Ústav makromolekulární chemie

Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR
Vznik	1959
Právní forma	veřejná výzkumná instituce
Sídlo	Heyrovského náměstí 1888/2, Praha, 162 00, Česko (budova Ústavu makromolekulární chemie)
Souřadnice	50°5′12,81″ s. š., 14°20′20,99″ v. d.
Mateřská organizace	Akademie věd České republiky
Oficiální web	www.imc.cas.cz/en/umch/
Datová schránka	2minqg2
IČO	61389013 (VR)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústav makromolekulární chemie
Detail Pragerovy architektonicky atypické a hodnotné závěsné prosklené fasády.
Účel stavby
výzkumný ústav
Základní informace
Sloh	mezinárodní sloh
Architekt	Karel Prager
Výstavba	1960–1964
Stavebník	ČSAV
Současný majitel	Akademie věd ČR
Poloha
Adresa	Česko Česko
Další informace
Kód památky	50374/1-2270 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústav makromolekulární chemie AV ČR (ÚMCH) je veřejná výzkumná instituce, součást Akademie věd České republiky.^[1] Ústav se zaměřuje na základní výzkum syntetických polymerů. Badatelé z ÚMCH se věnují také aplikovanému výzkumu zejména v oblasti vývoje a modifikace polymerních materiálů a technologií ve spolupráci s průmyslovými partnery. ÚMCH také organizuje studijní programy pro získání doktorského titulu a postdoktorandská studia pro domácí i zahraniční studenty.

Historie ústavu

Historie české polymerní chemie se začala psát začátkem 40. let a v průběhu 50. let již začala vznikat různá výzkumná pracoviště. Ústav makromolekulární chemie byl založen v roce 1959 jako součást Československé akademie věd. K jeho prvním světovým úspěchům patřil vývoj hydrogelů, které byly základem vynálezu měkkých kontaktních čoček zakladatele ústavu profesora Otto Wichterleho. Hydrogely jsou dodnes využívány například v nitroočních čočkách, urologických implantátech nebo v chemicky modifikovaných formách včetně léčivého přípravku pro snadnější hojení ran s obchodním názvem Hemagel. V současnosti polymerní soustavy nachází uplatnění od medicínských užití až po nalézání šetrných způsobů likvidace plastů.

Mezi léty 1960–1964 byla pro ústav vystavěna nová budova na Břevnově pod taktovkou architekta Karla Pragera, inspirovaného německým architektem Ludwigem Miesem van der Rohem, který na svých realizacích pracuje se závěsnými prosklenými fasádami.^[2] Od 24. května 2000 je objekt chráněn jako kulturní památka.^[3]

Z rozpočtového modelu hospodaření na formu veřejné výzkumné instituce (v. v. i.) přešel ústav v roce 2007.^[4]

Ředitelé ústavu

• Otto Wichterle (1959–1969)
• Jaroslav Hnídek (1969–1972)
• Karel Friml (1972–1984)
• Vladimír Kubánek (1984–1990)
• Pavel Kratochvíl (1990–1998)
• Karel Ulbrich (1998–2007)
• František Rypáček (2007–2016)
• Jiří Kotek (2016–dosud)

Hlavní směry výzkumu

Předností Ústavu makromolekulární chemie je šířka záběru, díky které pokrývá celou polymerní vědu od chemie přes fyzikální chemii až po fyziku polymerů a jejich aplikace v praxi, zejména v technických a biolékařských aplikacích. Výzkum probíhá v těchto oblastech:

Biomakromolekulární systémy

• Polymerní nosiče léčiv
• Polymerní vrstvené systémy pro kontakt s biologickým prostředím
• Bioanalogické polymery
• Polymerní hybridní systémy
• Hydrogely

Dynamika a samoorganizace molekulárních a nadmolekulárních polymerních útvarů

• Samoorganizace a nanostrukturní uspořádání makromolekul
• Dynamika a molekulární charakterizace makromolekul

Příprava, charakterizace a využití nových polymerních systémů s řízenou strukturou a vlastnostmi

• Polymerizační procesy
• Polymerní sítě
• Optoelektronické jevy
• Materiálový výzkum^[6]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústav makromolekulární chemie AV ČR na Wikimedia Commons

Zdroj