Čchen Sün
| Čchen Sün | |
|---|---|
 | |
| první velký sekretář | |
|
Ve funkci: 1449 – 1457 | |
| Panovník | Ťing-tchaj |
| Předchůdce | Cchao Naj |
| Nástupce | Kao Ku |
| velký sekretář | |
|
Ve funkci: 1444 – 1457 | |
| Panovník | Jing-cung, Ťing-tchaj |
| Narození |
1385 Tchaj-che, Ťiang-si |
| Úmrtí | 1462 |
| Národnost | Chan |
| Země | říše Ming |
| Alma mater | ťin-š’ (1415) |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čchen Sün (čínsky pchin-jinem Chén Xún, znaky zjednodušené 陈循, tradiční 陳循; 1385–1462 byl politik čínské říše Ming. Císař Jing-cung ho roku 1444 jmenoval velkým sekretářem, roku 1449 po smrti prvního velkého sekretáře Cchao Naje a zajetí Jing-cunga v bitvě u Tchu-mu stanul v čele sboru velkých sekretářů. Současně se novým císařem stal Ťing-tchaj. Po návratu Jing-cunga k moci začátkem roku 1457 byl odvolán z funkcí.
Jména
Čchen Sün používal zdvořilostní jméno Te-cun (čínsky pchin-jinem Dézūn, znaky 德遵), používal též pseudonym Fang-čou (čínsky pchin-jinem Fāngzhōu, znaky 芳洲).
Život
Čchen Sün se narodil roku 1385, pocházel z okresu Tchaj-che v prefektuře Ťi-an na jihu provincie Ťiang-si.
Vynikl v úřednických zkouškách, hodnost ťin-š’ získal roku 1415 jako první v pořadí u nejvyšších, palácových, zkoušek. S podporou velkého sekretáře Jang Š’-čchiho (také rodáka z Tchaj-che) stoupal v úředních hodnostech, roku 1444 po Jang Š’-čchiho smrti zaujal jeho místo ve velkém sekretariátu. Následující rok byl formálně jmenován i náměstkem ministra daní zprava (户部右侍郎, chu-pu jou-š’-lang).
Ve druhé polovině 40. let patřil mezi politiky spíše průměrné, zastíněn tehdejším prvním sekretářem Cchao Najem.[1] Cchao Naj roku 1449 doprovázel císaře Jing-cunga na tažení proti Mongolům Esena-tajšiho a zahynul v bitvě u Tchu-mu, ve které Jing-cung padl do zajetí.[2] Novým císařem se stal Jing-cungův bratr Ťing-tchaj a novým prvním sekretářem Čchen Sün (současně obdržel hodnost ministra daní a roku 1452 učitele korunního prince).
Čchen Sün, ani ostatní sekretáři, za vlády císaře Ťing-tchaje nepatřili mezi dominantní politiky. Zastiňovali je ministři – ministr státní správy Wang Č’ a především ministr vojenství Jü Čchien – a vedoucí eunuchové (Ťin Jing a Sing An).[3] V čele sboru velkých sekretářů zůstal do začátku roku 1457, své postavení ztratil v čistce následující po převratu, kterým se na císařský trůn vrátil Jing-cung.
Reference
- ↑ TWITCHETT, Denis C.; GRIMM, Tilemann. The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Twitchett, Grimm]. ISBN 0521243327. S. 305–342, na s. 308. (anglicky)
- ↑ Twitchett, Grimm, s. 325.
- ↑ Twitchett, Grimm, s. 333.
