Černínský palác

Černínský palác v Praze
	Pohled na Černínský palác z Loretánského náměstí
Základní informace
Sloh	Baroko
Architekt	Francesco Caratti (hlavní architekt)
Výstavba	17. století
Přestavba	1949–1954
Materiál	zdivo
Stavebník	Humprecht Jan Černín z Chudenic
Další majitelé	Černínové z Chudenic
Současný majitel	Ministerstvo zahraničí ČR
Poloha
Adresa	Loretánské náměstí 101/5; Praha 1, Hradčany; 118 00 Praha 011, Česko
Ulice	Černínská a Loretánské náměstí
Souřadnice	50°5′19,77″ s. š., 14°23′24,61″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	39682/1-962 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černínský palác je velká palácová původně raně barokní budova nacházející se v Praze 1 na Hradčanech na Loretánském náměstí (naproti Loretě). Od roku 1934 slouží coby sídlo Ministerstva zahraničních věcí jak někdejšího Československa, tak i České republiky. Palác je společně s Černínskou zahradou chráněn jako kulturní památka.^[1]

Historie

Palác nechal postavit rakouský diplomat hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic po roce 1664 (kde také zde později přesunul svou rodovou sbírku) – odtud pak jeho název. Jedná se o jednu z největších barokních budov v Praze vůbec. Stavba byla poničena během války o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století, znovu pak v roce 1757, kdy jej poškodila pruská dělostřelba. Palác také díky tomu prošel řadou pozdně barokních přestaveb a dodatečných rekonstrukcí. Během druhé světové války jej přebudovali i nacisté.

Od roku 1777 palác již nesloužil svému původnímu určení (v roce 1778 byla významná obrazárna rodu Černínů vydražena) a byl užíván k různým jiným účelům, mimo jiné jako lazaret s lékárnou, útulek pro chudé, nájemní dům, dílny, kasárna či výtvarná galerie.

V letech 1928 až 1934 byl částečně přestavěn pod vedením architekta Pavla Janáka. V letech 1933 až 1939 pak došlo k novodobému rozšíření paláce o tzv. Janákovu přístavbu, kde dodnes sídlí převážná většina administrativních útvarů Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Palác sám má z hlediska novodobých českých dějin dosti pochmurnou historii, v období tzv. Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 zde bylo umístěno sídlo úřadujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu, dne 10. března 1948 zde za dodnes ne zcela jasných okolností zahynul někdejší ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, který zde měl také svůj byt; byl ráno nalezen na nynějším nádvoří Jana Masaryka.

Na počátku devadesátých let 20. století byla v Černínském paláci podepsána smlouva o rozpuštění Varšavské smlouvy.

Tvůrci paláce

Architekti

Giovanni Lorenzo Bernini – autor prvních skic návrhu paláce (v roce 1666)
Francesco Caratti – hlavní architekt původní stavby
Giovanni Battista Maderna, Domenico E. Rossi, Giovanni B. Alliprandi – další architekti od roku 1683
František Maxmilián Kaňka – autor dostavby z roku 1720
Anselmo M. Lurago – autor rekonstrukce paláce z 18. století po vyplenění paláce francouzskými vojsky
Antonín Wolf – autor přestavby na kasárna v polovině 19. století
Pavel Janák – autor přístavby z 30. let 20. století
Otokar Fierlinger – zahradní architekt, autor nové koncepce zahrady ze 30. let 20. století

Výtvarníci

Václav Vavřinec Reiner – autor fresek v několika místnostech (Pád Titánů nad schodištěm)
Ignác Platzer – socha Herkula, umístěná mezi arkádami severního průčelí
při stavbě působila řada dalších barokních umělců, jejichž díla byla v roce 1757 či později zničena (např. Matyáš Braun či Ondřej Quitainer)^[2]

Vnitřní zařízení

Při přestavbách v letech 1927-1930 a 1949-1954 byla většina staršího vybavení vystěhována a nahrazena díly soudobých umělců (nábytek, lustry, koberce). V roce 1927 ministerstvo zahraničí zakoupilo k výzdobě salónu vzácné barokní tapisérie, pocházející ze sbírek Lobkovického paláce na Pražském hradě, jsou to:

Měsíce roku, série šesti tapisérií podle obrazů Davida II. Tenierse, kartóny vytvořil Judocus de Vos a v letech 1710-1715 je provedl v manufaktuře v Bruselu. Alegorické výjevy zemědělských prací jsou sloučeny vždy po dvou měsících na jedné tapisérii, kompletní kusy s bordurou měří 490 x 565 cm a mají v ní vetkanou signaturu J. de Vos, ostřižené kusy mají 400 x 390 až 460 cm. Příbuzná série tapisérií téhož námětu a původu je ve sbírkách Pražského hradu^[3].

Zajímavosti

Do dnešní doby se v Janákově přístavbě zachoval funkční výtah páternoster.

Galerie

Černínský palác v Praze na Hradčanech, sídlo Ministerstva zahraničních věcí ČR
Černínský palác na Loretánském náměstí
Severní průčelí z Černínské zahrady
Herkulova socha Ignáce Františka Platzera při vchodu do paláce
Zasedací síň ministerstva zahraničí
Výhled na Loretu a Loretánské náměstí z oken paláce
Koupelna bytu bývalého ministra zahraničí Jana Masaryka

Reference

↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-08-28]. Identifikátor záznamu 151717 : Černínský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 295–296.
↑ BLAŽKOVÁ, Jarmila, Deux tentures des mois à Prague, in: Artes textiles, Bijdragen tot de geschiedenis van de tapijt-, borduur- en textielkunst, X, (Gent), 1981, s. 203-220

Literatura

Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8
KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. – kapitola O Černínském paláci, s. 166–168.