Česká banka Union

Česká banka Union
Základní údaje
Datum založení 1872
Datum zániku 1945
Adresa sídla Praha, Česko
Charakteristika firmy
Oblast činnosti ostatní peněžní zprostředkování a finanční služby, kromě pojišťovnictví a penzijního financování
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká banka Union (německy Böhmische Union-Bank) byla rakouská a posléze československá obchodně podnikatelská banka se sídlem v Praze. Založena byla v roce 1872, její likvidace byla zahájena v roce 1945.

Historie

Za Rakouska-Uherska

Národnostně německý bankovní ústav Böhmische Union-Bank vznikl osamostatněním pražské pobočky vídeňské Union-Bank dne 20. února 1872.[1] Počáteční kapitál byl ve výši 10 milionů zlatých.[2] Samotná Böhmische Union-Bank se ještě na jaře toho roku výrazně podílela na založení hypoteční banky Crédit fonciér für das Königreich Böhmen (zanikla 1874[3]).[4] Naopak v roce 1874 s ní splynuly neúspěšné malé pražské banky Böhmischer Sparverein (Český spořitelní spolek) a Böhmische Handels-, Gewerbe- und Realitätenbank (Česká banka pro obchod, průmysl a nemovitosti),[3] rovněž obě založené počátkem roku 1872.[1] V roce 1888 likvidovala Reichenberger Bank (Libereckou banku), jeden z mála venkovských bankovních ústavů, které v Čechách přežily krizi po roce 1873. Ta zfúzovala s Böhmische Union-Bank jako její pobočka.[5][6] Do roku 1914 měla Böhmische Union-Bank v Předlitavsku 21 poboček a 2 expozitury, z toho v českých zemích 13 poboček (ve velkých městech – Brno (budova současného Českého rozhlasu Brno), Olomouc, Opava, Bílsko – a dále zejména v německojazyčném pohraničí – Žatec, Rumburk, Liberec, Jablonec nad Nisou, Vrchlabí, Dvůr Králové nad Labem, Šumperk, Krnov, Nový Jičín) a 2 expozitury (Broumov, Frýdek), a zbylých 8 poboček v rakouských zemích (Linec, Salcburk, Leoben, Štýrský Hradec, Dornbirn, Celje, Klagenfurt a Villach).[7]

Po první světové válce

Po rozpadu Rakouska-Uherska se Česká banka Union musela vzdát poboček mimo československé území.[8] Přesto však byla největším německým peněžním ústavem v Československu[9] a jejími klienty byly i české firmy.[10] Za první republiky byla Česká banka Union v československých poměrech označována za jednu z velkobank (resp. jeden z bankovních ústavů), neboť její akciový kapitál stabilněji přesahoval 100 milionů korun a obrat 1 miliardu korun; z evropského pohledu se však jednalo o banku střední.[11] V roce 1920 otevřeli novou pobočku v Ostravě v Krausově vile.[12] V roce 1928 byla do ní začleněna malá Varnsdorfská banka ve Varnsdorfu.[13] Roku 1937 měla Česká banka Union v českých zemích 33 filiálek, zejména v německojazyčném pohraničí a velkých průmyslových městech s vysokou koncentrací německojazyčného obyvatelstva, a jednu pobočku na Slovensku (v Bratislavě). Po mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí přišla na podzim 1938 o 23 filiálek.[8]

Za druhé světové války

V březnu 1939, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, bylo rozhodnuto, že Česká banka Union přejde do majetku Deutsche Bank. Roku 1943 likvidovala Böhmische Union-Bank společně s Českou eskomptní bankou na příkaz ministra Waltera Bertsche Anglo-Pragobanku.[14] Téhož roku se podílela i na likvidaci Pražské úvěrní banky. Deutsche Bank připravovala již od roku 1942 úplné pohlcení Böhmische Union-Bank, avšak vývojem druhé světové války k tomu již nedošlo.[15] Po skončení války v roce 1945 bylo v srpnu toho roku rozhodnuto Českou banku Union coby německý peněžní ústav likvidovat. Vedení převzal národní správce[16] a na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 z října 1945 byla považována za konfiskát.[17] Jako národní podnik v likvidaci existovala Česká banka Union ještě v roce 1969, neboť likvidace nebyla do té doby dokončena.[18][19]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b VENCOVSKÝ, František, a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. Dostupné online. ISBN 80-7265-030-0. S. 120. Dále jen Vencovský a kol. 
  2. ↑ Vencovský a kol., s. 122.
  3. ↑ a b Vencovský a kol., s. 129.
  4. ↑ Vencovský a kol., s. 121.
  5. ↑ Vencovský a kol., s. 125.
  6. ↑ Vencovský a kol., s. 131.
  7. ↑ Vencovský a kol., s. 165.
  8. ↑ a b Vencovský a kol., s. 325.
  9. ↑ Vencovský a kol., s. 324.
  10. ↑ Vencovský a kol., s. 263.
  11. ↑ Vencovský a kol., s. 238.
  12. ↑ Show Object - Vila dr. Karla Krause / Česká banka Union. www.ostravskepamatky.cz [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Vencovský a kol., s. 356.
  14. ↑ Vencovský a kol., s. 262.
  15. ↑ Vencovský a kol., s. 329.
  16. ↑ Vencovský a kol., s. 406.
  17. ↑ Vencovský a kol., s. 410.
  18. ↑ Vencovský a kol., s. 411.
  19. ↑ Vencovský a kol., s. 430.

Literatura

  • VENCOVSKÝ, František, a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. 594 s. Dostupné online. ISBN 80-7265-030-0. S. 324–329. 

Související články

Zdroj