s. 6. Dostupné online. 
  37. ↑ Denní zprávy: Nový dělnický ředitel stavebního závodu. Lidová demokracie. 1950-11-02, roč. 6, čís. 257, s. 3. Dostupné online. 
  38. ↑ Dělník náměstkem ředitele ČSSZ. Lidová demokracie. 1949-07-08, roč. 5, čís. 157, s. 2. Dostupné online. 
  39. ↑ V Chrudimi diskutovali k resoluci ÚV o otázkách stavebnictví. Východočeská pravda. 1949-04-29, roč. 5, čís. 17, s. 4. Dostupné online. 
  40. ↑ Inzerát. Svobodné slovo. 1951-02-22, roč. 7, čís. 44, s. 5. Dostupné online. 
  41. ↑ Inzerát. Svobodné slovo. 1951-05-05, roč. 7, čís. 105, s. 4. Dostupné online. 
  42. ↑ Inzerát. Nová svoboda. 1950-11-09, roč. VI., čís. 236, s. 7. Dostupné online. 
  43. ↑ Desetitisíce odborářů a dětí na zotavenou. Rudé právo. 1950-08-01, roč. 30, čís. 180, s. 4. Dostupné online. 
  44. ↑ Úřední list Československé republiky. 1951-01-20, roč. 32, čís. 16, s. 139. Dostupné online. 
  45. ↑ Inzerát. Lidové noviny. 1951-09-01, roč. 59, čís. 206, s. 6. Dostupné online. 
  46. ↑ KLÍMA, Miroslav. Co bych řekl seržantu Míťovi. Mladá fronta. 1952-05-09, roč. 8, čís. 109, s. 4. Dostupné online. 
  47. ↑ Inzerát. Rudé právo. 1950-03-12, roč. 30, čís. 61, s. 6. Dostupné online. 
  48. ↑ Inzerát. Nová svoboda. 1951-05-22, roč. VII., čís. 119, s. 7. Dostupné online. 
  49. ↑ Inzerát. Rovnost. 1951-06-21, roč. 67, čís. 145, s. 6. Dostupné online. 
  50. ↑ Stavba, která roste z nadšení. Stráž lidu. 1949-06-12, roč. 5, čís. 137, s. 3. Dostupné online. 
  51. ↑ Po vzoru slavné strany Lenina a Stalina, pevně semknuti kolem soudruha Gottwalda vpřed k socialismu. Rovnost. 1952-12-31, roč. 69, čís. 149, s. 1. Dostupné online. 
  52. ↑ Náš Donbas vybudujeme. Mladá fronta. 1951-07-26, roč. 7, čís. 174, s. 1. Dostupné online. 
  53. ↑ První úspěchy stalinských směn. Svobodné slovo. 1949-12-08, roč. 5, čís. 287, s. 5. Dostupné online. 
  54. ↑ Inzerát. Lidové noviny. 1951-04-29, roč. 59, čís. 100, s. 8. 
  55. ↑ Čest a sláva těm, kteří jdou v čele. Stráž lidu. 1950-08-26, roč. 6, čís. 34, s. 2. Dostupné online. 
  56. ↑ Nová ZSJ v Praze. Svobodné slovo. 1950-12-23, roč. 6, čís. 301, s. 6. Dostupné online. 
  57. ↑ Denní zprávy - Stručné informace. Svobodné slovo. 1951-03-13, roč. 7, čís. 60, s. 5. Dostupné online. 
  58. ↑ Stavební průmysl. 1954-06-10, roč. 1, čís. 11, s. 48b. Dostupné online. 
  59. ↑ VANĚK, Cyril. Naše slovo k soutěži železářů Pardubického kraje. Rudé právo. 1949-08-03, roč. 29, čís. 180, s. 3. Dostupné online. 
  60. ↑ Stavební firma Dr. Karel Skorkovský ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Časopis Stavebnictví [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  61. ↑ VAŇÁK, Bohumil. Bibliografie k dějinám průmyslových závodů v Severomoravském kraji. Olomouc: Univerzita Palackého, 1970. 275 s. S. 233. 
  62. ↑ Nejlepší pracovníci ve stavebnictví a sklářství Pražského kraje vyhlášeni. Rudé právo. 1950-08-11, roč. 30, čís. 189, s. 4. Dostupné online. 
  63. ↑ Na staveništi ušetřeny miliony. Svobodné slovo. 1950-07-01, roč. 6, čís. 153, s. 3. Dostupné online. 
  64. ↑ Nejvyšší komín v Gottwaldově. Lidová demokracie. 1949-11-05, roč. 5, čís. 259, s. 1. Dostupné online. 
  65. ↑ Práce Teplotechny n. p. na Těšínsku. Těšínsko. 1960, roč. 3, čís. 14-15, s. 21. Dostupné online. 
  66. ↑ Vše pro vítězství socialismu v naší vlasti. Praha: Práce, 1950. 123 s. S. 25. 
  67. ↑ Inzerát. Svobodné slovo. 1950-09-13, roč. 6, čís. 215, s. 4. Dostupné online. 
  68. ↑ Inzerát. Mladá fronta. 1951-08-15, roč. 7, čís. 191, s. 5. Dostupné online. 
  69. ↑ Inzerát. Rudé právo. 1951-06-19, roč. 31, čís. 143, s. 4. Dostupné online. 
  70. ↑ Inzerát. Rudé právo. 1950-04-16, roč. 30, čís. 90, s. 6. Dostupné online. 
  71. ↑ DVOŘÁK, Arnošt. Sborník k osmdesátým narozeninám akademika Františka Kloknera. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1953. 294 s. S. 280. 
  72. ↑ Inzerát. Rudé právo. 1950-08-03, roč. 30, čís. 182, s. 4. Dostupné online. 
  73. ↑ a b Návrh na typizaci míchaček. Stavební průmysl. 1951-03-10, roč. 1, čís. 5, s. 114. Dostupné online. 
  74. ↑ Inzerát. Mladá fronta. 1951-06-06, roč. 7, čís. 132, s. 5. Dostupné online. 
  75. ↑ Inzerát. Svobodné slovo. 1950-12-10, roč. 6, čís. 290, s. 11. Dostupné online. 
  76. ↑ Naše děvčata se učí stavařině. Svobodné slovo. 1950-06-11, roč. 6, čís. 136, s. 6. Dostupné online. 
  77. ↑ Oslavíme osvobození novými závazky: K celostátní soutěži. Svobodné slovo. 1950-05-04, roč. 6, čís. 104, s. 1. Dostupné online. 
  78. ↑ Dohnat ztracený čas. Mladá fronta. 1951-07-11, roč. 7, čís. 161, s. 4. Dostupné online. 
  79. ↑ Z Mezinárodního hudebního festivalu „Pražské jaro 1951". Rudé právo. 1951-05-24, roč. 31, čís. 121, s. 5. Dostupné online. 
  80. ↑ Inzerát. Svobodné slovo. 1951-02-20, roč. 7, čís. 42, s. 4. Dostupné online. 
  81. ↑ Bilance darů k 1. máji na Žamberecku. Rudé právo. 1949-04-30, roč. 29, čís. 101, s. 1. 
  82. ↑ Jak dlouho ještě?. Rudé právo. 1955-03-24, roč. 35, čís. 82, s. 3. Dostupné online. 
  83. ↑ KUH, Viktor. Údržba stavebních strojů. Stavební průmysl. 1954-02-10, roč. 1, čís. 3, s. 68. Dostupné online. 
  84. ↑ Inzerát. Svobodné slovo. 1951-03-23, roč. 7, čís. 69, s. 5. Dostupné online. 
  85. ↑ Rychými opravami stavebních strojů zvyšují výrobnost. Rudé právo. 1949-12-25, roč. 29, čís. 303, s. 7. Dostupné online. 
  86. ↑ Rovnost. 1950-08-06, roč. 66, čís. 183, s. 10. Dostupné online. 
  87. ↑ Inzerát. Rudé právo. 1950-09-07, roč. 30, čís. 212, s. 4. Dostupné online. 
  88. ↑ Inzerát. Rudé právo. 1951-05-31, roč. 31, čís. 127, s. 4. Dostupné online. 
  89. ↑ Inzerát. Nová svoboda. 1951-01-27, čís. 22, s. 7. Dostupné online. 
  90. ↑ Nová organizace projekční práce. Architektura ČSR. Roč. 8, čís. 1-12, s. 54. Dostupné online. 
  91. ↑ ZARECOROVÁ, Kimberly Elman. Utváření socialistické modernity. Praha: Academia, 2015. 420 s. ISBN 978-80-200-2308-7. 
  92. ↑ Největší projekční stavební závod světa. Rovnost. 1949-02-06, roč. 65, čís. 31, s. 8. Dostupné online. 
  93. ↑ a b Inzerát. Nová svoboda. 1948-04-24, roč. V., čís. 96, s. 8. Dostupné online. 
  94. ↑ a b Rozsudek. Stráž lidu. 1951-08-18, roč. 7, čís. 34, s. 11. Dostupné online. 
  95. ↑ a b KOVAŘÍK, I. Splnění dvouletého plánu ve stavebnictví. Východočeská zář. 1948-11-19, roč. 4, čís. 45, s. 3. Dostupné online. 
  96. ↑ a b Naše stavebnictví v nové organizaci. Rovnost. 1948-10-23, roč. 64, čís. 249, s. 6. Dostupné online. 
  97. ↑ inzerát. Rudé právo. 1949-03-13, roč. 29, čís. 61, s. 6. Dostupné online. 
  98. ↑ ŠIMÁNKOVÁ, Alena; BABKA, Lukáš; VOREL, Jaroslav. Československá justice v letech 1948-1953 v dokumentech. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2004. 479 s. ISBN 80-86621-06-5. S. 135. 
  99. ↑ Stavební zaměstnanci v Třinci zvyšují normy. Rudé právo. 1949-03-25, roč. 29, čís. 71, s. 3. Dostupné online. 
  100. ↑ Vznik, rozvoj a pracovní výsledky pozemních staveb, n. p.. Těšínsko. 1965, roč. 8, čís. 19-20, s. 7. Dostupné online. 
  101. ↑ Čs. stavební závody, závod PL–526. pam.plzne.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  102. ↑ Nástup k obratu ve stavebnictví. Rudé právo. 1949-04-30, roč. 29, čís. 101, s. 5. Dostupné online. 
  103. ↑ a b Od vítězného února k slavnému IX. sjezdu strany. Východočeská zář. 1949-10-23, roč. 5, čís. 19, s. 2. Dostupné online. 
  104. ↑ TOS vyzývá závody XX. okresu k soutěži ve zvyšování norem. Rudé právo. 1949-01-22, roč. 29, čís. 18, s. 6. Dostupné online. 
  105. ↑ Pěkný příklad spolupráce. Východočeská zář. 1948-12-10, roč. 4, čís. 48, s. 1. Dostupné online. 
  106. ↑ Úřední telefonní seznam pro pražskou místní síť. Praha: Orbis, 1950. 471 s. S. 246. 
  107. ↑ Inzerát. Stráž lidu. 1949-02-22, roč. 5, čís. 44, s. 5. 
  108. ↑ BARTOŇ, Miloš; REITINGER, František. 10 let národního podniku Dopravní stavby Olomouc. Olomouc: [s.n.], 1964. 101 s. S. 9-10. 
  109. ↑ Mírové závazky ve stavebnictví. Lidová demokracie. 1950-06-22, roč. 6, čís. 145, s. 7. Dostupné online. 
  110. ↑ Měsíc úspěchů sokolských úderek. Rudé právo. 1950-06-17, roč. 30, čís. 143, s. 6. Dostupné online. 
  111. ↑ Stavební závody na Ostravsku splnily již 68,8%. Rudé právo. 1949-05-04, roč. 29, čís. 104, s. 3. Dostupné online. 
  112. ↑ Dobré výkony omítkářské úderky. Rudé právo. 1949-05-04, roč. 29, čís. 104, s. 3. Dostupné online. 
  113. ↑ Aeroklub závodů Novojicka. Letectví. 1949-05-30, roč. 25, čís. 11, s. 261. Dostupné online. 
  114. ↑ Lépe využívat výrobní zařízení. Rudé právo. 1950-11-28, roč. 30, čís. 281, s. 11. Dostupné online. 
  115. ↑ Vyznamenání za stavbu třinecké pece. Naše pravda. 1948-10-31, čís. 255, s. 3. Dostupné online. 
  116. ↑ KRAVÁČEK, František. Bibliografie k dějinám průmyslových závodů v Severomoravském kraji. Olomouc: Univerzita Palackého, 1970. 275 s. S. 229. 
  117. ↑ BUŽGA. Výstavba Ostravsko-karvinských dolů, n.p.. Těšínsko. 1965, roč. 8, čís. 16-18, s. 29. Dostupné online. 
  118. ↑ Průběh plnění dvouletého hospodářského plánu 1947-1948. Praha: Státní úřad plánovací, 1949. 436 s. S. 167. 
  119. ↑ a b c d Všechny síly na splnění stavební pětiletky. Rudé právo. 1949-04-03, roč. 29, čís. 79, s. 1-2. Dostupné online. 
  120. ↑ a b Nejbližší úkol komunistů na staveništi. Rudé právo. 1949-05-10, roč. 29, čís. 109, s. 1. Dostupné online. 
  121. ↑ ČERNÝ, Karel. Spolupráce lidových orgánů ve stavebnictví. Rudé právo. 1948-10-16, roč. 28, čís. 243, s. 3. Dostupné online. 
  122. ↑ Za čtvrt roku bylo v pražském kraji prostavěno 511 milionů Kčs. Rudé právo. 1948-10-07, roč. 28, čís. 235, s. 2. Dostupné online. 
  123. ↑ Dílčí organizace KSČ na stavbách uspíšily plnění plánu. Rudé právo. 1949-12-10, roč. 29, čís. 290, s. 1. Dostupné online. 
  124. ↑ Přehled o činnosti stavebních správ OKD. Ostravský úderník. 1948-07-09, roč. 4, čís. 28, s. 5. Dostupné online. 
  125. ↑ Stavebnictví rozvine nové pracovní úsilí. Svobodné slovo. 1949-10-14, roč. 5, čís. 241, s. 2. Dostupné online. 
  126. ↑ Kontraktace na stavbách. Mladá fronta. 1949-09-24, roč. 5, čís. 224, s. 2. Dostupné online. 
  127. ↑ Smlouvami ke zrychlení staveb. Rudé právo. 1949-09-29, roč. 29, čís. 229, s. 1. Dostupné online. 
  128. ↑ Tvorba. 1949-10-26, roč. 18, čís. 43, s. 1019. Dostupné online. 
  129. ↑ Budou platit podepsané závazky i pro Čs. stavební závody v Teplicích?. Rudé právo. 1950-08-01, roč. 30, čís. 180, s. 3. Dostupné online. 
  130. ↑ Pro stavebnictví všechny síly. Lidové noviny. 1949-07-14, roč. 57, čís. 162, s. 4. Dostupné online. 
  131. ↑ Ze stavenišť 5LP. Architekt. Prosinec 1950, roč. 48, čís. 8-9, s. 176. Dostupné online. 
  132. ↑ Sabotéři z Čs. stavebních závodů v Plzni potrestáni!. Pravda. 1951-04-17, roč. 7, čís. 26, s. 2. Dostupné online. 
  133. ↑ Se zrádci a parasity dělnické třídy tvrdě zúčtujeme. Naše pravda. 1951-04-21, čís. 16, s. 2. Dostupné online. 
  134. ↑ ŠIMÁNKOVÁ, Alena; BABKA, Lukáš; VOREL, Jaroslav. Československá justice v letech 1948-1953 v dokumentech. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2004. 479 s. ISBN 80-86621-06-5. S. 91. 
  135. ↑ Ze života strany. Rovnost. 1949-10-27, roč. 65, čís. 252, s. 4. Dostupné online. 
  136. ↑ Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha:: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. S. 412. 
  137. ↑ a b VOJENSKÉ STAVBY (FIRMA). 25 let Vojenských staveb. Praha: [s.n.], 1975. 103 s. S. 7. 
  138. ↑ BÍLEK, Jiří. „Kulový blesk" ministra Čepičky: Pokus o řešení bytové krize vojáků z povolání v první polovině padesátých let minulého století. Historie a vojenství. 2007-09-17, roč. 56, čís. 3, s. 51, 52. Dostupné online. 
  139. ↑ a b BÍLEK, Jiří. Pétépáci, aneb, Černí baroni úplně jinak. Plzeň: Nava, 1996. 165 s. ISBN 80-85254-71-9. S. 49 - 156. 
  140. ↑ Výbory Národního shromáždění jednaly o osnovách nových zákonů. Rudé právo. 1951-07-05, roč. 31, čís. 157, s. 5. Dostupné online. 
  141. ↑ BARTOŇ, Miloš; REITINGER, František. 10 let národního podniku Dopravní stavby Olomouc. Olomouc: [s.n.], 1964. 101 s. S. 9-10. 
  142. ↑ Úsilí stavbařů o zajištění výstavby OKD. Nová svoboda. 1952-04-03, roč. VIII., čís. 80, s. 4. Dostupné online. 

Zdroj