Ústřičník australský

Jak číst taxoboxÚstřičník australský
alternativní popis obrázku chybí
Ústřičník australský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď ústřičníkovití (Haematopodidae)
Rod ústřičník (Haematopus)
Binomické jméno
Haematopus fuliginosus
Gould, 1845
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústřičník australský (Haematopus fuliginosus) je druh ústřičníka, který se vyskytuje v pobřežních oblastech Austrálie a Tasmánie.

Systematika

Druh formálně popsal John Gould v roce 1845. Ústřičník australský utváří 2 poddruhy s následujícím rozšířením:[2]

  • H. f. fuliginosus Gould, 1845 – jižní a jihovýchodní Austrálie a Tasmánie;
  • H. f. opthalmicus Castelnau & Ramsay, EP, 1877 – jihozápadní a severní Austrálie.

Druhové jméno fuliginosus pochází z latiny, ve které znamená „sazový“.[3]

Popis

Tento statně stavěný ústřičník má černé opeření, na kterém kontrastuje červený oční kroužek, tlusté červené nohy a silný červený zobák. Opeření má mírně zelenkavý iridiscentní odlesk. Duhovka je šarlatová. Ústřičník australský dosahuje délky těla 40–52 cm.[4] Subsp. opthalmicus má o něco delší zobák a širší oční kroužek. Nedospělí jedinci mají bledší zobák s tmavým zakončením, hnědé duhovky a svrchní partie těla mají hnědý nádech.[5]

Biologie

Snůška ústřičníka australského

Vyskytuje se jednotlivě nebo v páru,[4] v době mimo hnízdění se může sdružovat do menších hejn, která spolu hřadují a odpočívají.[6] Preferované stanoviště tvoří skalnaté pobřeží podél Austrálie a Tasmánie. Hlasově se projevuje se vysoce položeným tlípa tlípa tlípa tlípa. Silný zobák ústřičníkovi umožňuje lovit kořist obrněnou schránkami, jako jsou mlži, přílipky nebo ježovky.[4]

Hnízdění

K zahnízdění dochází od srpna do ledna. Hnízdo v podobě mělkého důlku na zemi bývá umístěno nad hladinou vodní plochy v písku nebo na oblázcích mezi kameny. Samice klade 2–4, nejčastěji 2 olivově šedá vejce s tmavě hnědými a fialovými skrvnami. Oválná vejce mívají rozměr 64×43 mm. Inkubují oba partneři po dobu 25–27 dní. Ústřičník australský při hnízdění využívá řadu obranných technik jako je simulování zraněného křídla, čímž se snaží odvést pozornost predátora od hnízda, nebo dokonce i simulování smrti.[6] Může se dožít nejméně 20 let.[7]

Ohrožení a početnost

Jedná se o málo dotčený druh.[8] Celková populace se odhaduje na 11 500 jedinců.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List 13.2, 2023 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 165. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d GEERING, Andrew; AGNEW, Lindsay; HARDING, Sandra. Shorebirds of Australia. Collingwood, Vic: CSIRO, 2007. ISBN 978-0-643-09226-6. S. 176–177. (anglicky) 
  5. ↑ SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. S. 90. 
  6. ↑ a b Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 189. (anglicky) 
  7. ↑ HANSEN, Birgita D., et al. Conservation assessment of the Sooty Oystercatcher Haematopus fuliginosus [online]. International Wader Study Group, 2014 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Haematopus fuliginosus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693663A93417538.en. (anglicky) 

Literatura

  • Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 348. (anglicky) 
  • SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. 

Externí odkazy

Zdroj